Tour po Holandsku, napětí v DONGu a šokující odhalení o USA

 Minulý týden bylo trochu volněji než obvykle, protože naše fakulta měla pozkouškový týden volna. Před rokem, v tomhle týdnu volna, jsem letěla domů do Prahy, ale letos jsme se rozhodli udělat výlet do Nizozemí, hlavně do Amsterdamu a Wageningenu (tam mám dobrou kamarádku z Prahy).
Samozřejmě, to, že má fakulta prázdniny, vůbec nezajímá ani Studieskolen, ani DONG - takže do práce i na dánštinu jsem musela. Vyrazili jsme proto až ve čtvrtek odpoledne, a museli být zpátky zase v pondělí ráno, abychom mohli do práce a do školy v rámci začátku nového Bloku.
Amsterdam byl klasicky dechberoucí - krásný v takovém tom slova smyslu, že člověk chodí s otevřenou pusou a může si hlavu ukroutit, jak se snaží o nic nepřijít...
Dvě věci byly nepříjemné: Za prvé počasí. Ne že bychom jeli v plavkách, ale pět stupňů nad nulou jsme fakt nečekali. Byla fakt zima, a taková ta lezavá, která zaleze i pod šálu a pod sukni. Naštěstí ale nepršelo, a ve Wageningenu dokonce svítilo slunce a udělalo se krásně teplo!
A za druhé, nějak se nám lepila smůla na paty - nebo spíš naschvály. Automaty na lístky neberou zahraniční karty, všechny vlaky zpožděné, autobusy ujeté, několikrát jsme zabloudili, a kvůli časovému presu se ne vždycky stihli najíst a odpočinout.

Byli jsme ale na skvělé večeři v africké restauraci, a nemůžu si pomoct, ale musím to ukázat - jedná se o placku se zvláštní kyselou chutí - vůbec všechno bylo takové kyselé - kterou člověk používá jako nástroj (příbory nejsou, umyjte si před jídlem ruce) na nabírání salátu, vařené čočky a nějaké cibulové směsi... fakt výborné!
Samozřejmě jsme si taky koupili sirupové wafle, ale ty jsem ani nefotila, ty zmizely hned! A stamppot, což je prý tradiční nizozemské jídlo (je to prakticky bramborová kaše s mrkví a petrželí) jsme si uvařili v bytě u jedné kamarádky, kde jsme našli útočiště na dvě noci.

Jinak se v Amstru nic moc tradičního jíst nedá, protože ty všechny národy a kultury smíchané dohromady tu nizozemskou jednoznačně přebíjí.

Byli jsme na večerní Canal Tour, kde jsme se uvnitř zasklené výletní lodi aspoň trochu ohřáli, a na tříapůlhodinové provázené prohlídce města, kterou vedl mladý student, a tak informace byly spíš zábavného, než historického charakteru...

Amsterdam byl vážně pěkný, ale měli jsme na něj málo času. Bůhvíproč jsme přecenili čas a síly a hned v sobotu vyrazili do Utrechtu, který nám ještě v Kodani doporučil kamarád Holanďan, že stojí za vidění... rozhodně stojí, ale za dvě hodiny ho člověk projde a je to.

V sobotu večer jsme přejeli do Eindhovenu (je fajn, že všechna tahle města jsou tak blízko od sebe - vlakem z Amstru je tam člověk za hodinu), kde se konal Svátek světel, jak jsme už viděli v Lyonu (a evidentně se koná v několika dalších evropských městech). Bylo to vážné kouzelné, ale v o dost menším měřítku než v Lyonu - nějakých třicet stanovišť se světelnými instalacemi, show a hudbou...

Když jsme všechno doprohlídli, nastal čas se přepravit do Wageningenu (už v tom Eindhovenu jsme se potkali s mojí kamarádkou Evčou, a u ní ve Wagu jsme měli strávit neděli). A nizozemské vlaky opět nezklamaly - vlak byl o půl hodiny zpožděný, a tím pádem jsme nestihli poslední sobotní autobus ze stanice k jejich koleji (což je na víc než hodinu pěšky). Zavolali jsme taxíka, a dotrmáceli se do cíle asi v jednu v noci...

