Minulý týden měla Univerzita v Kodani podzimní prázdniny. Navíc mi z ČSA nabídli narozeninový bonus za nákup letenky do tří měsíců od narozenin, takže volba byla jasná: podívat se aspoň na pár dní do Prahy!
Byla to výborná návštěva!
Viděla jsem Martina, rodiče, Aleše, babičku a dědu, všechny sestry Sokolky, švigru, Ali, Péťu, Káču... v přibližném pořadí... a samozřejmě, spoustu lidí jsem ještě vidět nestihla a spoustu věcí udělat nestihla. Byly to nabité tři dny zážitky, setkáními, dojmy, emocemi, adrenalinem...
A ještě jednou děkuju všem, co se na těch zážitcích a emocích podíleli.
Za tři týdny budeme mít pozkouškový týden volna, takže se chystám do Prahy znova!
Jenže do té doby ještě zbývá překonat velká překážka- a to jsou právě ty zkoušky. Zítra odevzdáváme Ass číslo 3 (a poslední) z ekonometrie, potom se chystám na dvoudenní exkurzi do Osla, a potom už jen učit a učit, v mezidobí budu mít ještě Erasmáckou návštěvu z norského Lillehammeru, a zase učit...
K druhému bodu mého příspěvku- jak se dá chuťovými buňkami vydělat?... Tak, způsobů je určitě více, ale jeden mi tady přímo spadl do klína- tak jako je na univerzitě oddělení experimentální ekonomie, tak jedno z oddělení se evidentně zabývá potravinářskou chemií a nabízí košík s jídlem a vínem v hodnotě 300 DKK dobrovolným účastníkům výzkumu příchutí jablečného džusu. Ovšem člověk se musí zúčastnit tří sekcí, ve tři různé dny. Mám za sebou dnešní první, a musím uznat, byl to zážitek. Někdy nám dali ochutnávat dost ekl :-)
Šlo o to, ohodnotit asi dvacet anonymních vzorků co se týče podobnosti nebo kompatibility s chutí referenčního, docela dobrého jablečného džusu. Ale co jsme to pili!!! Občas mi to připomnělo rádoby multivitamínové nápoje, rozpustné ve vodě, někdy to snad bylo jen koření s cukrem, rozmíchané ve vodě... poznala jsem lékořici, skořici a kardamom (ten byl docela dobrý). A po pátém vzorku už jsem byla naprosto přeslazená a nechtěla jsem pít už nic jiného, ale test jsem dokončila :-) ještě dvakrát a zadarmo se najím a napiju!!!
(I když, v Dánsku, tady je 300 DKK úplně běžný nákup v Nettu, takže to asi nebude nic speciálního...)
Posledních pár dnů bylo docela hezky, svítilo slunce, i když už v noci mrzne a člověk bez rukavic nevyrazí. Ale aspoň nepršelo. Však ono začne... :-)
Wednesday, October 26, 2011
Monday, October 24, 2011
Pár cvaků z města...
Dnes ještě nebudu psát o prázdninovém týdnu, napůl stráveném v CPH a napůl v Praze.
Přidám pouze pár cvaků z jedné nedělní procházky městem asi před třema týdny, kdy jsem byla odpoledne tak nešťastná ze sezení na židli a psaní Assu číslo dvě celý den, že jsem vyrazila jen tak na dvě hodinky na kole do ulic a chytla nádherné počasí, nádhernou atmosféru, nádherné pohledy a odjezd královské rodiny z Amalienborgu... kamsi :-)
Přidám pouze pár cvaků z jedné nedělní procházky městem asi před třema týdny, kdy jsem byla odpoledne tak nešťastná ze sezení na židli a psaní Assu číslo dvě celý den, že jsem vyrazila jen tak na dvě hodinky na kole do ulic a chytla nádherné počasí, nádhernou atmosféru, nádherné pohledy a odjezd královské rodiny z Amalienborgu... kamsi :-)
Sunday, October 16, 2011
Týden kultury- World Press Photo, Kulturnatten, blešák a prázdniny
V právě uplynulém týdnu jsem se účastnila dvou důležitých kulturních akcí- a to World Press Photo, kterou nikdy nevynechám a která právě dorazila do Kodaně, a páteční Kulturnatten, neboli Noci Kultury, kdy muzea, pamětihodnosti, úřady a další otervíají své dveře pro návštěvníky...
Ale za prvé zavírají v půlnoci, takže toho člověk moc nestihne, a za druhé jsem byla varována, že se víc čeká ve frontách než opravdu prohlíží... takže jsem si ani nekoupila Kulturpass za 90 DKK, který člověk musí mít, aby mohl zadarmo do těch všech otevřených dveří.
Byla jsem se podívat alespoň na radnici, která má famózní interiér, bohužel mi fakt nevyšly fotky, a tak sem dávám aspoň tři, i když se za ně stydím... A ta noční, to je osvícené hlavní náměstí s radnicí...
