Předvánoční Julefrokost, movie night vol.2, National stereotypes party a první (a zřejmě i poslední) sníh!

Tak se nám pomalu přiblížily Vánoce... teda ony se blížily už od poloviny října, kdy se obchodníci zbláznili a začali po ulicích vyvěšovat ozdoby a řetězy a vystavovat vánoční stromky.
Ale tak se tedy přiblížily, a s nimi i vánoční prázdniny.
V Dánsku je tradice tzv Julefrokost- neboli Vánoční oběd, takový trochu svátečnější pro zaměstnance tradičně o poslední pracovní den před Vánoci. V průběhu let se ale trochu proměnil na večírek- už ne v poledne, ale pěkně celou noc. A taky ne jen v kolektivu zaměstnanců, ale i s přáteli, rodinou, kolegy, zkrátka se všemi, se kterými má člověk chuť.
My jsme měli Julefrokost školní, se spolužáky, na jedné koleji, 10.prosince. Podmínka byla jen přinést něco tradičního českého. Takže jsem se pustila do bramborového salátu, který se podle slov spolužáků a podle snědeného množství povedl. A ještě k tomu tady těsně předtím byla mamka a přivezla vanilkové rohlíčky od babičky, a ty slavily také úspěch!

A to byl jediný Julefrokost, aspoň pro mě- někteří moji kamarádi měli třeba tři nebo čtyři!
Kromě Julefrokostu jsme uspořádali ještě druhou oficiální Movie night tady u nás ve slavírně se spolužáky- a viděli jsme dva filmy- opět jeden dánský a jeden americký... Vážně ten dánský "humor" nechápu, protože to opět měla být komedie a opět to bylo plné nevyprovokovaného násilí a nepochopitelného chování od hrdinů, které si člověk při nejlepší vůli prostě nemůže oblíbit.

A minulý víkend byla National Stereotypes Party, poslední před Vánoci- s tematikou "oblečte se jako nějaká národnost a ostatní budou muset hádat, která to je"- z nedostatku fantazie jsem se rozhodla pro Turecko, ale za ten večer jsem byla překřtěna ještě za Cikánku a Jamajčanku- to asi kvůli velké afro černé paruce na hlavě... ale když já neměla žádnou jinou a chtěla jsem mít jako Turkyně černé vlasy!



Z dalších kostýmů mě docela pobavil "Kolumbijec", Brit (ale ten je nudný, protože je Brit i normálně), "Kanaďanka" a "Charlie Chaplin" (měl to být britský gentleman, ale uznejte... to je prostě Charlie :-) ).



A druhý den ráno- překvapení! Začal padat sníh!... Věc nevídaná... Sněžilo asi jen deset minut a sice všechen sníh roztál dřív než dopadl na zem, ale stejně to byl zážitek!... jen se obávám, že už se více sněhu nedočkáme, vzhledem k teplotám nad nulou. Ale stejně je to Dánsko záludné, i když je nad nulou, fouká takový studený vítr a mrholí, takže je člověku fyzicky zima, nepříjemno a nepohodlno...

Jaká byla návštěva mamky, výsledky zkoušek!, a test věrnosti městu

Asi i Dánové znají Mikuláše- ačkoli jsem tady žádné skupinky vousatců, rohatců a blonďatých křídlatců jako v Čechách chodit neviděla- protože nám v pondělí 5.prosince nadělili pěkné překvapení- a to výsledek první zkoušky! A ve středu pak i druhý...
A já jsem dopadla velice dobře- 7 z Natural Resource Economics a 10 z Applied Econometrics, což je pro mě fakt velký úspěch, protože si ještě živě pamatuju, jak jsem bez jakékoli předchozí znalosti ekonometrie v září jen zoufale koukala na tabuli, kde se před mýma očima odehrávaly psí kusy, kterým teď rozumím! A NRE, to jsem nepochopila doteď, takže mít z toho sedm je dost dobré :-)

Ještě menší reportáž o víkendové návštěvě mamky tady v Kodani- bylo to super až na počasí, které se postavilo přesně proti našemu programu! Takže v sobotu, kdy mamka přiletěla a chtěly jsme trochu prochodit vánočně vyzdobenou Kodaň, slušně řečeno pršelo jako z konve! A v neděli, kdy jsme měly naplánováno strávit celý den prohlídkou uměleckých děl v galerii Glyptotek, naopak svítilo slunce a bylo tak teplo, že se dalo chodit bez čepice! Ovšem vítr, ten nám dal zabrat, při jízdě na kole i při chůzi!
Přihazuju pár foteček.




