Intro days aka začátek školy a pár postřehů

Školní rok sice oficiálně začíná až v pondělí 3.9., ale přesto jsme se ve středu a čtvrtek 29.-30.8. ocitli na univerzitě. A to proto, že probíhaly Introduction Days, neboli úvodní dny mého nového předmětu Environmental Management in Europe.
Ten kurz bude probíhat formou e-learning, to znamená pouze na Internetu. Každý týden začíná nový modul, v rámci něhož bude každý student zodpovědně sám za sebe sledovat, co se děje, stahovat si přednášky, číst materiály a vypracovávat z nich cvičení, přispívat do diskuzí a účastnit se průběžných skupinových úkolů a tak dále... A to až do ledna. Je to trochu volnější než klasický předmět s docházkou v tom, že si člověk může naplánovat, kdy a jak dlouho chce pracovat, a taky odkud - část mých budoucích spolužáků například v Dánsku není a ani nikdy nebyla a nebude. A Intro days se účastnili online (tohle hodně oceňuju. Ačkoli účast na Intro days byla povinná, kdokoli se mohl rozhodnout zůstat v teple domova a všechny přednášky, prezentace, diskuze i exkurze byly přenášeny online webkamerou).
Ovšem, jsou tam i nevýhody. Například to, že bude přece jen občas těžké se přinutit pracovat, když je zdání "času je dost". Plus, pokud se diskuze o projektu se spolužáky odehrává pouze online, odpadá spousta vizuálních pomůcek a možností ovlivňovat tok diskuze a přesvědčovat kolegy o svých názorech. No, uvidíme, jak to půjde...
Tyhle dva dny ovšem byly dost hektické. Každý den jsme měli program od devíti od rána do osmi do večera, včera jsem odjížděla v půl dvanácté večer a to se ještě oficiálně neskončilo! Po pravdě už se akorát sedělo kolem ohně a "socializovalo", jedla se pizza a pily piva... program jako takový byl do šesti do večera. Občas to bylo trochu úmorné a únavné, ale jinak to byla skvělá příležitost znovu se vidět s některými mými spolužáky, kteří mi přes léto vážně chyběli, a taky potkat nové.
V rámci Intro days jsme byli taky na exkurzi do European Environmental Agency a jako první skupinový úkol bylo objednat si on-line večeři :-) moc příjemné... Už dnes odpoledne ovšem začíná první týdenní modul, takže je potřeba začít klikat a stahovat atd...
A v pondělí nastupuji do DONGu, kteří to asi myslí vážné, protože mi posílají přípravné informační e-maily.

Co se ještě dělo od minulého týdne a posledního zápisu - bohužel na to nemám fotky, protože jsem nějak netahala s sebou foťák... tak omluvte nudný text.
V pátek 24.8. večer jsem šla dobrovolničit na festival elektronické hudby Strøm (možná si pamatujete, že v červnu jsem byla na festivalu Distortion). Bylo to super, ale neschytala jsem úplně nejlepší práci - prodávala jsem cigarety... hmm... hmm... zrovna člověk jako já?... Ale skvělá příležitost mluvit dánsky!
Potom v sobotu a neděli byly poslední moje směny v hostelu, kde jsem všechno naposledy uklidila a vypulírovala a pak už čekala jen na výplatu... kterou se mi zaměstnavatelé rozhodli zkrátit o dva dny (první dny, což byl oficiálně trénink. Takže jsme na práci byly dvě, s kolegyní, a mělo to být zaplacené jen polovičně. Budiž, v pořádku. Ale pak se šéf rozhodl, že vlastně kvůli mému odstoupení musí teď zaškolovat zase někoho nového, a jako trest mi tedy tyhle dva dny neproplatí), a navíc mi celý srpnový honorář zaplatit až na konci září. Moc pěkný dárek na rozloučenou.
A v sobotu večer jsem si koupila lístek na jednoho z mých nejoblíbenějších interpretů, dnb DJe High Contrast, který vystupoval v rámci festivalu Strøm. Hudba byla skvělá, atmosféra dobrá, ale někdo mi z toho klubu ukradl bundu!!! Moji oblíbenou, nejoblíbenější červenou bundu Time Out, která mi teď v deštivých dnech tolik chybí!!! Ale nevzdávám se... zaktivovala jsem všechny kamarády, poslala jim fotky té bundy, a všichni po ní společně pátráme... nebo aspoň já pátrám!