... A zbytek Kulturní noci jsme se spolužáky prožili ve studentském baru, který při příležitosti Kulturnatten pořádal swingový večer- a ačkoli nikdo z nás nikdy předtím swing netančil, přidali jsme se k tanečníkům a asi jsme je svým salsa-latino-čača stylem docela štvali a překáželi jim :-)
V sobotu, navzdory vší únavě a nedostatku spánku, jsem si přivstala ráno a vyrazila na jeden z posledních bleších trhů, které se letos pořádaly. Vyplatilo se a já odešla se čtyřmi kousky oblečení dohromady za 50 DKK :-).
No a příští týden je týden podzimních prázdnin (už jsem psala, že je tu docela dost prázdnin? Z české univerzity jsem na ně odvykla, ale tady je týden v říjnu, týden v listopadu (kdy probíhá přezkoušení z Bloku 4 z minulého roku, což se nás netýká), samozřejmě Vánoční prázdniny, týden v lednu (pokud se nás nebude týkat přezkoušení z Bloku 1, který právě probíhá- a já se obávám, že se týkat bude, při náročnosti zkoušek...), velikonoční prázdniny, a... pak už asi nic.
Každopádně ale, spousta mých spolužáků odjela domů nebo na různé výlety už na konci týdne, někteří hned v pátek, a já se chystám do Prahy v úterý.
Ovšem nebudou to tak zcela prázdné prázdniny- budou asi dost naplněné prací na Ass No.3, který jsme dostali zadán ve čtvrtek.
Mimochodem, Ass No.1 a No.2 nedopadly nijak valně, protože prý bych měla víc vysvětlovat, jak jsem přišla an řešení zadaných úkolů a jaké to řešení bylo. Grr, to teda už nevím, co chtějí... ale Ass No.3 musím tedy pořádně okecat! :-)
Vyhrála jsem soutěž. Není to nic moc slavného, to jen po skončení Orientation Programme v srpnu nás poprosili o vyplnění dotazníků na spokojenost s programem a nějaká doporučení (však jsem jim to tam taky pěkně všechno spočítala, co se mi nelíbilo!!!) s motivací věcných cen pro několik vylosovaných... no a jedním z nich jsem i já :-) bohužel, první místo byl iPod, a já vyhrála pouze tričko s logem univerzity :-) No, darovanému koni na zuby koukat nebudu a třeba se tričko bude hodit...
Ale za prvé zavírají v půlnoci, takže toho člověk moc nestihne, a za druhé jsem byla varována, že se víc čeká ve frontách než opravdu prohlíží... takže jsem si ani nekoupila Kulturpass za 90 DKK, který člověk musí mít, aby mohl zadarmo do těch všech otevřených dveří.
Byla jsem se podívat alespoň na radnici, která má famózní interiér, bohužel mi fakt nevyšly fotky, a tak sem dávám aspoň tři, i když se za ně stydím... A ta noční, to je osvícené hlavní náměstí s radnicí...
... A zbytek Kulturní noci jsme se spolužáky prožili ve studentském baru, který při příležitosti Kulturnatten pořádal swingový večer- a ačkoli nikdo z nás nikdy předtím swing netančil, přidali jsme se k tanečníkům a asi jsme je svým salsa-latino-čača stylem docela štvali a překáželi jim :-)
V sobotu, navzdory vší únavě a nedostatku spánku, jsem si přivstala ráno a vyrazila na jeden z posledních bleších trhů, které se letos pořádaly. Vyplatilo se a já odešla se čtyřmi kousky oblečení dohromady za 50 DKK :-).
No a příští týden je týden podzimních prázdnin (už jsem psala, že je tu docela dost prázdnin? Z české univerzity jsem na ně odvykla, ale tady je týden v říjnu, týden v listopadu (kdy probíhá přezkoušení z Bloku 4 z minulého roku, což se nás netýká), samozřejmě Vánoční prázdniny, týden v lednu (pokud se nás nebude týkat přezkoušení z Bloku 1, který právě probíhá- a já se obávám, že se týkat bude, při náročnosti zkoušek...), velikonoční prázdniny, a... pak už asi nic.
Každopádně ale, spousta mých spolužáků odjela domů nebo na různé výlety už na konci týdne, někteří hned v pátek, a já se chystám do Prahy v úterý.
Ovšem nebudou to tak zcela prázdné prázdniny- budou asi dost naplněné prací na Ass No.3, který jsme dostali zadán ve čtvrtek.
Mimochodem, Ass No.1 a No.2 nedopadly nijak valně, protože prý bych měla víc vysvětlovat, jak jsem přišla an řešení zadaných úkolů a jaké to řešení bylo. Grr, to teda už nevím, co chtějí... ale Ass No.3 musím tedy pořádně okecat! :-)
Vyhrála jsem soutěž. Není to nic moc slavného, to jen po skončení Orientation Programme v srpnu nás poprosili o vyplnění dotazníků na spokojenost s programem a nějaká doporučení (však jsem jim to tam taky pěkně všechno spočítala, co se mi nelíbilo!!!) s motivací věcných cen pro několik vylosovaných... no a jedním z nich jsem i já :-) bohužel, první místo byl iPod, a já vyhrála pouze tričko s logem univerzity :-) No, darovanému koni na zuby koukat nebudu a třeba se tričko bude hodit...