Za povšimnutí stojí tihle medvědi, kteří jsou ozdobou "ruských Vánoc", které rozjeli v Tivoli... takže občerstvovací krámek vypadá jako Chrám Vasilije Blaženého a krášlí ho tohle sousoší. Medvědi mají v ruce vánoční koule, a samozřejmě- jinak by to v Dánsku nešlo- se hýbou :-)


Ale jinak je Tivoli vyzdobené fakt parádně... jako vždy... srdce ekologa pláče, srdce romantičky taky, ale dojetím.




A nedělní Glyptotek- úchvatná budova- a tak obsáhlá sbírka děl od antiky k moderně, že to člověka úplně vyčerpá!







A teď ten test věrnosti- ne, nikdo mě přímo nezkoušel... to jen Kodaň si otestovala, kolik toho člověk vydrží. Dneska večer cestou domů z plavání mě potrápila dost nepříjemnou zimou, silným deštěm, který namrzal a tak jako by se do člověka zabodávaly jehličky, loužemi tak hlubokými, že se jimi nedá na kole projet bez zmáčení bot, větrem tak silným že člověka strhává z kola... a jedním fakt ohleduplným řidičem auta, který mě zlil od hlavy až k patě, když kolem mě projížděl louží... Ale ano, pořád to město miluju. Jeg elsker København! Og jeg synes at København elsker mig!
To nic... to je jen pozůstatek dnešní písemné zkoušky z dánštiny.

Dánská vánoční úchylka a co se tu naopak dá sezobnout dobrého...

I do Dánska dorazily Vánoce a vánoční atmosféra. Dorazila vlastně jen krátce po mě z Prahy... ale tohle jsem teda rozhodně přivézt nechtěla! :-D

Dánové jsou, obecně známo, posedlí dekorací, zkrášlováním a zútulňováním domova. Na tom není nic špatného. Jejich koncept "hygge" je proslulý.
A Vánoce jsou přímo rájem různých dekorací, ozdůbek, serepetiček, cinkrlátek, stromečků, červených čepic, trpaslíků, svíček, svícínků, hrnečků a pichlavých větviček...

Na všech ulicích teď visí docela vkusné řetězy s žárovčičkami a červenými botičkami a čepičkami (jako by se v Kodani svlékla armáda Červených Karkulek, omlouvám se za poněkud nevhodné přirovnání) a kolem dokola je přímo les vánočních stromků. Stromky jsou všude- v obchodech, před nimi, na zahradách, na balkonech, dokonce i v hradu Kronborg jich pár bylo, hezky nazdobených a svítících v těch starobylých síních s vysokými stropy... podle mého se to na takovéhle místo prostě nehodí.

Ale co je nejstrašlivější- to je dánská záliba v hýbajících se postavičkách. Sněhuláci, strašidýlka, ale hlavně všudypřítomní nevkusní trpaslíci- všechno se to vrtí a tančí do rytmu reprodukovaných vánočních popových evergreenů, znějících obchodními centry... Dneska jsme s mamkou viděly i trpaslíky, tančící s gumovými rukavicemi, podprsenkou a dámskými kalhotkami v krátkých pracičkách... a to už je docela nevhodné, ne?

Ale najde se i něco pozitivního- velmi pozitivního! Svařené víno Glogg... když se řekne "glogg", zní to, jako by ho člověk už polykal. A k tomu æbleskiver, takové pečené nebo smažené kuličky ze sladkého těsta s marmeládou, a pebernødder, malé tvrdé kořeněné perníčky... moc dobré!

Block 2, Helsingør a Louisiana, řecká večeře a další návštěva z Prahy

Tak nám v pondělí 21.listopadu začal Blok číslo dvě, který bude trvat až do konce ledna. V jeho rámci máme opět dva předměty- Ekonometrie a odporného Franka jsme se zbavili (bohužel jen na jeden blok), a místo něj máme mladého a docela pohledného Sørena na Environmental Valuation Methods and Cost-Benefit Analysis, a docela příjemného, i když ne tak mladého ani hezkého Larse na Economic Theory of Environmental Policy.
Zatím oba předměty vypadají velice zajímavě- a snad i užitečně!- pokud se konečně přestaneme zaobírat jen teorií a načneme praktické uplatnění... ovšem velká nevýhoda obou je, že jsou docela uspávací... nebo aspoň jsou vykládány v uspávacím stylu.
A vzhledem k tomu, že podle rozvrhu máme každý z nich jeden celý den a jeden půlden, je nějakých sedm osm hodin v kuse občas docela nářez!
Ale jak říkám- díky bohu za zbavení se Franka a ekonometrie...