A ještě ty slíbené postřehy- budou tři.
Postřeh první: Zvídavý Řek. Ukázalo se, že jeden můj spolužák, Christos z Řecka, čte můj blog! Překládá si ho do angličtiny pomocí Google Translate, takže se obávám, že tento neumělý nástroj mu občas přeloží něco, co jsem ROZHODNĚ nenapsala a napsat nechtěla, ale jinak - respekt! Christosi, jestli čteš i tohle, tak fakt palec nahoru!

Postřeh druhý: Lehký život hypochondrův v Dánsku Vyzvedávání léků na předpis od doktora, pokud k němu vlastně nepotřebujete jít na kontrolu, je tady hrozně jednoduché. Tedy pokud jste už u toho doktora alespoň jednou byli a ty léky měli předepsané. Zavoláte si do ordinace, na recepci, řeknete své CPR číslo a jméno toho léku, a během několika minut se můžete vydat do nejbližší lékárny. Lékárník si podle vašeho CPR čísla najde, co vám má vydat, hotovo a jde se dál... žádné ježdění do ordinace, čekání ve frontě na doktora, papírové recepty, atd...

Postřeh třetí: Zcestovalí Dánové Za mou krátkou kariéru v hostelu jsem potkala několik mladých Dánů, kteří pracovali na recepci. Z jejich příběhů se mi potvrdilo to, co jsem tušila podle rozhovorů s lidmi už i předtím- mladí Dánové mají z nějakého důvodu neskutečnou touhu cestovat. Naprostá většina z nich mezi gymnáziem a univerzitou (nebo mezi bakalářem a magistrem, nebo mezi univerzitou a prací) vyjíždí alespoň na rok cestovat. Oblíbené destinace: Indie, Austrálie, Thajsko. To se mi moc líbí, a hlavně jsou potom takoví otevřenější cizincům a o trochu příštupnější než průměrný Dán.

Přesně rok je tomu...

Ve středu před týdnem (15.8.) byl jednak svátek mamky, a jednak památný den, kdy uplynul přesně rok od toho, co různě po světě nasedlo asi dvě stě mladých lidí do letadel a vlaků a dorazilo do Kodaně. Mezi nimi i já. Loni 15. srpna v 7 ráno jsem odletěla z Prahy, o dvě hodiny později vyšla s kufrem z letiště s docela sevřeným žaludkem a velkými očekáváními, a jala se bojovat v nové zemi, v neznámém městě, bez rodiny a bez známých... O den později jsme se všichni setkali na IGOP orientačním kurzu pro nové zahraniční Master studenty a společně se začali protloukat peklem byrokracie, žádání o povolení k pobytu, CPR číslo, otevírání bankovních kont, pořizování Internetu, mobilu, orientování se ve škole, navazování vztahů a kontaktů... a tak dále. Byl to úžasný rok. Ne vždy jsem byla úplně nejšťastnější, ale když to tak vezmu- vlastně vždycky bylo za co být šťastná a vděčná... i přes tu zpropadenou noční můru Ekonometrie a přes tahanice s ubytováním, i přes stresy se stěhováním a velké boje na poli citovém a demotivaci spojenou s neúspěchem s hledáním práce... Tak schválně, jaký bude rok č. 2. Začal docela hezky - nalezenou prací a znovushledáním se s kamarády. Co že se dělo... Například v pátek se v rámci Copenhagen Fashion Week konal závod v běhu na podpatcích. Nejdřív jsem nad tím kroutila hlavou, ale pak mi docela spadla čelist, když se holky rozeběhly... některé z nich samozřejmě klopýtaly, hihňaly se a ztrácely střevíčky po cestě, ale několik z nich běželo fakt svižně, ani nezakolísaly, a na konci to byl fakt velký boj!

