Velikonoční pracovní "prázdniny", turnaj ve Švédsku, raw inspirace a slunečno

Ony už byly Velikonoce? Vážně? A velikonoční prázdniny???...
To pro mě tedy ne. Já měla Velikonoce stoprocentně pracovní. Vzhledem k tomu, že dánské děti (jako asi i ostatní evropské, předpokládám, jinak jsou to tedy flákači!) měly prázdniny už od pátka 11. dubna, a naprostá většina dánských rodin tedy vyrazila někam ven z města, od přírody, na chatu a tak dále. Pracovali jen ti, co opravdu museli, jako třeba diplomkáři u nás na oddělení. Od pondělí 14. do pondělí 21. dubna nás tam bylo ze zhruba šedesáti lidí asi pět. Z toho tři studenti píšící diplomku, včetně mě, a dva doktorandi, co měli asi taky na krku nějaký časový press... bylo tam nezvyklé ticho a klid, což se mi velice hodilo, protože jsem se potřebovala soustředit na přemýšlení, proč mi výsledky modelu vyšly tak, jak vyšly, a pak na to, jak to sepsat do diskuze.

Trofej za druhé místo

Po prázdninách se ovšem stejně ukázalo, že model budu muset ještě jednou upravit, takže jsem dostala zase nové výsledky a teď pracuji na nich. Snad už jsou to ty konečné! I když, s LCA člověk nikdy neví, a vždycky se nakonec může ukázat drobnost, která je v modelu špatně, a její opravení naprosto změní vyznění celého modelu.
Nicméně takhle proběhly Velikonoce - ještě se vsuvkou minulou sobotu, kdy jsem se společně s dvěma dalšími závodníky z našeho kickboxového klubu zúčastnila turnaje ve Švédsku. Trenér mě omylem přihlásil do jiné kategorie, než ve které normálně trénuji a závodím, což mi trochu ztížilo podmínky, ale jinak jsem s výsledkem spokojená - jeden zápas vyhraný, jeden prohraný a takovýhle pohár v poličce.
Další turnaj mě čeká v sobotu, ale ten už bude trochu důležitější, takže teď musím tréninku dát všechno. Bude to dánské mistrovství.

Spodní vrstva raw koláče se spoustou kakaa a moruší

Ve středu o Velikonocích jsem se také účastnila setkání mého kamaráda Jaimeho, který kombibuje vegetariánství, veganství, vitariánství (raw-food-ismus) a občas nějakou rybu do toho, s jeho ostatními podobně raw-založenými známými. Byl to workshop se zaměřením na různé způsoby úpravy zeleniny podle raw pravidel, a bylo to velice inspirující. A také výborné!!!

Vrchní vrstva s kokosovým mlékem a banány

Na základě této zkušenosti jsem se pustila do raw koláče se sušenou moruší a kokosovým mlékem, a musím nekriticky uznat, že výsledek je naprosto famózní!
Kus jsem ho ujedla, ale zbytek poctivě zachovám jako narozeninový dort jednomu mému kamarádovi, který si mi při našem pravidelném běhání pořád stěžuje, jak se mu nedaří žít zdravě a shazovat kila. Tak dostane koláč bez cukru, vajec, mouky a všech těch klasických "dobrot".
Tenhle víkend máme v Kodani extrémně slunečno a teplo, a tak jsem včera nasávala slunce plnými doušky, protože mi ráno přijela velice milá návštěva z Prahy, a tak jsem je protáhla městem, než zase bohužel museli večer odjet. Dneska pokračuji ve sluneční "kúře", nejdřív snídaní v jedné super kavárně s kamarádkou, kde jsme kvůli nedostatku stolů a židlí vzaly zavděk sezením na dřevěných paletách (ještě že jsme neměly silonky!), teď se chystám do kina s jinou kamarádkou, a do třetice večer na víno a sýry do parku s dalšími dvěma spolu-diplomkářkami.

