Další jablečné hody, zmatky kolem stěhování, smartphone je dobrý sluha, ale špatný pán a s postelí ve vlaku

Září nám dalo na frak s počasím. Teď už to můžu říct, protože je konec měsíce. Bylo to teda pěkně mokré.
Jak bylo v srpnu hezky (na pláž!), tak září celé propršelo a celkem i promrzlo. Kažopádně zatímco ve střední Evropě se lidi koupou, tady nosíme rukavice, šály a pláštěnky... brrr...

A občas je to docela kumšt se dostat do práce, na dánštinu, a tak... zrovna minulé pondělí, když jsem se v práci zdržela (kvůli soukromé hodině fitness, óóó!), a pak docela spěchala na dánštinu, tak kombinace deště se silným protivětrem se prostě nedala překonat... protože moje pláštěnka se při protivětru nafoukne do takové plachty, která pak člověka spíš posunuje dozadu, než že by mu pomáhala dopředu... no, na tu dánštinu jsem nakonec dojela, asi za dvojnásobek času, a zpocenější než po té hodině fitness!

Ad fitness... protože mě nějak v DONG fitness nudily ty společné hodiny, tak jsem využila nabídky zadarmo si nechat sestavit cvičební plán... uvidíme, jak to bude s dodržováním, protože čas bohužel mluví proti. Plus, po nedělním plavání a po pondělním zvedání činek pak v úterý večer na plavání umírám, trenér mě popichuje, ať máknu, já musím odpočívat a občas vynechat jedno kolo motýlka nebo kraula (ano, je to tak - sotva jsem se naučila kraula, už mě zase topí - při motýlkovi), a ve středu neudržím v ruce ani tužku...

Nicméně... zpátky k tomu počasí. Takhle deštivo evidentně přeje houbám, protože jedna moje kolegyně v práci jich prý každý víkend nasbírá košík! Helemese... že by se Dánové, jako jedna z mála evropských národností krom Čechů, nebáli sbírat houby?
Já jsem si nasbírala další várku jablek a lahodných hrušek minulou neděli v Amagerfælled parku, zase s mým oblíbeným Dennisem, který je ještě alternativnější než kdy jindy... a teď ty jablka zpracovávám do koláčů a kompotů... lahoda.

Copak to tady máme za obrázek... ano, je to Bogomil na posteli na vlakovém nádraží. To je ze včerejška, protože do nového bytu (kam se máme stěhovat během několika následujících dní) jsme od nějaké dívky v Nørrebro odkoupili postel za krásných 300 DKK, a pak ji museli odtáhnout ze třetího patra po schodech dolů (úzkých schodech!), na stanici vlaku, do vlaku, a pak z vlaku ještě pěšky domů... no, bylo to dost vyčerpávající, a navíc chvílemi pršelo, ale nakonec jsme ji domů donesli, rovnou celou vydrhli a zapasovali do mého miniaturního pokojíku (tedy, on není zs tak malý... ale teď je zaplněný nábytkem, námi dvěma, starou postelí a novou postelí, a už se tady nějak nedá chodit). Na té stanici se lidi ptali, jestli si můžou přisednout :-) nedivím se, bylo to pohodlnější než dřevěné lavičky...
Mimochodem, stěhování je kapitola sama pro sebe, samozřejmě kolem toho byly zmatky, nejvíce kolem toho, kam vlastně půjdeme bydlet :-)

A pracovní smartphone... no, ukázalo se, že mi jen tak nějaký nový nedají, a tak jsem se začala s telefonem sbližovat. Už mi ochotně říká, jaké je a bude počasí, a taky dokáže zavolat jen tehdy, kdy chci. Podařilo se mi nastavit připojení na Internet, a tak si můžu doma kontrolovat pracovní e-maily (jakoby si člověk radši od práce nechtěl ve dnech volna odpočinout!), ale nějakou nehodou jsem si taky nastavila super-extra rychlý zámek na klávesách, takže každých pět minut musím telefon odemykat... zrušení toho zámku bude další krok!