Neděle byla, tím pádem, odpočinkový den - fakt jsme ho potřebovali, protože nohy byl uchozené, záda bolavá a hlavy nevyspané. Vstávali jsme na pohodu až v jedenáct, snídali v poledne, ve dvě hodiny se vydali na objížďku Wageningenu (kde, kromě univerzity a hlavního náměstí, stejně nic není), poseděli v kavárně, koupili na památku domů goudu a wafle (taky už nejsou), a zajeli se podívat i na místní raritu - klokánka albína na místní klokaní farmičce...
Podle Evči je trochu retardivaný, protože tak kouká a divně skáče, já to neumím posoudit, ale je to každopádně nečekaná podívaná, bílý klokan veprostřed Nizozemí!
V neděli večer jsme zase přejeli do Amsterdamu - po příhodě s nádražní halou ve Wageningenu, kterou řeknu celou, jen abych ilustrovala ironii osudu, jakou jsme zažívali celé ty čtyři dny.
Automat na lístky v Ede-Wageningen, malém městě s nejbližší vlakovou stanicí k Wageningenu samotnému, nebral vůbec žádné karty - jen mince. Ale my jsme všechnu hotovost schválně utratili během dne, abychom do Kodaně netahali Eura, to dá rozum. Na nádraží byl otevřený jediný kiosek s  novinami, kde ovšem lístky neprodávali, ale aspoň nám slečna poradila, kde najít bankomat. Za nehorázný poplatek 30 DKK jsem si svojí dánskou kartou vybrala 25 EUR, došla je do kiosku rozměnit na mince, a pak jsme ty mince naházeli do automatu a lístky si konečně koupili...
Dojeli jsme do Amstru, našli dům, ve kterém bydlí spolužák, u kterého jsme zůstali na noc, ráno ve 4:30 vstali, chytili autobus na letiště, v 8:30 byli zpátky v Kodani, a v metru byl hlášený alarm, takže jsme dvakrát stavili asi na čtvrt hodiny a kvůli tomu přišli pozdě do školy i do práce...

Celkově dost vyčerpávající víkend, ale zážitky jsou!

V práci jsou teď všichni napnutí, protože ve středu má vedění dát vědět verdikt, kteří zaměstnanci budou propuštěni - odborům se podařilo srazit číslo 500 na 400, ale stejně je to téměř desetina zaměstnanců... Dám vědět, jak to pro mě dopadlo, ale myšlenky mám černé.

Ve středu večer jsme byli pozvaní na Pre-Thanksgiving party k jedné americké kamarádce... která nám odhalila, aspoň pro mě, šokující sdělení - pátek 23.11., tzn včera, tzn pátek po Thanksgiving čtvrtku, je znám jako "Černý pátek". To proto, že v tom dni všechny obchody zahajují předvánoční výprodeje a velké slevy... otevírací doba je už asi ve tři v noci, a každý rok několik lidí v USA zahyne, buď při dopravních nehodách, kdy se všichni lidé snaží dostat k obchodům do nejdříve, nebo ušlapáním a umačkáním od dychtivých nakupujících... není to příšerné???!!!

Konečně zařízeno a první všeobecná párty, po které zůstaly rozbité jen dvě věci: lucernička a Bogomil

 Dneska se konečně můžu pochlubit s pár fotkami současného stavu našeho bytu. Včera jsme totiž pořádali první oficiální party (kolaudačka bytu a rozlučka s kamarádkou Anitou v jednom), a to nás konečně donutilo zajet nakoupit zbývající vybavení a drobnosti - žárovky do lamp, vlasec na zavěšení lucerniček (ty jsme koupili na blešáku minulý týden) nad stůl v obýváku, velký kuchyňský nůž, nůžky (a už jsem s nima v ruce oběhla kolečko po bytě a ostříhala všechny cedulky na nově koupených dekách, utěrkách atd), roztrojku do elektřiny, apod.
Všechno to zainvestoval DONG, protože mi v týdnu přišla výplata za září! (konečně) A byla docela štědrá (taky jsem tam strávila nemálo hodin), a zainvestovala taky tu večerní párty (něco se hostům nabídnout musí).
Takže slíbené fotky bytu, jak vypadal nazdobený těsně před propuknutím párty:

