Uplynulý týden byl ve znamení toho, co je v nadpise - výroby koláčů z přehršle jablek a švestek, namožených svalů na nohách a vtíravého provinilého pocitu z toho, že jsem se vlastně ještě ani nezapojila do pracovního procesu v DONGu.
Když to vezmu odzadu, tak to nezapojení se není mou vinou - alespoň doufám, že se nějak nepřijde na to, že je... Trvá to nějak dlouho, na můj vkus, než mi konečně dají úkol který se dá splnit a vyřešit. Zatím všechny vázly na chybějících přístupových heslech, neexistujícím firemním mobilu, nedošlé poště, nezaarchivovaných dokumentech a tak dále.
Ad firemní mobil - ten jsem ve čtvrtek dostala! Lépe řečeno, SIMku a telefon na půjčení. Má to dva háčky: za prvé, ten telefon je smartphone značky HTC, tzn velká neznámá, protože anti-technokrat mého typu, zvyklý na Nokii, která umí jen volat a psát SMSky si vážně neví rady s tlačítkami neznámých symbolů a s dotykovým displejem, který asi vyžaduje zvláštní typ zacházení, a mačkání, na které jsem zvyklá z klasické klávesnice, na něj nefunguje...
Za druhé, základní nastavení jazyku je dánština. A v kombinaci s neschopností proniknout do smartphonovského systému to vyústilo v to, že hned první den (ve čtvrtek) odpoledne doma jsem při pokusu nastavit jako základné jazyk angličtinu telefon vypnula a uvědomila si, že PIN kód je na papírku v práci. Takže si telefon bude muset počkat až do pondělí, a já se celý pátek třásla, že si šéfová bude chtít vyzkoušet, jak s telefonem umím, a zavolá mi.
Z DONGu také pochází namožené svaly, což by člověk při sedavém zaměstnání nečekal. Totiž, jak už jsem jednou psala, mají tam velké fitko, kde se člověk může potrápit sám, nebo zapsat na hodinu a nechat se trápit trenérem. To jsem ve čtvrtek udělala a zapsala se na něco, co si říkalo "Silné tělo". Nebyla to žádná nuda, to rozhodně, ale měla jsem velké pochyby o správností provádění cviků a načasování (žádné protažení na začátek, ohýbání kolen do ostrého úhlu, ...). No a hned v prvních pěti minutách při krkolomném cviku jsem si natáhla oba zadní svaly stehenní (kdybyste si neuměli představit, tak mi dva dny dělalo problém se posadit na židli nebo z ní vstát. O vylezení na sedátko kola ani nemluvě. Ještě že bydlím jen v prvním patře), a bolest zcela odezněla až dneska ráno. Proto vyrážím na své pravidelné nedělní plavání.
To mi teda dalo do těla!
Ale příště půjdu zas :-)
A poslední bod - jablka a švestky... pocházejí z Amageru, kam jsem minulou sobotu zajela navštívit svého ex-spolubydlícího Dennise a při té příležitosti natrhat nějaké ovoce v Amagerském parku. Je tam fakt přehršel stromů různých druhů a Dennis se výborně hodí na šplhání po stromech a setřásání ovoce z větví (a já ho pak na zemi sbírám - občas dostanu jablkem do hlavy). Při té příležitosti jsem se Dennise ptala, jak se má.
Tento alternativec a raw-foodista (vitarián) zkusil minulý půlrok pracovat, montoval sluneční kolektory na střechách (cože? v Dánsku?), a po čtyřech měsících práce jeho šéf zdrhl se všemi penězmi a zůstal mu dlužný asi 15.000 DKK... Dennis se nezlobí a po penězích nepátrá, prý mu to aspoň dalo znamení, že se nehodí na placenou manuální práci, a odteď tedy pracovat nebude a bude vzdělávat lidi o svém životním stylu a přesvědčení - bude natáčet videa na YouTube, píše knihu, atd...
Nicméně, jablek a švestek jsem měla dvě velké tašky, a trochu jsem nadhodnotila rychlost naší konzumace, takže i když jsem toho hafo rozdala, stejně zbyly švestky do mrazáku a jablka do sklepa... a pomalu je sdělávám do koláčů, pyré, atd. Jeden takový koláč podle babiččina receptu jsem dkonce podstrčila šéfovi oddělení v DONGu, když si v úterý po obědě postěžoval, proč není čtvrtek, protože ve čtvrtek večer je v kantýně vždycky koláč... tak jsem mu donesla nabídnout, jestli se neurazí... Smál se jako blázen, a slupnul ho jako malinu.
No comments:
Post a Comment