Londýn, Block 3 a s ním nový režim,svatba, třikrát změněné rozhodnutí a jaro

No páni, to jsem se teda odmlčela na dlouho!...
Taky že bylo proč... dělo se takových věcí! Jako vždy, ostatně... naposled jsem psala, že je napilno na všech frontách. Neboli se školou, s prací, s dánštinou. A to pořád je, ačkoli zase trochu jinak.

Veveruška v Hyde Parku

Vezmu-li to od začátku, tak na konci ledna (ze kdy pochází můj poslední příspěvek) jsem měla plné ruce práce s psaním projektů do Environmental Management in Europe, který - naštěstí - je už za námi. A ještě nevíme, jak úspěšně. Teď, ohlížím-li se nazpět, to vlastně byl docela přínosný předmět, protože mě donutil hledat informace o záležitostech, které jsou pro environmentálně založeného ekonoma, působícího v Evropě, docela důležité, ale nudné, a tak bych je nikdy tak dobře nepoznala, nebýt EME - jako třeba různé EU direktivy a zákony na ochranu přírody.

U OXO Tower

Bylo to ale napínavé do poslední minuty! A tím myslím opravdu minuty, protože i v pátek 25.1., kdy jsme projekty odevzdávali, jsme na nich pracovali prakticky do poslední chvíle. Pak rychle stíhali zabalit a běželi na metro, na letiště dorazili jen tak tak, vystáli frontu na odbavení a bezpečnostní kontrolu, a v letadle usnuli jako dva špalky...
... S vědomím, že je hotovo a odevzdáno, a teď se děj vůle boží. A ta se zřejmě pořád ještě děje, protože zatím nebyly zveřejněny výsledky a posudky. Až budou, samozřejmě se svěřím!

Tower Bridge v noci

Takže jaký byl Londýn?... Ze začátku trochu krušný. Přiletěli jsme v jedenáct večer, po dost vyčerpávajících pár dnech plných práce, po spěchu a stresu, a taky po narychlo vyžahnuté láhvi šampaňského těsně před odjezdem na letiště (to jako na oslavu... že je hotovo... ještě nikdy do mě ty bubliny tak rychle nepadaly, a ještě snad nikdy ze mě tak rychle nevyprchávaly). Takže v celkově dost unaveném stavu. Na letišti nás čekal Bogomilův kamarád, u kterého jsme ty čtyři dny bydleli, jenže dostat se k němu trvalo skoro dvě hodiny... a když jsme se tam konečně dotrmáceli v jednu v noci, tak žádné "jde se spát" - museli jsme sedět, dostali každý sklenku rakije (tu mou museli kluci dopít) a vinné listy plněné rýží a nakládanou zeleninu na bulharský způsob, a poctivě to chroupali a konverzovali...

Londýn je v noci fakt impozantní

... A takhle přesně šel vlastně celý pobyt v Londýně :) říkám tomu Můj bulharský Londýn, protože bulharštiny jsem za ty čtyři dny slyšela snad víc než angličtiny - a překvapivě taky dost francouzštiny, protože naše hostitelka umí francouzsky a moc ráda si pokonverzovala, a protože Londýn je bůhvíproč plný Frantíků!

Trafalgar Square s Bulharem Angelem, který nespěchá

Bulharský styl trávění dovolené je beze spěchu, bez brzkého vstávání, v pohodě a s hostinami a alkoholem každý večer. Byla to neskutečná pohoda a navzdory vláčnému tempu jsme vlastně stihli vidět úplně všechno! A tak jsem rezignovala na svou pověstnou svižnost a snahu všechno proběhat a navštívit, a ono to vlastně bylo dobré!... Mimo to mi taky nijak velké nasazení nepovolila kolena, které se mi zase ozvala jako tehdy ve Francii, a pro jejichž nápravu jsem si musela sjet až téměř o měsíc později do Čech!... ale to předbíhám.

Rvačka před Towerem

Londýn jsme si tedy užili špičkově, ono taky bylo nádherné jarní počasí s teplotami kolem osmi stupňů nad nulou a slunečním svitem, který jsme v tehdy zasněženém mrazivém Dánsku tolik postrádali!... Ale že by se člověk snad opálil, to tedy ne...

Tower Bridge, tisíckrát fotografovaný a obdivovaný

Pro mě se návratem z Londýna moc nezměnilo. Ve škole jsem sice měla prázdniny, ale z práce ne, a tak jsem tam poctivě chodila každý den a navazovala kontakty...

Přestávka na cider u St Paul´s Cathedral

Ad kontakty - konečně mám kontakt na Dána z práce, který není čistě pracovní! Totiž, o vánočním večírku v prosinci, o kterém jsem tady určitě psala, se se mnou začali bavit nějací kolegové, posilněni alkoholem, kteří o mě dávno věděli, že pracuji v DONGu, dokonce na jejich patře, a jen mě sledovali a nikdy si netroufli oslovit... až tedy s tím alkoholem v krvi. Jak typické. A jeden z nich se dokonce baví doteď!... Moc si toho vážím, a teď si mě dokonce přidal do Přátel na Facebooku, a to už je co říct!... Až na to, že se obávám, že se se mnou baví jen proto, že má potenciálně zájem, takže až zjistí, že nejsem k dispozici, tak na mě zanevře. Ach, jak je to těžké začlenit se do té jejich dánské společnosti!...

