Kulturní noc

Včera se v Kodani konala tradiční Kulturní noc - Kulturnatten. Je to vždycky na začátku října, a - jako i v ostatních evropských městech, pokud vím - v tuto noc mají skoro všechny instituce otevřeno do půlnoci, provádějí lidi, pořádají aktivity, ochutnávky, koncerty, výstavy atd. Vstup si zaplatí člověk jednorázový, za celkem lidovou cenu, připne si placičku Kulturpass a může dokonce používat veřejnou dopravu celou noc zadarmo. Výhoda je, že se člověk dostane i do míst, kam se jinak absolutně nedostane.
První rok, co jsem tu byla, jsem Kulturní noc nějak ignorovala - myslím, že jsme zrovna odevzdávali úkol na Ekonometrii a já jsem i v pátek večer pracovala.
Druhý rok, neboli loni, jsem ohrnula nos nad placenými atrakcemi a prošmejdila s kamarádkou pár těch zadarmo - a pamatuji si, jak nás štvaly fronty lidí všude, ale že jsme za to neplatily, tak nám to tolik nevadilo.
Letos jsme se s B. rozhodli si Kulturpass koupit - 90 DKK. Taky proto, že letos vůbec nic zadarmo nebylo. A musím hořce politovat těch peněz a hlavně času - nebyla to dobrá zkušenost.
Všude byly mraky lidí (samozřejmě - všichni to chtějí vidět, s tím se nedá nic dělat) a zdaleka nejvíc času jsme strávili čekáním v nekonečných frontách. Samotná návštěva míst pak zabrala zlomek času. A že to byla zajímavá místa - například firma, která zásobuje celou Kodaň teplem a vodou, nás vzala dolů do labyrintu trubek a rour; a ve slavné staré krásné budově Burzy, která jinak absolutně není přístupná veřejnosti, nás prováděl dokonce sám šéf Burzy!
Příští rok už asi nepůjdu...

Ale ze včerejška máme doma dvě novinky, které musím ukázat - vyrobil je Bogomil vlastníma rukama na jednom workshopu pořádaném Ministerstvem Životního prostředí a myslím si, že se v našem obýváku budou skvěle vyjímat!

Island

Minulý týden jsem podnikla svou zatím poslední cestu, a to na šest dní na Island.
Navštívila jsem svoji kamarádku, která studuje pět měsíců v rámci programu Erasmus v Akureyri na severu ostrova. Společně jsme taky podnikly menší výlet půjčeným autem po okolí Akueyri, a dostaly se na několik opravdu dechberoucích míst.
Samozřejmostí byly návštěvy sopek a hlavně horkých pramenů, ve kterých se senzačně koupe, zvlášť když kolem je zima, fučí studený vítr a občas i sněží. Takové totiž bylo počasí, typický Islandský podzim se spoustou silného větru, občas deštěm a hlavně prvním sněhem!
Celkově to byla výborná zkušenost a Island mě naprosto uchvátil. Rozhodně to nebylo naposled, co jsem tam zavítala - dávám si předsevzetí ho příště prozkoumat o něco důkladněji, pokud možno na konci léta, a sjezdit ho opravdu křížem krážem - rozhodně by si to zasloužil.
Fascinující země!
Zde přikládám pár fotek, místo dalšího zdlouhavého vyprávění:

S kamarádkou Zuzkou před prvním trekem do hor nad Akureyri

Hory nad Akureyri

"Vodopád Bohů" neboli Godafoss

Vulkanická krajina kolem silnice

Jezero Mývatn

Jezero Mývatn a podivné sopečné útvary v něm

Obrovský kráter Hverfjall

Rybářské městečko Húsavík

Krajina poblíž Húsavíku

Moře bylo pořádně rozbouřené

Krajina kolem Mývatnu

Vodopád Dettifoss

Při našem druhém treku už všude ležel sníh

Přecházíme řeku po jediném mostu - ostatní řeky jsme přeskakovaly

Palubní vstupenka na minilet Akureyri-Reykjavík

Kostel v Reykjavíku

V centru Reykjavíku

Obligátní fotka s vikinskou lodí v Reykjavíku

Na výhledu na Perlanu

Co se dělo o prázdninách

Celé prázdniny jsem si užívala (snad mohu říci, že zasloužené) volno - cesta vedla nejdřív po Bulharsku a Řecku, poté po České Republice, na skok do Německa, potom ještě jednou do České Republiky kvůli svatbám a rozlučkám se svobodou, a teď, když oficiálně nastal podzim, je potřeba otočit o 180 stupňů, zklidnit se a vrhnout se poctivě na hledání práce!