Jak zazimovat loď, indické, holandské a taiwanské večery a první Julefrokost roku 2013

Upevňování lan

Jak se zazimovává loď jsme se dozvěděli jednoho listopadového odpoledne, kdy jsme se vydali na jih Kodaně (do Sundbyhavn, blízko Amagerské pláže) pomoci známému s jeho plachetničkou, na které jsme měli tu čest se v srpnu projet... má tam v přístavu postavenou takovou konstrukci, která se dá přetáhnout plachtou a vznikne z toho stan... a taky tam má všeho harampádí, že trochu pořádnější jedinci radši zavírají oči...

Loď je zvedána z vody

Takže vevnitř v lodi jsou v kýlu našroubovaná taková ucha, kterými se provlékne lano (nebo spíš řetěz... no každopádně ta loď má asi 8 tun!) a pak se loď za ta ucha zvedne jeřábem do vzduchu (jak to jen mají vyvážené, že se jim to celé nezvrhne do vody!), naloží na auto, a to auto ji odveze a zastrčí  do té konstrukce, a následně se musí loď umýt! Netušila jsem, že se z lodi musí sundat starý nátěr, a na jaře zase nově natřít. Ten nátěr chrání loď proti mořské soli, a je po celé sezóně ve vodě tak rozežraný, že se dá smýt jen vodou a setřít koštětem!
Což jsme dělali, a takhle to z té lodi crčelo.
A vsákávalo se to do země. Takže mi v hlavě hned začal blikat varovný majáček, protože tohle není moc ekologické. Ty nátěry obsahují spoustu toxických látek, těžkých kovů a tak vůbec, a z každé takové lodi je toho několik desítek litrů, fuj.

No nic, ono v porovnání s tím, co vypouští a co se máčí v moři ze všech tankerů a tak, je to fakt zanedbatelné.

A už je v domečku

V uplynulých dvou týdnech jsme zažili pár tematických večerů - taiwanský, indický a holandský. Všechny proběhly díky našim známým příslušných národností.
Nejdřív byl ten taiwanský, ve středu před týdnem, kam nás pozval můj kamarád Edward, co s námi loni trávil Vánoce. Nejprve byla ochutnávka taiwanských specialit (a ty jsou!), a potom dvouhodinový koncert předních taiwanských umělců na housle a harfu, a musím uznat, že to byla fakt krásné! Typické taiwanské písně i pár znělek ze slavných filmů...

Barva kape z lodi

Indický večer proběhl minulou neděli, a to dokonce u nás na oddělení Plant and Environmental Science, kde pracuji jednak já, a jednak naše indická kamarádka. Nebyl tedy pro nás se dostat dovnitř, a v zasedačce jsme si dali výbornou indickou večeři a pak se na velkém plátně (co se používá na prezentace projektů) podívali na bollywoodský film. Je to mazec, ten Bollywood... všechny filmy jsou minimálně tříhodinové, všichni tam tančí a ženy chodí obalené v make-upu, šátcích a různých cinkrlátcích, že jim ani do obličeje vidět není! Ale sluší jim to...

A holandský večer byl v pátek, protože se s námi loučil kamarád Alex a na rozloučenou upekl super slaný koláč s dýní a cuketou... já přihodila salát s artyčoky a koláč s ovocem, a bylo to.
Ten salát a koláč jsem připravovala v pátek večer, ve stejnou chvíli jako dva další chody, které byly pro sobotní událost. To byl první Julefrokost, neboli vánoční večírek tohoto roku.
Vzpomínáte si, jak jsem byla šokována loni těmi dvěma Julefrokosty s DONGem? Hlavně množstvím alkoholu a tím, jak daleko za hlavu se zahazují veškeré zábrany...
... tak ten včerejší nebyl tak bláznivý. Byli jsme v kroužku sedmi, každý přinesl vánoční jídlo ze své země (bramborový salát - klasika - a švestky v čokoládě a kokosu. Tak jsem se těšila, že až je budu dělat, budu je rovnou jíst, a nakonec v tom spěchu v pátek odpoledne na to nebylo ani pomyšlení!), a ten alkohol jsme nějak rozředili... ovšem musím uznat, že Dánové měli mnohem menší zábrany začít pít už odpoledne než my ze všech ostatních zemí. Přišli jsme tam v jednu hodinu odpoledne a hostitel (Dán) se rovnou ptal, co budeme pít... tím mě úplně zaskočil. Tak maximálně vodu, že... ne, to se nesmělo, dostala jsem svařák. Hráli jsme taky tu jejich super dánskou dárkovou hru "Pakkeleg".
Každý přinese malý dárek přibližně stejné hodnoty, a pak se hází kostkou a různě se ty dárky navzájem kradou a handlují...
A po výborném obědu (sedm chodů od sedmi lidí!) a večeři (taktéž) jsme vyrazili vytancovat všechno to palivo na výbornou párty, kde hrál náš známý DJ, a domů dorazili šťastní ve 3 hodiny ráno.
Takže jak říkám, na dánské poměry dost nuda :)