A jak si tady žijeme...

Ještě přikládám pár fotek z posledních dní, abyste měli i obrazový vjem, ne jen slova slova slova...

Takže první dvě jsou z minulé neděle, 9.9., kdy jsme s Bogomilem vyrazili zas po dlouhé době do kina - a to do artového kina Danish Film Institute, kde jednou za dva týdny dávají dánské filmy s anglickými titulky v neděli odpoledne... dokonce jsme si předplatili členskou kartu za krásných 145 DKK na rok, což se vyplatí, protože na každé vstupence pak člověk ušetří 25 DKK. A protože je tohle skvělá sonda do dánské kultury, rozhodli jsme se, že budeme chodit na každý film.
Trošku to vleze do peněz, ale všechny filmy, které jsem zatím v DFI viděla, stály za to! Dánský film rozhodně není lehká hollywoodská zábava, spíš to řeší těžká témata, docela depresivní občas... ale aspoň, připadá mi, si na nic nehrají, a ukazují svět takový, jaký je. A lidské charaktery vykreslují do detailu, který občas fakt dá divákovi zabrat.
Po kině jsme si dali palačinku z dánské verze Slevomatu:

 

 Tady máme fotky z mojí narozeninové večeře v bytě u španělské kamarádky. Rozhodla jsem se, že na večeřích budu vždycky pořizovat dvě fotky: jednu normální, klasickou, večeřovou, usměvavou...

 ... a jednu šklebivou...

 Tohle je koláč ze sladkých brambor (!), který mi k narozeninám upekl Španěl Jaime, se kterým jsme mimo jiné byli v březnu v Norsku... chutnal... trochu jako saponát, ale jinak zajímavý nápad!

 Tohle je první večeře této sezóny, a zřejmě jedna z velmi mála, které se konají v mém pokojíku, nacpaném věcmi a lidmi. Máme na návštěvě Alexe ze Surinamu a Francescu z Itálie, a tohle měla být ta klasická usměvavá fotka, ovšem to by všichni museli spolupracovat!

Jablka! Jablka! Švestky! Jablka!, sladké nicnedělání a pocit viny, koláčová manufaktura a do těla!

Uplynulý týden byl ve znamení toho, co je v nadpise - výroby koláčů z přehršle jablek a švestek, namožených svalů na nohách a vtíravého provinilého pocitu z toho, že jsem se vlastně ještě ani nezapojila do pracovního procesu v DONGu.
Když to vezmu odzadu, tak to nezapojení se není mou vinou - alespoň doufám, že se nějak nepřijde na to, že je... Trvá to nějak dlouho, na můj vkus, než mi konečně dají úkol který se dá splnit a vyřešit. Zatím všechny vázly na chybějících přístupových heslech, neexistujícím firemním mobilu, nedošlé poště, nezaarchivovaných dokumentech a tak dále.
Ad firemní mobil - ten jsem ve čtvrtek dostala! Lépe řečeno, SIMku a telefon na půjčení. Má to dva háčky: za prvé, ten telefon je smartphone značky HTC, tzn velká neznámá, protože anti-technokrat mého typu, zvyklý na Nokii, která umí jen volat a psát SMSky si vážně neví rady s tlačítkami neznámých symbolů a s dotykovým displejem, který asi vyžaduje zvláštní typ zacházení, a mačkání, na které jsem zvyklá z klasické klávesnice, na něj nefunguje...
Za druhé, základní nastavení jazyku je dánština. A v kombinaci s neschopností proniknout do smartphonovského systému to vyústilo v to, že hned první den (ve čtvrtek) odpoledne doma jsem při pokusu nastavit jako základné jazyk angličtinu telefon vypnula a uvědomila si, že PIN kód je na papírku v práci. Takže si telefon bude muset počkat až do pondělí, a já se celý pátek třásla, že si šéfová bude chtít vyzkoušet, jak s telefonem umím, a zavolá mi.
Z DONGu také pochází namožené svaly, což by člověk při sedavém zaměstnání nečekal. Totiž, jak už jsem jednou psala, mají tam velké fitko, kde se člověk může potrápit sám, nebo zapsat na hodinu a nechat se trápit trenérem. To jsem ve čtvrtek udělala a zapsala se na něco, co si říkalo "Silné tělo". Nebyla to žádná nuda, to rozhodně, ale měla jsem velké pochyby o správností provádění cviků a načasování (žádné protažení na začátek, ohýbání kolen do ostrého úhlu, ...). No a hned v prvních pěti minutách při krkolomném cviku jsem si natáhla oba zadní svaly stehenní (kdybyste si neuměli představit, tak mi dva dny dělalo problém se posadit na židli nebo z ní vstát. O vylezení na sedátko kola ani nemluvě. Ještě že bydlím jen v prvním patře), a bolest zcela odezněla až dneska ráno. Proto vyrážím na své pravidelné nedělní plavání.
To mi teda dalo do těla!
Ale příště půjdu zas :-)

