Nejdřív k systému zkoušení a bodování v Dánsku (nebo alespoň na naší fakultě): zkouška může být buď ústní (člověk si většinou připraví prezentaci projektu a pak je ještě dozkoušen profesorem; má to tu výhodu, že se hned dozví výsledek), nebo psaná. My měli obě dvě psané, to znamená anonymně, v jedné třídě všichni najednou píší odpovědi na zadání pro všechny stejné. Čtyřhodinová zkouška je docela záběr, ale ve skutečnosti čas vůbec nebyl ten hlavní problém. Spíš ho bylo nedostatek.
Boduje se na škále od můnus tří (vážně!!!) do dvanácti- ale člověk může dostat jen určité hodnoty, jako -3, 0, 4, 7, 10 nebo 12. Zvláštní... jakou má tedy potom cenu mít patnáctibodovou škálu, když třeba 6 bodů nikdy nedostanete? A co že to chtějí říct těmi mínus třemi- "Cos odevzdal bylo ještě horší než kdybys neodevzdal nic" ?
Každopádně... svou energii jsem věnovala spíš ekonometrii, protože tam byl problém množství informací a složitost, takže se to naučit dalo- navíc je to zkouška "all aids allowed", takže si člověk klidně může s sebou vzít poznámky z přednášek a učebnici. To ovšem taky znamená, že ta zkouška je pěkně těžká, aby člověku nestačily ani ty poznámky. Aby musel sám o věcech přemýšlet a ne jen odpovídat na otázky, ale dodat i nějakou vlastní reflexi o problému. Jinak se dvanácti bodů nedopracuje.
Hezké, ale čtyři hodiny jsou na to opravdu málo. Utečou jako nic a ačkoli se ani jednou nezastavíte, není možné ani napsat všechno, co o problému víte, natožpak přihodit výplod vlastní hlavy!
Natural Resource Economics byla prekérní v tom ohledu, že ačkoli mám zkoušku za sebou, doteď jsem vlastně nepochopila, o čem ten předmět byl. Nebyla v tom žádná logika, žádná myšlenková cesta, kterou by se člověk měl ubírat, aby došel k řešením problémů jako profesor. Doteď si nejsem jistá, jestli jsem vůbec odpovídala na ty otázky ve zkoušce, nebo prostě jen opsala kus učebnice.
Uvidíme... výsledky se dozvím až ze začátku prosince, takže si prozatím držím palce.
V pátek večer jsme ještě na chvilku zašli do baru s ostatními mezinárodními studenty oslavit (popřípadě zapít) konec prvního zkouškového (a že nás ještě čekají nejméně tři jen do konce června!), já se odpojila vcelku brzy v jednu hodinu, protože jsem musela ráno vstávat v šest hodin a jet na letiště- a dobře jsem udělala.
Protože jsem dorazila na letiště včas, ne jako dva z mých spolužáků, kteří letěli v ten samý čas jako já, do Sofie a Berlína, a zaspali a málem letadla nestihli!
Pak už mě čekal jen týden prázdnin v České Republice... Praha, Písek, Kladno, spousta zážitků a velkých i malých změn, spousta setkání s přáteli a rodinou... Taky menší komplikace se ztraceným zavazadlem, které dorazilo o den později a ještě v něm bylo rozlité jedno ze speciální edice vánočních piv od Tuborga.
Jenže ten týden utekl ještě rychleji než ta čtyřhodinová zkouška a v sobotu večer jsem opět přistála na kodaňském letišti. Nebylo moc příležitostí k přemýšlení nad uplynulým časem, protože hned ten večer jsem se účastnila oslavy narozenin ve stylu osmdesátých let- na kterou se mi velice hodila mamčina stará strakatá košile, legíny a boty na podpatku- a samozřejmě natupírované vlasy... Přikládám fotky výtvorů mých spolužáků a kamarádů, některé se opravdu povedly!!!
No a než jsem se nadála, prázdniny jsou pryč a zítra ráno nám začíná Blok číslo dvě!!! V Kodani jsem už víc než tři měsíce a je to neuvěřitelné... je mlhavý listopad, Vánoce za rohem, první seznámení s Kodaní a šoky za mnou (doufám!), nějak nám ten život nabírá na obrátkách!
No comments:
Post a Comment