Výlet na jih, bouře, odevzdávání a obhajování diplomových prací, Halloween a hned Vánoce

Tak a už je listopad... no tak proč se nás, u všech všudy, supermarkety vehementně snaží přesvědčit, že už jsou Vánoce?!
Nevím, jak moc letos blázní v jiných zemích, ale tady v Dánsku vánoční náladu podstrkují člověku pod nos už asi dva týdny... v supermarketu se začalo objevovat cukroví a taky velké kartony svátečního vína a třešňové šťávy, to na to jejich tradiční vánoční ris a la mande. To se mimochodem chystám letos taky vyzkoušet, to jen tak na okraj, abych dokázala, jak moc mi už to vaření leze na mozek, více o tom bude později.
A dneska jsem snad viděla, jak na ulicích začali věšet řetězy a lucerničky... ne, to se mi snad zdálo. Ten jeřáb tam určitě musel stát jen proto, že se rozbila lampa a oni ji spravovali nebo tak něco.

A to přitom, prosím, teprve před týdnem někteří slavili Halloween. A jiní o týden dříve. Je fakt, že velké oranžové dýně jsou tu úplně všude. U nás v kuchyni taky. Ale o tom taky až později.

Taky jsme byli v pátel na party... byla jen tak napůl Halloweenská, takže naštěstí nebylo povinné přijít v převleku (což jsme ocenili zvlášť my, nebo spíš já, co fakt nemáme kostýmy a převleky rádi). Takže asi jen půlka lidí dorazila s děsivě pomalovanými obličeji bílými, černými a červenými barvami, a musím uznat, že když se sesedli ve tmě kolem stolu a svítilo na ně tlumené světlo lamp, vypadalo to dost děsivě. Jako večeře zombíků, kteří čekají na pečínku nemluvněte nebo tak něco...
Uff.

Od našeho rodinného výletu na jih Francie uplynuly skoro dva týdny a já pořád vzpomínám na to teplo (26 stupňů!), a nádherné scenérie plné zelených lesů, strmé svahy (a ty serpentiny! Ještě je mi zle), na moře a jeho vůni ve vzduchu, na vynikající francouzské dezerty a na tu jejich snídani... "Dáte si croissant nebo krajíc chleba s marmeládou?... Co, vy snad chcete i něco víc...?!" Můj post-doc Clément mi později vysvětloval, že důvod, proč Francouzi ráno nesnídají, je, že jsou vždycky ráno ještě přejezení z opulentní večeře. Prý pro typického frantíka je snídaně jen šálek kávy, maximálně jeden malý croissant k tomu. Něco na tom bude, on taky nesnídá. Ale když jsem mu takhle dopoledne kolem jedenácté nabídla směs oříšků a mandlí, dal si s chutí! Přiznal se totiž, že mu strašně kručí v břiše, že nesnídal... hmm... já bych je hnala, frantíky!
A prý Francouz by nesnědl sýr bez vína k tomu.
Tolik pravidel...

Tak se dostáváme k tomu tématu, které jsem odkládala - k té kuchyni. Už třetí nebo čtvrtý víkend jsem strávila v kuchyni, a pekla a pekla... a jak mě to bavilo! Menu tohoto víkendu byly celozrnné housky s dýňovými semínky, domácí knackebrøt s dýňovými, a slunečnicovými, sezamovými a ještě jedněmi semínky, jejichž jméno ani neznám, dva slané koláče se špenátem a rajčaty a cheesecake s dýňovou vrstvou... a pak ještě v neděli večer pizzu, ale ta byla z kupovaného těsta, protože jsem měli pozvané kamarády na návštěvu - takže ta se nepočítá...

A další víkend se blíží - hurá! Už teď přemýšlím, co zase stvořím...

Co se taky přiblížilo, a vlastně už i naplnilo, bylo odevzdávání a obhajování spousty diplomek mých kamarádů a spolužáků... a ještě jich spousta proběhne. Vždycky je to velký úspěch, my podporovatelé a fanoušci sedíme kolem stolu s vedoucím a oponentem a ani nedutáme, na nic se neptáme a na konci zuřivě aplaudujeme a slavíme...

Zdravý, ale dost hladový oběd

No a fotky jsou tentokrát z následujících událostí: Výborný (a jistě i zdravý!) oběd v jednom bio bistru (na obrázku skvělá pórková polévka a vaječný wrap plněný avokádem a salátem... zní to luxusně, ale pravda je, že to moc nezasytí, a začalo mi z toho docela kručet v břiše už asi po hodině).

Sousedská hostina číslo dvě

A historicky druhá sousedská večeře tady v Sallingvej a okolí, tentokrát u jedné spolužačky (s jejímž bratrancem Andersem jsem bydlívala, a leccos o něm bylo už napsáno, tak přidám novinku - dozvěděla jsem se, že byl jako malé dítě adoptován do Dánska z Jižní Koreje! Tak proto má ta šikmá očička... a já se ho na to nikdy neopovážila ptát...)