Mimochodem, výsledky zkoušek ještě pořád nemáme! To je neuvěřitelné... trvá to skoro stejně dlouho jako kdysi ve Francii, máme slíbeno, že se výsledky dozvíme už během příštího týdne- tak ať se snaží!

Ovšem vzhledem k týdenní struktuře rozvrhu se otevřela velká možnost víkendových výletů- máme volný celý pátek a pondělí dopoledne! Jako stvořené k road tripům a návštěvám... což jsme taky využili hned minulý víkend a vydali se na celou sobotu na výlet- dopoledne Helsingør a odpoledne Louisiana.

Byly jsme jen čtyři holky, což je ta nejlepší možnost vzhledem k tématům na hovor a vzhledem ke kompatibilitě... já, Němka Mariane, Réunionská Francouzka Marine a Španělka Claudia. Holky nechaly rády organizaci na mě a já byla šťastná, protože nic nemám tak ráda jako když se něco řídí podle mě :-)
Ráno jsme nejdřív vlakem jely do Helsingøru, což je docela malebné město (ne nepodobné švédskému Lundu), jehož největší atrakcí je Kronborg Slot, neboli Hamletův hrad Elsinor.




Těžko říct, proč si Shakespeare vybral zrovna Kronborg jako svůj Elsinor, protože podle všech konspiračních teorií v něm asi ani nikdy nebyl- ale pro temný příběh je to hrad jako stvořený! Zvenku vypadá majestátně, uvnitř toho moc k vidění není, ale kasematy pod hradem jsou pěkně temné a ponuré- a to tam ještě chytráci Dánové nainstalovali na několika místech figuríny oblečené do vojenských šatů, takže se člověk občas dost lekne, když zabočí za roh a zády k němu mlčky stojí vysoká nehybná postava... jako by tam byla už stovky let uzavřená a uvězněná nějakou kletbou, musela navěky obcházet kasematy a čekat na nějakého zbloudilého turistu, který se k ní neobezřetně přiblíží a ona ho bude moci popadnout, odvléct a někde vysát...



Krátce po poledni jsme se pak posunuly vlakem do Humlebæku, ve kterém se nachází známá galerie umění Louisiana. Už jsem v ní kdysi byla a naprosto mě uchvátila- má jednak stálou expozici maleb, grafik a soch, jednak zimní zahradu a venkovní expozici soch ve velké zahradě, odkud je za hezkého počasí krásný výhled na moře. My jsme tak moc hezky neměly, a tak jsme ten venek pěkně odflákly.

Ale Louisiana zase odflákla nás, protože slibovaná výstava čínského umělce Ai WeiWei se smrskla na pouhých pět děl, a naopak Paulovi Klee bylo věnováno několik místností- a možná je to uznávaný kubista, ale jeho díla inspirovaná touhou vidět svět dětskýma očima mě fakt nenadchla- naopak, docela znechutila...


Co ještě se dělo- poslední týden byl docela nabitý zážitky. V úterý po dánštině jsem pozvala spolužáky sem k nám do Party Lounge na movie night. Viděli jsme dva filmy- Adam´s æbler (Adamova jablka), který nedoporučuju slabším povahám, ačkoli to má být "komedie"- to opravdu není. A nebo je, ale hodně černočerná. A pak Across the Universe, což bych naopak doporučila milovníkům Beatles.

Ve středu pak do Østerbro Kollegiet pozval pár spolužáků můj řecký kamarád Vaggelis, protože o víkendu zaletěl domů a vrátil se se spoustou jídla- tak aby se mu nezkazilo, tak jsme mu ho pomohli sníst... :-) což bylo velice dobré a ve spojení s bulharskou rakijí taky docela vtipné!




No a v sobotu ráno... přiletěla návštěva z Prahy :-) mamka...