Ložnice, povšimněte si epesních zelenomodrých nočních stolků (z blešáku), které skvěle ladí s barevným kobercem (odtamtéž).

Tady obývák: okenní římsa vzpomínek a nostalgie, kde se jednak pokouším udržet kytky naživu (od včerejška je tam i jedna nová vánoční hvězda), a jednak tam jsou pohledy, přáníčka atd.









Tady taky obývák, ta hlavní část - gauč (nalezený pod schody), na něm deky z IKEA, stolek (pod schody), a skvělé bílé poličky (z blešáku), na stěnách se tou dobou ještě držely pohledy, ale do jednoho spadaly během párty a následného úklidu.

Jídelní koutek se stolem a židlemi, které jsem koupila od kolegyně (přivezla mi je svým malým Citroenem C1 až ke dveřím!) za krásných 300 DKK a upečený koláč k tomu. A nad stolem visí tři lucerničky z blešáku, o kterých už byla řeč, a bohužel jedné z nich prasklo sklíčko - asi žárem od svíčky. Naštěstí nebyl nikdo zraněn.





A tohle je jen důkaz, že jsme tady fakt měli dvacet lidí, kteří se bavili různě - třeba hraním karet. Ta matrace na zemi se ukázala jako dobrý nápad, protože se na ní dalo krásně hygge, když se člověku nechtělo stát...

... nebo sedět na gauči... možná někteří poznáváte Španěla Jaime, který s námi v březnu byl v Norsku - tak ten si teď v rámci hnutí Movember nechává narůst knírek, a vypadá hrozně směšně.







A jen pro pobavení, v rámci jedné z her jsem dostala panáka, a přesně v okamžiku přiložení skleničky k ústům se někdo ještě narychlo pokusil mi do něj přidat kopec šlehačky - a takhle to dopadlo...
Celkově ta párty dopadla dobře, byt přežil a sousedi si nestěžovali, a tak jediným následkem je ta rozbitá lucerna a mokrý hadr na Bogomilově hlavě :-)