... Krok k začlenění bude taky závěrečný test z dánštiny, na který bych měla jít v květnu. To je téma s nadpisem "třikrát změněné rozhodnutí". Abyste rozuměli, tak už nějaký ten měsíc mám pocit, že to s mojí dánštinou nejde moc dopředu, ale je to hnáno režimem jazykovky Studieskolen, podle kterého bych měla zakončit výuku v květnu a být, takzvaně, dánsky mluvící. Oficiálně. Ale to mi přijde nějak moc brzy, protože to vůbec s tím jazykem nejde tak, jak bych chtěla a jak bych si bývala představovala... a tak jsem se rozhodla, že místo v květnu si odložím zkoušku na listopad. Už jsem to i oznámila profesorce... než jsem se zase rozhodla, že to přece nevzdám. Že to přece jen dobojuji do konce tak, jak se má, bez půlroční pauzy. Šrámkovská hrdost a cílevědomost mi nedají.

U hostitelů - čtyři Bulhaři a já, aneb Rakija - connecting people!

Jenže pak jsme, před dvěma týdny, načali modul 5.3, které je (neuvěřitelné!) ještě intenzivnější než ty předtím, ačkoli se zdálo, že to nejde! Jde... A tak, hned po první hodině, jsem se rozhodla už pevně, že si zkoušku přece jen odložím, a od března do listopadu budu mít volno na samostudium a prohlubování a zplynulovatění (?) jazyka...

Camden Town, nejbláznivější část Londýna

A zrovna včera jsem na pohovoru se šéfovou oddělení znova změnila názor, a rozhodla se, že si tu zkoušku odložím ne o půl, ale o celý rok, a diplomku začnu psát už v létě (tedy hned, jak mi skončí předměty). Jenže to mi zatrhla profesorka na dánštině, podle které se o celý rok odkládat nedá, a ona si je na tisíc procent jistá, že mám na tu zkoušku jít už v květnu... no co mám povídat, podlehla jsem nátlaku. A je rozhodnuto, a jsem přihlášena. Za tři měsíce bude konec!!!... Uch, to tedy uvidíme!
 

Romantická stránka Camden Town

Od začátku února je taky nastolen nový režim díky novému předmětu, na který chodím dvakrát týdně (a třikrát týdně do práce, a dvakrát týdně na dánštinu, a dvakrát týdně plavat, a ono toho času vlastně tolik nezbývá!... A to bych ráda ještě mezi tím trénovala na půlmaraton - můj sen a cíl). Jmenuje se Land Use, Element Balances and Environmental Impact, a mám ho v úterý dopoledne a ve čtvrtek celý den. A celý den, to znamená od 8:30 do 17:00, ani o minutu míň. Tedy přestávka na oběd... ale je to občas docela únavné, soustředit se celý den, a programovat... v tomhle předmětu se totiž studuje vliv změny využití půdy na koloběh vody a živin, a jaký obecný dopad na životní prostředí bude ta změna mít - například když na zemědělské půdě chcete najednou vysadit les... tak jestli je to dobrý nápad. Nebo změnit zemědělské plodiny za vrbu pro výrobu bioenergie. Tak já už vím, jak na to. Ale nepovím. To si nechám do projektů (ano, i z tohohle předmětu musíme odevzdávat projekty) a ke zkoušce (v polovině dubna).

London Eye by night

Zahrnuje to tím pádem taky práci s modelovacím programem se zvučným jménem Daisy, kde na virtuálním poli pěstujeme virtuální plodiny a zkoumáme, jak nejefektivněji hnojit atd, aby nedocházelo k úniku dusíku do podzemních vod a tak... je to celkově fakt zajímavé, a jsem ráda, že jsem si tenhle předmět našla a zapsala, a vlastně ho šla studovat navíc a zcela nepovinně, nad rámec našich povinných předmětů. Jediná potíž je s jednou spolužačkou, která je čisté ztělesnění teroru - a zrovna jsme spolu ve skupině, a musíme spolupracovat... Ze začátku jsem se hrozila dne, kdy mi rupnou nervy a jednu jí za to její věčné terorizování ubalím, ale teď mám pocit, že jsem se s ní docela srovnala, a kdoví - možná mě naučila trochu sebekritiky a tolerance, což se vždycky hodí...
... Takže pokud zvládneme spolu napsat tři projekty a projít ústní zkouškou, snad zůstane její vlas nezkřivený a moje nervy pevné. Ale neručím za sebe. Znáte ty lidi, kteří, ať se snažíte jak se snažíte, vám prostě jdou proti srsti, proti přesvědčení, proti principům?... Tak to je ona.

Ano ano ano!... Kvůli tomu se vyplatilo tam letět!

A ještě poslední část dnešního příspěvku... o svatbě, jaké to šťastné události. O předposlední únorový víkend jsem byla v Praze, a kromě nápravy kolen jsem také doprovodila do stavu manželského už druhý pár kamarádů!... Byla nádhera být v zasněžených a mrazivých Čechách, a ta chumelenice všude, a to zimní ticho v noční krajině... kdežto tady v Dánsku už máme téměř jaro. Už jsem se celkem vzdala naděje, že ještě nasněží, a místo toho se raduji z každého slunečného, i když studeného a větrného dne (jako byl třeba včera odpoledne, ale to jsem musela sedět na dánštině. Taky dneska odpoledne, a to jsme až do pěti seděli a modelovali hnojení pole prasečím hnojem, přesně do té doby než slunce zašlo a začal foukat studený vítr, a pak jsme dostali volno)! A ptáci už začali zpívat, a někde občas i něco kvete, jezera rozmrzají a cesty v parku se rozbahňují, zkrátka přichází jaro a brzo si Dánové začnou odkládat vrstvy oděvu a odmotávat šály z krku, a budou se vrhat na trávníky a do parků, zapichovat do nich vlaječky a mezi nimi pořádat pikniky... už se těším!