Běželi i muži!

O týden později byla Gay Parade (průvod jsem neviděla, ale bylo z toho moc hezké odpoledne na slunci). A potom ještě Battle of Fire, neboli scéna z historie Kodaně (nevím přesně, ze kdy, neptejte se mě). Prakticky šlo o to, že v přistavu na vodě plavala spousta malých plavidýlek, na kterých herci napůl bojovali, napůl spolu tančili, házeli brambory do vody a křičeli. K tomu hrála velká skupina kontrabasistů, všechno bylo bujně osvícené reflektory a svíčkami a kolem bez ustání projížděly velké jachty, které normálně kotví v Nyhavnu, a troubily... zážitek byl dost silný, ale nějak se mi za celou dobu nepodařilo vysledovat jakoukoli dějovou linii nebo identifikovat postavy.

V neděli jsem konečně návštěvou pokřtila pláž v Amageru - svítilo to tam skoro jako v Bulharsku! A kromě toho... setkávání s přáteli, grilování, a do toho hledání bydlení... aby bylo možno Andersovi zamávat a nechat ho tady shnít v hromadách nematého nádobí a pavučin. Ale jinak ho mám ráda!... Dokonce jsme se už dohodli, že bude zhasínat světlo, když odchází z koupelny... no ale dodržoval to jen dva dny...

Tolika štěstí najednou!!!!

Proč to tak vždycky musí být... že dobré věci chodí ve shlucích, najednou, takže člověk si jich pořádně neužije a neváží, ba ještě musí mezi nimi vybírat! Mluvím teď o práci... čtenáři jistě ví, že jsem se nějakou snažila najít už od února. A žádná nebyla... když nepočítám dvě interview - Maersk a Rockwool... která stejně skončila neúspěchem. Přes velkou demotivaci (a po prěvdě větší a větší) jsem celé léto pilně odpovídala na inzeráty a... vyplatilo se :-) Hned po příletu před dvěma týdny jsem měla tři interview ve tři po sobě jdoucí dny. Do první práce mě přijali rovnou - uklízení hostelu... Jistě, asi je nutno to brát tak, jak to je - i s vysokoškolským diplomem má člověk ze střední / východní Evropy na západě šanci najít ve většině případů maximálně takovouhle podřadnější práci. Umývání nádobí, uklízení... ale já si nestěžovala, jak mi řekla kamarádka Honey - je to aspoň o to větší motivace se snažit ve škole, když si člověk projde takovouhle prací! Začala jsem v tom hostelu pracovat, ale vydrželo to jen dva týdny. Nebyla to rozhodně práce snů, ačkoli si nestěžuju. Nebylo to bůhvíjak náročné (i když samozřejmě fyzická práce a ne až tak dobře placená), super přátelský kolektiv a nejlepší šéfová, jakou jsem kdy zažila! ... Ale proč to nevydrželo... protože v pátek 17.8. mi přišel e-mail z World Climate Ltd, že mě berou na pozici Communications Intern - v podstatě je WCL organizátorem World Climate summitu, který se letos bude konat v Kataru. A moje práce by byla obvolávat řečníky, bookovat letenky, zkrátka spoluorganizovat summit! Prý bych se i do toho Kataru dostala!... Páni! Pro člověka v tomhle oboru, který studuji, je příležitost účasti na organizaci tohohle světového summitu vážně velká výzva! Takže jsem skončila v hostelu... a přislíbila začít pracovat ve WCL. Kvůli tomu jsem musela skončit i ve výzkumném centru RISO, kde jsem stihla začít pracovat na projektu verifikace metod počítání Ecological Footprint (stejně jsem se necítila ve své kůži... uznejte, já a vědec? To sotva!). Tenhle výzkum přenechávám spolužákovi, který si v číslech a počítání libuje o trochu víc... ... A už už jsem měla nastoupit do WCL, když přišel další převrat. Ozvali se mi z DONGu, což bylo to třetí interview (po pravdě, z 88 kandidátů na pozici ´Student Worker for environmental consents and issues regarding offshore wind project´prý vybrali pět do prvního kola pohovorů... tři do druhého... a z nich mě!). A tam mám začít v pondělí 3. září... Jak je tohle možné? Takový zájem najednou! A přitom... doteď nic moc... Nicméně, dávám přednost DONGu před WCL, protože 1) Budu tam moci použít přece jen víc z toho, co jsem se naučila ve škole, a navíc - DONG má prsty ve spoustě projektů obnovitelných zdrojů energie, a tak se tam možná člověk dostane k ledasčemu 2) Je to jen na poloviční úvazek. Což znamená, že k tomu budu stíhat i kurzy dánštiny a e-learning kurz, kterým si dodělám povinnou školní docházku 3) Je to lépe placené 4) Evidentně o mě stojí, protože mě celý den přemlouvali, ať dám košem WCL a jdu k nim. Tak... to byly novinky o práci. Samozřejmě se moji milí čtenáři dozví i, jak to jde, až začnu skutečně pracovat :-)