Modré noční stolky, boj s dýní, Bollywood, kozy v Keni a sibiřský husky

Zařizování našeho bytu v Sallingvej, v krásné rodinné kodaňské čtvrti Vanløse (což technicky už není Kodaň), jde pomalu, protože není moc čas nakupovat... ale DONG je strategicky umístěn hned vedle IKEA, takže jsem tam během posledních tří týdnů párkrát cestou z práce zabrousila a koupila spoustu užitečných a nezbytných věcí - zapékací misku, utěrky, květináče, nože, deku, a tak... strašně mě to tam baví, já IKEA prostě miluju. Procházím těmi jejich vzorovými pokoji a v každém si představuji, jak tam žiju.
Samozřejmě by bylo fajn být na noc zavřený v čokoládovně - ale být zavřený v IKEA a moct si vybrat, ve kterém pokojíčku usnout a ve kterém se ráno probudit, do které koupelny si jít vyčistit zuby a ve kterém křeílku si vypít kafe, to by taky bylo fajn...
Každou první sobotu v měsíci (tzn včera) je ve Farum, městečku severně od Kodaně, proslulý blešák s nábytkem. A tak jsme se tam včera vydali - vlakem to trvá asi hodinu... a za krásných 125 DKK jsme koupili praktické, ale nápadité police do obýváku, koberec do ložnice, tři lucerničky jako dekoraci na zavěšení na ty naše hrozivé háky ve stropě, a vrchol všeho - dva noční stolky z modře- a zeleně- barveného dřeva!... Jsou vážně super a jdou dohromady s tím kobercem. Nákup super, ale museli jsme všechno odtáhnout po svých na vlak a z vlaku zase domů - už tu cestu z vlakové stanice domů s všelijakým nábytkem na zádech známe až moc dobře...
Ve čtvrtek mi kolegyně z práce přivezla jídelní stůl, dřevěný, rozkládací - zkrátka regulerní jídelní stůl, ne můj pracovní stolek z IKEA, na kterém jsme jedli doteď - i se čtyřmi židlemi, za 300 DKK- krása.
A ve středu mi spolužák z dánštiny daroval dvě velké stojací lampy do obýváku - až do nich konečně koupíme žárovky, budou super!... Takže takhle sbíráme po krůčkách vybavení... už to tu vypadá dobře :) a brzo přidám fotky.
Minulý týden jsem svedla boj s velkou dýní, kterou jsem koupila s plánem vydlabat, vyřezat, vystavit na balkon se svíčkou uvnitř a pochutnat si na dýňové polévce... řeknu vám, dalo to fakt práci, ji vydlabat, lolévkovou lžící, a síly mi na to nestačily... navíc dřeně tam bylo podstatně méně, než jsem očekávala (byla to fakt macatá dýně, a sotva mísa dřeně z ním protože většina prostoru byla dutá nebo plná semínek). Takže bylo jedno dýňové kari, jedno dýňové rizoto, jedna dýňová polévka a asi tři dýňové koláče, semínka opražená v troubě - a Halloween jsme propásli bez dýně se svíčkou uvnitř, takže ji asi teď už můžeme vyhodit... :-)

Poslední dva sobotní večery byly ve znamení Afriky a Asie. Minulý týden uspořádali moji kamarádi velký dobročinný večer... no, spíš párty - ale veškerý výtěžek z prodeje alkoholu nebo jídla půjde na nákup stáda koz pro chudé rodiny v Keni. Moc se mi to líbilo jako nápad i jako akce, protože tam byla spousta lidí, příjemná atmosféra a můj kamarád Vaggelis, Řek, hrál jako DJ, a já jeho hudbu zbožňuju... mimochodem mu taky nezaplatili a místo toho koupí kozu, což je v pořádku.
A včera jsme byli pozvaní na indickou večeři a Bollywoodský film k jedné kamarádce Indce... měla šíleně rozvařenou rýži, ale jinak to bylo moc dobré a k filmu jsme jedli čokoládu :) což je potřeba, protože trval bezmála čtyři hodiny (!), ale v Indii je to normální, uprostřed je vždycky 15 minut přestávka, aby si diváci odpočali, nebo se něčím posilnili... ty filmy (viděla jsem zatím jen dva, ale už se z toho dá něco vyvodit) jsou bláznivé, zářivé, jásavé, a z ničehonic všichni začínají tančit a zpívat - a dost při tom ječí... ale je to sranda (zvlášť ve srovnání s pochmurnými a temnými dánskými filmy).
A ještě jedna večeře byla minulou neděli, hlavní chod: lasagne, dezert: bublanina se švestkami... a po ní nám bylo špatně, protože ty švestičky už tak trochu kvasily...

Ještě páteční večer stojí za zmínku, protože byla taková téměř Halloweenská párty u jedné kamarádky, která stanovila téma večera zvářata - a tak každý musel přijít jako zvíře začinající na první písmeno jeho jména... za Hrocha se mi jít nechtělo, ani za křečka. Tak jsem se rozhodla pro Husky, nabělila si obličej a namalovala na něj jakoby čumák, oblékla se do bílého, Bohouš šel za medvěda, takže měl napatlaný obličej mými hnědými stíny (stejně je nepoužívám), a příprava nám zabrala tak dlouho, že když jsme konečně dorazili na tu párty, všichni už měli upito a nikoho nezajímalo, kdo je jaké zvíře...