A poslední bod - jablka a švestky... pocházejí z Amageru, kam jsem minulou sobotu zajela navštívit svého ex-spolubydlícího Dennise a při té příležitosti natrhat nějaké ovoce v Amagerském parku. Je tam fakt přehršel stromů různých druhů a Dennis se výborně hodí na šplhání po stromech a setřásání ovoce z větví (a já ho pak na zemi sbírám - občas dostanu jablkem do hlavy). Při té příležitosti jsem se Dennise ptala, jak se má.
Tento alternativec a raw-foodista (vitarián) zkusil minulý půlrok pracovat, montoval sluneční kolektory na střechách (cože? v Dánsku?), a po čtyřech měsících práce jeho šéf zdrhl se všemi penězmi a zůstal mu dlužný asi 15.000 DKK... Dennis se nezlobí a po penězích nepátrá, prý mu to aspoň dalo znamení, že se nehodí na placenou manuální práci, a odteď tedy pracovat nebude a bude vzdělávat lidi o svém životním stylu a přesvědčení - bude natáčet videa na YouTube, píše knihu, atd...

Nicméně, jablek a švestek jsem měla dvě velké tašky, a trochu jsem nadhodnotila rychlost naší konzumace, takže i když jsem toho hafo rozdala, stejně zbyly švestky do mrazáku a jablka do sklepa... a pomalu je sdělávám do koláčů, pyré, atd. Jeden takový koláč podle babiččina receptu jsem dkonce podstrčila šéfovi oddělení v DONGu, když si v úterý po obědě postěžoval, proč není čtvrtek, protože ve čtvrtek večer je v kantýně vždycky koláč... tak jsem mu donesla nabídnout, jestli se neurazí... Smál se jako blázen, a slupnul ho jako malinu.

DONG, plavání a e-learning

Dnešní příspěvek bude o všem, co oficiálně začalo v minulých dnech.

1) DONG
To je firma, kde teď pracuji. Největší dodavatel energie v Dánsku, s pobočkami v Norsku, Německu, Polsku a Británii. A právě v Británii teď DONG plánuje postavit novou větrnou elektrárnu. Bude to elektrárna nového typu, s extra vysokými sloupy a extra velkými větrníky. 177 metrů vysoké!!!

Samozřejmě, stavba takového obrprojektu vyžaduje všemožná povolení od Britských úřadů, co se týče životního prostředí, vlivu na mořské živočichy, na rybáře, na letadla, národní obranu, a taky na vizuální potěšení z pohledu na moře... no, jestli se zlepší nebo zhorší asi opravdu závisí na lidském vkusu :-)

A DONG potřeboval někoho, kdo by byl schopen udržovat databázi všech smluv o žádání o povolení, udělení povolení ke stavbě, k položení kabelu přes něčí pozemky, všechny možné podmínky a restrikce. Taky někoho, kdo by byl k ruce menažerům, kteří tyhle smlouvy píšou. Někoho, kdo by všechno zakládal do archivu, hledal v něm, aktualizoval databázi a tak... no a to budu já :-) Jen na poloviční úvazek, aby se přitom dala stíhat dánština a e-learning (o něm více později), ale za první tři dny musím říct, že se mi pracoviště opouštělo nelehce, protože všechny dokumenty, se kterými přijdu do styku, jsou pro člověka mého zaměření neuvěřitelně zajímavé čtení!

