Zkoušky a zasloužené volno, Praha a 80.léta

Je to už dlouho, co jsem našla čas napsat příspěvek do blogu, protože bylo opravdu co jiného dělat. Od napsání posledního příspěvku se moje pozornost soustředila nejvíc na nadcházející zkouškový týden a v něm dvě zkoušky- 10.11. Applied Econometrics a 11.11. Natural Resource Economics.
Nejdřív k systému zkoušení a bodování v Dánsku (nebo alespoň na naší fakultě): zkouška může být buď ústní (člověk si většinou připraví prezentaci projektu a pak je ještě dozkoušen profesorem; má to tu výhodu, že se hned dozví výsledek), nebo psaná. My měli obě dvě psané, to znamená anonymně, v jedné třídě všichni najednou píší odpovědi na zadání pro všechny stejné. Čtyřhodinová zkouška je docela záběr, ale ve skutečnosti čas vůbec nebyl ten hlavní problém. Spíš ho bylo nedostatek.
Boduje se na škále od můnus tří (vážně!!!) do dvanácti- ale člověk může dostat jen určité hodnoty, jako -3, 0, 4, 7, 10 nebo 12. Zvláštní... jakou má tedy potom cenu mít patnáctibodovou škálu, když třeba 6 bodů nikdy nedostanete? A co že to chtějí říct těmi mínus třemi- "Cos odevzdal bylo ještě horší než kdybys neodevzdal nic" ?

Každopádně... svou energii jsem věnovala spíš ekonometrii, protože tam byl problém množství informací a složitost, takže se to naučit dalo- navíc je to zkouška "all aids allowed", takže si člověk klidně může s sebou vzít poznámky z přednášek a učebnici. To ovšem taky znamená, že ta zkouška je pěkně těžká, aby člověku nestačily ani ty poznámky. Aby musel sám o věcech přemýšlet a ne jen odpovídat na otázky, ale dodat i nějakou vlastní reflexi o problému. Jinak se dvanácti bodů nedopracuje.
Hezké, ale čtyři hodiny jsou na to opravdu málo. Utečou jako nic a ačkoli se ani jednou nezastavíte, není možné ani napsat všechno, co o problému víte, natožpak přihodit výplod vlastní hlavy!
Natural Resource Economics byla prekérní v tom ohledu, že ačkoli mám zkoušku za sebou, doteď jsem vlastně nepochopila, o čem ten předmět byl. Nebyla v tom žádná logika, žádná myšlenková cesta, kterou by se člověk měl ubírat, aby došel k řešením problémů jako profesor. Doteď si nejsem jistá, jestli jsem vůbec odpovídala na ty otázky ve zkoušce, nebo prostě jen opsala kus učebnice.

Uvidíme... výsledky se dozvím až ze začátku prosince, takže si prozatím držím palce.
V pátek večer jsme ještě na chvilku zašli do baru s ostatními mezinárodními studenty oslavit (popřípadě zapít) konec prvního zkouškového (a že nás ještě čekají nejméně tři jen do konce června!), já se odpojila vcelku brzy v jednu hodinu, protože jsem musela ráno vstávat v šest hodin a jet na letiště- a dobře jsem udělala.

Protože jsem dorazila na letiště včas, ne jako dva z mých spolužáků, kteří letěli v ten samý čas jako já, do Sofie a Berlína, a zaspali a málem letadla nestihli!

Pak už mě čekal jen týden prázdnin v České Republice... Praha, Písek, Kladno, spousta zážitků a velkých i malých změn, spousta setkání s přáteli a rodinou... Taky menší komplikace se ztraceným zavazadlem, které dorazilo o den později a ještě v něm bylo rozlité jedno ze speciální edice vánočních piv od Tuborga.

Jenže ten týden utekl ještě rychleji než ta čtyřhodinová zkouška a v sobotu večer jsem opět přistála na kodaňském letišti. Nebylo moc příležitostí k přemýšlení nad uplynulým časem, protože hned ten večer jsem se účastnila oslavy narozenin ve stylu osmdesátých let- na kterou se mi velice hodila mamčina stará strakatá košile, legíny a boty na podpatku- a samozřejmě natupírované vlasy... Přikládám fotky výtvorů mých spolužáků a kamarádů, některé se opravdu povedly!!!

No a než jsem se nadála, prázdniny jsou pryč a zítra ráno nám začíná Blok číslo dvě!!! V Kodani jsem už víc než tři měsíce a je to neuvěřitelné... je mlhavý listopad, Vánoce za rohem, první seznámení s Kodaní a šoky za mnou (doufám!), nějak nám ten život nabírá na obrátkách!

Oslo trip!