Danske nyheder :-)

To znamená dánské novinky... a jsou jen dvě, ale týkají se toho samého: dánštiny. Zmínila jsem se, že jsem se v pondělí propsala testem z Modulu 3 s plným počtem bodů?... Včera začal Modul 4, do kterého jsem si opět dala předsevzetí poctivého studování a psaní všech úkolů (ale už vidím, jak se to nebude dát stíhat!). Nicméně... novinka č. 1: V pondělí ráno v letadle ČSA do Kodaně jsem konečně porozuměla celému uvítacímu hlášení v dánštině! Vlastně říkali v podstatě to samé, co říkají česky a anglicky... Připoutejte se, zavazadla umístěte do schránek nad vámi, atd... to, co mi ještě před rokem, při mém prvním letu, znělo jako nesrozumitelná změť hlásek, kde nejsou ani mezery mezi slovy, najednou dává perfektní smysl! To považuji za úspěch. Novinka č.2: Dnes, při cestě na kole, jsem se dvakrát ztratila v neznámé čtvrti. Musela jsem se zeptat kolemjdoucích (jednoho sklenáře, jednoho sekače trávy, paní prodavačky) na cestu - samozřejmě dánsky! A světe div se, oni mi nejen rozuměli, ale i já rozuměla jim a do cíle se dostala! To považuji snad za ještě větší úspěch! :-)

HELL in CPH, díl druhý!

Zdravím všechny mé věrné čtenáře (nebo i nevěrné, čtěte si co chcete)! A zdravím zase z Kodaně. Po měsíci v Čechách (a týdenním odskočení do Bulharska) byl čas se zase vrátit sem a pokračovat v nějakém životu. Po prázdninách, slunci a odpočinku to chce zas nějakou práci, zodpovědnost, povinnosti a hlavně déšť a vítr :-) a toho tady je vždycky dostatek! Vážně jsem ráda, že v Praze bylo tak vedro a slunečno - protože včera ráno hned po příletu mě Kodaň přivítala solidním lijákem. Domů jsem to ještě stihla zasucha, ale až do večera pak nepřetržitě pršelo a člověku se nechtělo ani vylézt z domu. Což bylo ovšem spíše přínosné, protože aspoň jsem se stihla připravit na zkoušku z dánštiny. A pak jsem ji hned včera odpoledne napsala. Tímto postupuji do Modulu 4 (předposledního) a zítra mi zase začínají pravidelné hodiny. Současně s tím od pondělí začínám výzkum na RISO výzkumném centru, který mi bude sloužit k získání kreditů místo studia dalších předmětů ve škole. A do toho stále hledám práci a nové bydlení, protože už mě nebaví mlčenlivost spolubydlícího Anderse a taky jeho špatné návyky (nešetří vidou a nedojedené jídlo strká do ledničky zásadně v hrnci, ve kterém se vařilo - takže za prvé není v lednici místo na nic jiného, a za druhé hrnce pak nejsou k dispozici, když si člověk potřebuje uvařit). Samozřejmě, jen jak něco najdu, blog se o tom dozví :-)