Ach, jak nádherně to máme venku! Zdá se, že opravdu přišlo jaro! Ovšem tyhle věci se nesmí zakřiknout, protože klidně ještě může přijít zima - jako se to povedlo minulý rok, kdy najednou v březnu začalo mrznout. A my zrovna na konci března jeli na exkurzi k jednomu jezeru a měli vykopávat vzorky půdy z totálně zamrzlé louky...
Počasí bylo každopádně velice pozitivně naladěné v neděli, kdy jsme se s B. rozhodli vyrazit dopoledne do jedné kodaňské restaurace (přímo v centru, v Nyhavnu!), Cap Horn, na brunch, který měl být šetrný ke klimatu. Dělali mu docela velkou reklamu, a proto mě to zlákalo k rezervaci stolu. Co se týče jídla, bylo to výborné - rozličné druhy salátů, s červenou řepou, cizrnou, ve stylu tzatziki a caprese, dva druhy slaného koláče se špenátem a pórkem, chleby plné semínek, - a to člověk jako já, která nejsem moc fanoušek sladkých snídaní, ocenil. Kromě toho ovoce, čerstvé džusy a smoothies, a palačinky se sirupem. Navíc k tomu hráli dva hudebníci jazz a v krbu plápolal oheň - atmosféra se jim vážně povedla. Ale moc jsem nepochopila, co na tom bylo tak ekologické...
Po brunchi jsme měli tak akorát hodinku na procházku centrem, a skočili jsme do Dánského Filmového Institutu na další ze série dánských filmů s anglickými titulky - tentokrát se jmenoval Undskyld jeg forstyrrer (Promiňte, že ruším), a rozhodně ho nemohu doporučit!!! Tento film figuruje na mém seznamu tří nejpodivnějších filmů, které jsem kdy v životě viděla, a to je pro ten film dost špatná vizitka, vzhledem k tomu, kolik dánských filmů (které jsou obecně spíše toho divnějšího charakteru) jsem už viděla.
Po filmu bylo ještě dokonce dost světla na běhání venku kolem bažin (Utterslevs Mose), než jarní studené slunce zapadlo, a to je opravdu dobrá změna oproti zimě, kdy se stmívá ve tři hodiny odpoledne!
I dny předtím byly plné zážitků. Ve čtvrtek ráno jsem se zúčastnila přednášky na naší univerzitě na téma udržitelného rozvoje a jak těžké je ho prosazovat v mezinárodní politice, kterou přednesl Martin Lidegaard, bývalý ministr životního prostředí a nynější ministr zahraničí. Bylo to neuvěřitelně motivující a úžasné, on je výborný řečník. Mluvil hodinu absolutně spatra, zodpověděl všechny dotazy a pamatoval si jméno každého tazatele, to se musí ocenit!
A v sobotu byl velký, převelký den v mojí kickboxové kariéře - jen pro rekapitulaci, věnovala jsem se kickboxu osm let ještě v České Republice, a po příjezdu do Dánska jsem měla dva roky pauzu - než jsem přišla na to, že pět minut cesty na kole ode mě je kickboxový klub! V září jsem tam začala chodit a v sobotu jsem byla na prvním turnaji. Samozřejmě jsem měla trému, ale naštěstí to šlo úplně výborně! Výsledek je vidět na obrázku...
Takže to byl výčet motivujících věcí, co se za posledních pár dní udály. Kromě toho se ovšem také formují některé demotivující tendence - například všech šest stolů v naší studentské kanceláři v oddělení PLEN je už obsazeno a začalo tu být dost rušno a dusno - téměř pořád někdo mluví, a popravdě mě to dost ruší, i když je to samozřejmě většinou zábavné. Dnes večer jsme dokonce všichni pozvaní k jednomu z nich, studentu z Ghany, na ghanskou večeři. Člověk se pak ovšem nemůže moc soustředit na práci na diplomce, a to se zrovna teď nehodí...
A tak ještě ukážu, co jsem pekla minulý víkend - karelské pečivo s rýží, jaké jsem kdysi ochutnala ve Finsku a zamilovala se do něj! Pár let jsem jej nepekla ani nejedla, až minulý víkend jsem se najednou rozhodla, že jej prostě musím upéct! A jak se povedlo!