Ačkoli se zkoušky blíží rychlostí nevídanou a hrozivou, už od září mělo pár spolužáků z Environment and Natural Resource Economics, včetně mě, koupeny lístky na výlet do Osla. Ty lístky jsme získali přes tip díky 50% slevě- takže místo 400 DKK (minimálně) stály jen 200 DKK, a ještě k tomu člověk za to získal voucher na útratu 200 DKK v jakémkoli obchodě nebo restauraci na lodi. Tím pádem, když si nakoupil a najedl se za 200 DKK, byla cesta vlastně zadarmo :-) To se nedá nevyužít!

Takže v neděli 30.10. odpoledne jsme se v kodaňském přístavu nalodili na obří zaoceánskou loď Crown of Scandinavia:







Na lodi je, myslím, dvanáct pater, do kterých se může. Pět pater z toho je zábava- restaurace, bary, dokonce bazén, kino a diskotéka. Všechno samozřejmě drahé dánsko-norsky. A naše nejlevnější pokoje byly v tom nejspodnějším patře lodi, dokonce pod auty a pod vodou! Nebyl to zrovna příjemný pocit, vědět, že je nejdřív několik metrů vody a pak teprve my, a kdyby nás to náhodou nenapadlo intuitivně, tak samozřejmě co chvíli někdo připomenul, že na Titaniku lidé v těchhle kabinách pro chudinu zemřeli nejdřív... Vážně úlevné, když tam člověk má spát. Navíc tam samozřejmě nebyla žádná okna (což je možná dobře- nechtěla bych z okna koukat jen na temno, temno, temno a vědět, že to je moře).
Kabiny byly malé, a kdyby tam vážně spala maximální kapacita čtyř lidí, nebylo by tam moc k hnutí. My jsme naštěstí spali jen po dvou- já s Mariane. Jenže ona se mi svěřila, že možná v noci začne ze spánku křičet, protože když se občas v noci probudí na neznámém místě, dostává panické záchvaty... do toho zvuk motoru, špatná ventilace a špatný vzduch, a to neustálé houpání... které koneckonců cítím doteď!
Jinak si ovšem nemůžu stěžovat, i tak jsem se vyspala pohodlně a zábava na lodi také byla. A pěkně větrno!





V pondělí ráno kolem deváté jsme dorazili do Osla. Navzdory předpovědi (tj. jedenáct stupňů a zataženo) bylo nádherně, teplo a slunečno... na říjnové Norsko vážně div. Takže z toho vyvozuju, že všechny skandinávské předpovědi počasí jsou nespolehlivé. Oslo je krásné město a my tam bohužel měli jen sedm hodin, než loď zase odjížděla do Kodaně.






Navíc, moji spolucestovatelé jsou bohužel dost pomalí- takové šrmákovské tempo nemá každý. Takže jsem neviděla ani půlku toho, co jsem původně měla naplánováno- protože jako jediná z nich jsem si taky dopředu zjistila, co v Oslu stojí za to vidět a sepsala si seznam- ten jsem potom musela vyhodit s pouze čtyřmi položkami z deseti zaškrtnutými. Smutné.






Viděli jsme Vigelandspark, což je park plný soch- ale jakých!!! Zvláštních... podezřelých... až divných. Moc toho o panu Vigelandovi nevím, ale určitě s ním muselo něco být, protože všechny jeho sochy jsou lidské, nahé, některé o vztahu rodičů a dětí a některé o vztahu lidí a přírody- ale nahá žena sedící jelenovi v paroží nebo muž setřásající ze sebe čtyři malá dítka a kůň vykopávající dítě do vzduchu mi trochu hrabou v hlavě... jako zřejmě panu Vigelandovi.






Prošli jsme se centrem i rezidenčními čtvrtěmi, plnými ambasád a barevných domů- všechno je tam takové uhlazené a spořádané a čisté, jako bratr Kodaně... to se mi tolik líbí na Skandinávii! Pokračovali jsme na pevnost Akershus s impozantním výhledem na oselský fjord, a sešli dolů do přístavu k Nobelově Mírovému centru- které bylo bohužel zavřené- a k úžasné Opeře, před kterou, bůhvíproč, stojí dva tanky natřené na bílo, a po její svažikící se střeše se dá vystoupat až na ochoz a opět se pokochat výhledem na záliv a na naši loď, čekající na nás.







Ve čtyři hodiny odpoledne jsme se nalodili, nakoupili v Duty Free shopu za naše vouchery na 200 DKK, a v pět hodin, s odplutím lodě z Osla, nastala největší podívaná! Bylo to úchvatné, slunce zapadalo nad fjordem a na úplně bezmračné obloze byly takové scenérie, že jsem nevěděla, co dřív fotit!
Taťka by byl v sedmém nebi :-)






Odvezla jsem si z Osla spoustu dojmů, výborný hnědý sýr, kterého je už po jednom dni půlka pryč (a to jsem si k němu ještě ani nestačila koupit jahodovou marmeládu!!!), spoustu fotek a chuť se tam ještě nejméně jednou vrátit a doprohlédnout... Stojí to za to!