Začala jsem v pondělí, hezky pozvolna a polehoučku, nafasovala počítač, desky, tužky, notes a pár dokumentů na čtení (asi pět velkých složek). Během včerejška a dneška jsme dolaďovali přístupy do databází a archivů, a pokud všechno bude zařízeno d příštího týdne, tak v úterý začnu naostro!
Zatím to nebylo nijak náročné, protože jsem si více méně celé dny četla a zařizovala srandičky jako firemní e-mail a focení na kartu zaměstnance. Ale kolegyně mě ujistily, že to od příštího týdne bude pěkný fofr, protože na mě všichni začnou nakládat úkoly...

DONG má hlavní sídlo v Dánsku, plus kanceláře v ostatních zemích. Moje pracoviště je v hlavní budově DONGu, v Gentofte (na sever od Kodaně, z Vanlose se tam dá dojet za 35-40 minut na kole, a to taky praktikuji). Ta budova je úžasná, impozantní a skvěle vybavená (automaticky se zatahující rolety, veřejné nabíječky mobilů zásobované obnovitelnými zdroji, velké fitness, kolárna se šatnou a převlíkárnou, v každé kanceláři koupelna a stroje na kafe všude, kam se podíváš, a taky skvělá kantýna). Do kantýny si za krásných 30 DKK denně chodíme na snídani (asi osm druhů chleba!!! Ale bohužel jen tři druhy sýra, a to smradlavý, napůl smradlavý a poživatelný) a oběd (to jsou saláty, jaké by člověka nikdy nenapadly!!! Některé kombinace jsem už úspěšně ozkoušela i doma, jako do křupava dušené bílé zelí se zeleným hráškem a parmazánem, nebo čínské zelí s ořišky a sušenými meruňkami), plus neomezené množství kávy každý den...

Uvidíme, jak to půjde dál a jestli mě náhodou nadšení nepřejde, ale doufám, že to pořád zůstane takhle fascinující!

2) Plavání - začíná tu být trochu těsno

Ano, v úterý jsem začala  nový kurz mého oblíbeného plavání. Tentokrát budu chodit v úterky večer od devíti do Bellahoj, což je takový vrch nad Vanlose (trvá mi to 12 minut na kole- juch!). Stadion je obrovský a krásný, osvícený všemi barvami (ekologicky smýšlející skeptik se ptá, jestli jsou všechny ty žárovčičky nutné) a s bazénem ne 25, ale 50 metrů! Což se, po roce plavání ve 25-metrovém bazéně, ukazuje jako docela výzva - a místo hodiny trvá kurz hodinu a čtvrt... co vám mám povídat, ruce mě přestaly bolet až ve středu večer.
No a proč tu začíná být těsno? Lépe řečeno, Čecho-těsno... Protože trenér je Čech!!! Však mě se hned od začátku zdálo, že má v angličtině takový nepříjemně povědomý škrábavý přízvuk... Takže je kolem mě najednou asi pět Čechů (studenti, trenéři, atd), a to začíná být moc!

3) e-learning

To je jediný začátek, z něhož nejsem nadšená... každý pátek odpoledne nám začíná jedna e-lekce a končí ta předešlá, v rámci každé máme několik podlekcí, měli bychom si doma zodpovědně studovat, hledat informace, vypracovávat cvičení jednotlivě i skupinově... no ale je to, s prominutím, otrava. Nebaví mě to. ... třeba to bude lepší...