Naše epesní sedátko před sluncem zalitou kavárnou

Výborná snídaně

Na skok v Praze, na skok v DONGu, jezení zbytků a co se dá taky koupit za 120 korun

Minulý víkend jsem zaskočila do Prahy, jen bleskově, na tři dny, pod záminkou oslavy narozenin mojí mamky. Ale stihlo se toho mnohem víc!
V sobotu dvě dlouhé procházky po Hanspaulce a Dejvicích, abych zkontrolovala, co je kde nového (je toho dost! Každé čtyři, pět měsíců se tam spousta věcí změní! Neuvěřitelné...) a večer strávený s mojí partou. V neděli slavnostní oběd u babičky, popovídání s kamarádkou a rodinný večer. V pondělí čtyři kontroly u doktorů (!), oběd s kamarádkou a ještě večer aerobik v Sokole. A v úterý zase do letadla a frrr zpátky do Kodaně. Byl to výborný víkend, se vším všudy. A jak bylo krásně! Jarně, teplo, slunečno, chodila jsem venku jen v krátkém rukávu a letních botkách... kdežto tady v Dánsku je zase sychravo, deštivo a větrno. Ach jo. A to už to vypadalo na jaro! To jen dokazuje, jak se člověk nesmí nechat ukolébat a zmást jedním, dvěma hezkými dny. Jedna vlaštovka ani jeden slunečný den jaro nedělají.
Po návratu do Kodaně mě opět čekalo naskočení do toho rozjetého kolotoče - diplomka, dánština, setkávání se s přáteli, a tak dále. Ve čtvrtek byl důležitý den, kdy jsem zaskočila do DONG Energy, k mému bývalému zaměstnavateli, kde se opět ucházím o pozici. Čtvrtek byl den, kdy si všechny potenciální kandidáty pozvali na tzv. Assessment Day a proklepávali si je (nás). Bylo to den plný aktivit, a moc si držím palce, aby usoudili, že jsem ta pravá kandidátka, ale uznávám, že tam byla spousta výborných a talentovaných soků. Uvidíme.
Ten samý večer jsme s kamarády taky navštívili restauraci Rub og Stub, ze které bohužel nemám fotky, ale je to výborný koncept. V restauraci pracují pouze dobrovolníci a veškerý výdělek jde na sponzorování dobročinné činnosti. Zároveň restaurace nenakupuje suroviny, ale odebírá je od různých supermarketů, které se chystají je vyhodit, protože jim prochází záruční doba. Ale samozřejmě ještě nejsou prošlé! Jen je například potřeba je zpracovat ten samý den, a tak kuchaři v Rub og Stub každý den dostanou něco jiného a musí na místě vymyslet, co s tím udělají. Připraví třeba jen dvě nebo tři různá jídla, a z těch si člověk musí vybrat. Zrovna ve čtvrtek měli tedy výběr výborný, moc jsme si pochutnali a určitě to nebylo naposled, co jsme tam byli.

Hora jídla za pakatel

Už jsem se zmiňovala o svém "kamarádovi" v místním obchodě s ovocem a zeleninou, ke kterému každý týden chodím pro várku bio ovoce a zeleniny?
A že mi pokaždé přihodí něco navíc, jak ho to zrovna napadne - třeba chci pár banánů, a on mi jich nandá dvakrát tolik, a ještě třeba pár hrušek na ochutnání. No tak v pátek se ale předal!!!
Všechno na obrázku (samozřejmě ně kávovar) bylo za 120 korun, tzn. ekvivalent zhruba 600 českých. A za to bych v obchodě koupila tak třetinu toho všeho!
Původně jsem kupovala dýni, balíček mrkví, kokosový olej, datle a vlašské ořechy, a to bylo za těch 120. To je férová cena. A on povídá "nechceš ještě nějaké ovoce? Já bych to jinak neprodal a musel bych to vyhodit..." On totiž ví, že tohle na mě zabírá. Nic se nesmí vyhodit!
A tak kývám, že jo, a on mě zahrnul jablky a mandarinkami, a přidal dvě hrušky, co byly trochu otlučené. Naskládala jsem to do tašky, a on povídá "ještě ty banány, ty si vem", a dal mi šest banánů. A ještě balíček nějaké zvláštní řepy, ať to vyzkouším, že je to dobré. Už jsem byla na odchodu, a on povídá "počkej", a podal mi čtyři avokáda - že prý potřebují rychle zpracovat. Nakládám to na kolo, a on ještě přišel s blumami, hroznovým vínem a balíčkem malin navrch. Už jsem nasedala na kolo, a ještě přihodil balíček lusků. Jen tak tak jsem to dotáhla domů, byla toho plná taška.
A tak jsem jablka a hrušky zpracovala do džusu, banány, datle, trochu kokosového oleje a maliny do koláče, dýni do polévky, trochu hrozna ke svačině, a ještě mi zbývá plná lednice ovoce a zeleniny!!! Úžasné.
Musím mu přinést za to kus koláče, zaslouží si to. Vlastně by si zasloužil celý koláč, obrovský a dobrý, za tohle!