Zkoušky a zasloužené volno, Praha a 80.léta

Je to už dlouho, co jsem našla čas napsat příspěvek do blogu, protože bylo opravdu co jiného dělat. Od napsání posledního příspěvku se moje pozornost soustředila nejvíc na nadcházející zkouškový týden a v něm dvě zkoušky- 10.11. Applied Econometrics a 11.11. Natural Resource Economics.
Nejdřív k systému zkoušení a bodování v Dánsku (nebo alespoň na naší fakultě): zkouška může být buď ústní (člověk si většinou připraví prezentaci projektu a pak je ještě dozkoušen profesorem; má to tu výhodu, že se hned dozví výsledek), nebo psaná. My měli obě dvě psané, to znamená anonymně, v jedné třídě všichni najednou píší odpovědi na zadání pro všechny stejné. Čtyřhodinová zkouška je docela záběr, ale ve skutečnosti čas vůbec nebyl ten hlavní problém. Spíš ho bylo nedostatek.
Boduje se na škále od můnus tří (vážně!!!) do dvanácti- ale člověk může dostat jen určité hodnoty, jako -3, 0, 4, 7, 10 nebo 12. Zvláštní... jakou má tedy potom cenu mít patnáctibodovou škálu, když třeba 6 bodů nikdy nedostanete? A co že to chtějí říct těmi mínus třemi- "Cos odevzdal bylo ještě horší než kdybys neodevzdal nic" ?

Každopádně... svou energii jsem věnovala spíš ekonometrii, protože tam byl problém množství informací a složitost, takže se to naučit dalo- navíc je to zkouška "all aids allowed", takže si člověk klidně může s sebou vzít poznámky z přednášek a učebnici. To ovšem taky znamená, že ta zkouška je pěkně těžká, aby člověku nestačily ani ty poznámky. Aby musel sám o věcech přemýšlet a ne jen odpovídat na otázky, ale dodat i nějakou vlastní reflexi o problému. Jinak se dvanácti bodů nedopracuje.
Hezké, ale čtyři hodiny jsou na to opravdu málo. Utečou jako nic a ačkoli se ani jednou nezastavíte, není možné ani napsat všechno, co o problému víte, natožpak přihodit výplod vlastní hlavy!
Natural Resource Economics byla prekérní v tom ohledu, že ačkoli mám zkoušku za sebou, doteď jsem vlastně nepochopila, o čem ten předmět byl. Nebyla v tom žádná logika, žádná myšlenková cesta, kterou by se člověk měl ubírat, aby došel k řešením problémů jako profesor. Doteď si nejsem jistá, jestli jsem vůbec odpovídala na ty otázky ve zkoušce, nebo prostě jen opsala kus učebnice.

Uvidíme... výsledky se dozvím až ze začátku prosince, takže si prozatím držím palce.
V pátek večer jsme ještě na chvilku zašli do baru s ostatními mezinárodními studenty oslavit (popřípadě zapít) konec prvního zkouškového (a že nás ještě čekají nejméně tři jen do konce června!), já se odpojila vcelku brzy v jednu hodinu, protože jsem musela ráno vstávat v šest hodin a jet na letiště- a dobře jsem udělala.

Protože jsem dorazila na letiště včas, ne jako dva z mých spolužáků, kteří letěli v ten samý čas jako já, do Sofie a Berlína, a zaspali a málem letadla nestihli!

Pak už mě čekal jen týden prázdnin v České Republice... Praha, Písek, Kladno, spousta zážitků a velkých i malých změn, spousta setkání s přáteli a rodinou... Taky menší komplikace se ztraceným zavazadlem, které dorazilo o den později a ještě v něm bylo rozlité jedno ze speciální edice vánočních piv od Tuborga.

Jenže ten týden utekl ještě rychleji než ta čtyřhodinová zkouška a v sobotu večer jsem opět přistála na kodaňském letišti. Nebylo moc příležitostí k přemýšlení nad uplynulým časem, protože hned ten večer jsem se účastnila oslavy narozenin ve stylu osmdesátých let- na kterou se mi velice hodila mamčina stará strakatá košile, legíny a boty na podpatku- a samozřejmě natupírované vlasy... Přikládám fotky výtvorů mých spolužáků a kamarádů, některé se opravdu povedly!!!

No a než jsem se nadála, prázdniny jsou pryč a zítra ráno nám začíná Blok číslo dvě!!! V Kodani jsem už víc než tři měsíce a je to neuvěřitelné... je mlhavý listopad, Vánoce za rohem, první seznámení s Kodaní a šoky za mnou (doufám!), nějak nám ten život nabírá na obrátkách!

Oslo trip!

Ačkoli se zkoušky blíží rychlostí nevídanou a hrozivou, už od září mělo pár spolužáků z Environment and Natural Resource Economics, včetně mě, koupeny lístky na výlet do Osla. Ty lístky jsme získali přes tip díky 50% slevě- takže místo 400 DKK (minimálně) stály jen 200 DKK, a ještě k tomu člověk za to získal voucher na útratu 200 DKK v jakémkoli obchodě nebo restauraci na lodi. Tím pádem, když si nakoupil a najedl se za 200 DKK, byla cesta vlastně zadarmo :-) To se nedá nevyužít!

