V sobotu ráno jsem nejvíc očekávala zprávu z Čech, jestli se Alešovi podařilo dostat se do letadla nebo ne. Podařilo, naštěstí. Zůstal až do úterý večer a byl to moc krásný víkend, počasí nám přálo a na kole jsme se podívali jednak po Kodani, jednak na pláž (mám ji asi čtvrt hodiny od koleje!!!). I jemu se tu líbilo, alespoň podle toho, co psal na pohlednice domů.
(Část naší prohlídky Kodaně dokumentují fotky- "dudlíkový" strom ve Fælledparken, kam děti se svými rodiči věší své dudlíky, když už je nepotřebují; taky Malá mořská víla, citadela Kastelet, Švejkova hospoda, pláž a na ní instalace 500 hudebních nástrojů, na které hraje jen vítr; a neuvěřitelný nepořádek, který moji spolubydlící udělali v kuchyni přes sobotní noc a já ho našla v neděli ráno!!!)
Je ale nutno říct, že velká část pozitivního dojmu z nějakého místa nebo města je vždy utvářena počasím. A to je teď opravdu mimořádně pěkné (a rovnou to zaťukávám do dřeva). Slunečno, a teplo tak, že se dá chodit s krátkým rukávem a deštník nechat s klidným vědomím doma. Jak říkám, hotová Riviéra. Musíme si ho užívat co nejvíce, než se zkazí (a že se zkazí!!!). Díky tomu je i dost příležitostí chodit běhat do blízké přírodní rezervace Amager Fælledparken, což byl mimochodem jeden z hlavních důvodů, proč jsem požádala zrovna o tuhle kolej. A sbírat tam ostružiny.
Tenhle týden je pěkně otravný. Hodně otravný. Pořadatelé IGOPu se rozhodli, že nás připraví na něco, co je na dánských univerzitách naprosto běžné a budeme s tím muset pracovat pořád: na skupinové úkoly. Já osobně stoprocentně preferuji individuální práci, ale co se dá dělat.
Takže jsme byli rozděleni do skupinek po pěti lidech, každá skupinka dostala zadání úkolu a dva a půl dne na jeho zpracování. Zítra budeme náš výsledek prezentovat před ostatními.
Zatím to zní dobře. ALE!!! První "ale" je téma- no uznejte, copak někdo jako já může zpracovávat konverzi dánské výroby veopřového masa podle evropské legislativy a její následky???!!! A navíc, mám fakt smůlu na ostatní členy skupiny. Dva, Australan a Bulhar, jsou v pohodě. Ale pak tam máme dva účastníky tmavé pleti, ani nevím odkud jsou, a ti zřejmě ještě nepochopili, co to znamená týmová práce. Takže se na všechno s prominutím vykašlali, zkopírovali dva odstavce z Internetu a tím to pro ně skončilo. A nepřijít na skupinové setkání a neomluvit se, a potom se urazit, že s nimi dostatečně nesdílíme informace a rozhodnutí, to je pro mě vrchol. Naštěstí s nimi spolupracuji (doufám!!!) poprvé a naposledy, protože nebudou spolužáky v mém studijním programu.
K poslednímu bodu tohoto příspěvku- že si IGOP umí užívat? Jako Erasmus? Ano, ačkoli většině lidí je o pět až osm let více než mě (opravdu!!! Jsem jedna z nejmladších a jedna z mála, kdo pokračoval na Master rovnou po bakaláři!), užívají si divočeji než kdejaký můj vrstevník. Každý den, po škole, se nejde domů, ale někam se natáhnout do parku, na kafe nebo na pivo, a večer spíš na to pivo. V pátek jsme byli hromadně na festivalu elektra, a včera byla grilovačka u jednoho Bulhara, po které jsme pokračovali ještě do baru. Kluci, málem třicátníci, se chovali jako puberťáci, co se opili prvně v životě!!!
A to já se ani zdaleka neúčastním všech akcí, co se pořádají. Měla jsem přes víkend lepší program :-) a taky se konečně musím pustit pořádně do té Ekonometrie, co mám půjčenou od Týnky, která už tímhle předmětem prošla, a poradila mi, ať si rovnou přečtu prvních devět kapitol, "protože tohle všechno už ostatní probírali v bakalářském studiu, jen my na ČZU ne".
Takže to bude program na dnešek večer.
No comments:
Post a Comment