Takže v neděli 30.10. odpoledne jsme se v kodaňském přístavu nalodili na obří zaoceánskou loď Crown of Scandinavia:







Na lodi je, myslím, dvanáct pater, do kterých se může. Pět pater z toho je zábava- restaurace, bary, dokonce bazén, kino a diskotéka. Všechno samozřejmě drahé dánsko-norsky. A naše nejlevnější pokoje byly v tom nejspodnějším patře lodi, dokonce pod auty a pod vodou! Nebyl to zrovna příjemný pocit, vědět, že je nejdřív několik metrů vody a pak teprve my, a kdyby nás to náhodou nenapadlo intuitivně, tak samozřejmě co chvíli někdo připomenul, že na Titaniku lidé v těchhle kabinách pro chudinu zemřeli nejdřív... Vážně úlevné, když tam člověk má spát. Navíc tam samozřejmě nebyla žádná okna (což je možná dobře- nechtěla bych z okna koukat jen na temno, temno, temno a vědět, že to je moře).
Kabiny byly malé, a kdyby tam vážně spala maximální kapacita čtyř lidí, nebylo by tam moc k hnutí. My jsme naštěstí spali jen po dvou- já s Mariane. Jenže ona se mi svěřila, že možná v noci začne ze spánku křičet, protože když se občas v noci probudí na neznámém místě, dostává panické záchvaty... do toho zvuk motoru, špatná ventilace a špatný vzduch, a to neustálé houpání... které koneckonců cítím doteď!
Jinak si ovšem nemůžu stěžovat, i tak jsem se vyspala pohodlně a zábava na lodi také byla. A pěkně větrno!





V pondělí ráno kolem deváté jsme dorazili do Osla. Navzdory předpovědi (tj. jedenáct stupňů a zataženo) bylo nádherně, teplo a slunečno... na říjnové Norsko vážně div. Takže z toho vyvozuju, že všechny skandinávské předpovědi počasí jsou nespolehlivé. Oslo je krásné město a my tam bohužel měli jen sedm hodin, než loď zase odjížděla do Kodaně.






Navíc, moji spolucestovatelé jsou bohužel dost pomalí- takové šrmákovské tempo nemá každý. Takže jsem neviděla ani půlku toho, co jsem původně měla naplánováno- protože jako jediná z nich jsem si taky dopředu zjistila, co v Oslu stojí za to vidět a sepsala si seznam- ten jsem potom musela vyhodit s pouze čtyřmi položkami z deseti zaškrtnutými. Smutné.






Viděli jsme Vigelandspark, což je park plný soch- ale jakých!!! Zvláštních... podezřelých... až divných. Moc toho o panu Vigelandovi nevím, ale určitě s ním muselo něco být, protože všechny jeho sochy jsou lidské, nahé, některé o vztahu rodičů a dětí a některé o vztahu lidí a přírody- ale nahá žena sedící jelenovi v paroží nebo muž setřásající ze sebe čtyři malá dítka a kůň vykopávající dítě do vzduchu mi trochu hrabou v hlavě... jako zřejmě panu Vigelandovi.






Prošli jsme se centrem i rezidenčními čtvrtěmi, plnými ambasád a barevných domů- všechno je tam takové uhlazené a spořádané a čisté, jako bratr Kodaně... to se mi tolik líbí na Skandinávii! Pokračovali jsme na pevnost Akershus s impozantním výhledem na oselský fjord, a sešli dolů do přístavu k Nobelově Mírovému centru- které bylo bohužel zavřené- a k úžasné Opeře, před kterou, bůhvíproč, stojí dva tanky natřené na bílo, a po její svažikící se střeše se dá vystoupat až na ochoz a opět se pokochat výhledem na záliv a na naši loď, čekající na nás.







Ve čtyři hodiny odpoledne jsme se nalodili, nakoupili v Duty Free shopu za naše vouchery na 200 DKK, a v pět hodin, s odplutím lodě z Osla, nastala největší podívaná! Bylo to úchvatné, slunce zapadalo nad fjordem a na úplně bezmračné obloze byly takové scenérie, že jsem nevěděla, co dřív fotit!
Taťka by byl v sedmém nebi :-)






Odvezla jsem si z Osla spoustu dojmů, výborný hnědý sýr, kterého je už po jednom dni půlka pryč (a to jsem si k němu ještě ani nestačila koupit jahodovou marmeládu!!!), spoustu fotek a chuť se tam ještě nejméně jednou vrátit a doprohlédnout... Stojí to za to!