Sunday, October 9, 2011
Podzim v Kodani, Lund, jak se dá vydělat peníz a švédské předpovědi počasí se dá věřit stejně málo jako dánské
Tak nám asi do Kodaně přišel definitivní podzim... pryč jsou dny, kdy jsem do školy vyrážela v sukni a tričku. Pryč jsou i dny, kdy jsem pro jistotu do tašky přibalila svetr, kdy jsem kraťasy uklidila do skříně a vytáhla dlouhé nohavice.
Přišel opravdový podzim s deštěm, větrem a zimou. Zvlášť když člověk sviští na kole, tak pěkne mrznou ruce a nohy. Díky bohu za moje hutné rukavice!
Osobně nemám nic proti takovému počasí. Naopak, když se ráno válí v ulicích Kodaně mlha taková, že ode mě z okna není vidět ani na Radisson, potěší mě to, protože si vybavím svou oblíbenou pasaáž ze Šangri-la od Chinaski: "mlhavým ránem v říjnu v polích"... a že takových rán jsme tu opravdu měli hodně!
Co mě ale nesedí, je ten déšť. Protože jedna věc je, když se člověk schová pod deštník a je v klidu a téměř v suchu, a když nedělá moc dlouhé kroky, tak nemá ani mokré nohavice. Ale na kole se pod deštníkem nedá, a sebelepší kapuca neuchrání obličej před proudy vody. A jednak jde o rozteklou řasenku, jednak o to, že je to prostě nepříjemné...
Vzhledem k tomu, že jsme v úterý konečně odevzdali Ass no.2 na ekonometrii a nový Ass bude zadán až teď v úterý (což nám zase na pár týdnů naplní všechen volný čas, a že ho není na rozdávání), měli jsme včerejšek, sobotu, volnou. Co s tím? Výlet!
Na plánu bylo původně Malmö, ale nakonec jsme se rozhodli pro město jen 15 km dále, Lund. Ano, je to Švédsko, a po pravdě, člověk nepozná že už přejel hranici.
Bylo nádherně. Nádherně. Svítilo slunce a chvílema se udělalo tak teplo, že stačily jen dvě vrstvy! Svetry zůstaly zabalené v batozích a deštník jsem ani nevytáhla, ačkoli zlá předpověď počasí i v to ráno předpovídala vytrvalý déšť a teplotu maximálně dvanáct stupňů. Švédská rosnička leze stejně špatně jako ta dánská.
Město Lund je fakt malé a v lecčems mi připomnělo Metz, hlavně tou malebností. Je tam také univerzita, dokonce hezčí než ta naše- ale menší. Všechno je menší. A vlastně ta dohromady nic moc není. Na jedno odpoledne to stačilo. Viděli jsme katedrálu i s takovou malou napodobeninou Orloje- celá show trvala asi minutu a prošli se tam dřevění Tři králové za dvouhlasu famfáry od dvou dřevěných trubadúrů.
Dále botanickou zahradu,
už zmíněnou univerzitu,
muzeum skečů a open-air skanzen s neskutečně nízkýma dveřma.
I já jsem se musela sehnout. A přitom ty domy pocházely z 18. století. Jak je možné, že za pouhých tři sta let vyrostl Švédský národ z velikosti hobití na velikost elfí?
K obědu jsem měla svůj první falafel v životě a musím uznat, že jsem doteď o dost přicházela!
Ještě jsme navštívili roztomilý nejstarší krámek v Lundu, kde nám prodavačky téměř násilím nacpaly do rukou ochutnávku bonbonů,
a když navečer zašlo slunce a začalo pěkně přituhovat, zabalili jsme se do svetrů a sedli na vlak zpět do Kodaně.
Teď k předchozímu heslu- jak se dají také vydělat peníze? Dostala jsem další šikovný tip od Týnky a zaregistrovala se hned při příjezdu v Centru pro Experimentální Ekonomiku při naší univerzitě. A minulý týden mě pozvali na jeden z experimentů- jde o počítačovou hru, kdy v závislosti na rozhodnutích svých i ostatních lidí kolem může člověk vydělat nějaké peníze- a nebo taky nic, když budou rozhodnutí špatná. Ovšem ovlivnit může jen to svoje. Jde v podtstatě o rozdělování přidělených bodů na osobní nebo skupinový účet za různých, zpřísňujících a komplikujících se podmínek. Po hře, která trvala něco přes dvě hodiny, jsem se dozvěděla výsledek- překvapivě moje rozhodnutí asi byla více méně správná, protože jsem si přišla na krásný studijní příspěvek 270 DKK. Vyplaceno na místě na ruku. A jsou pravé :-) hned jsem to vyzkoušela a za 10 DKK si koupila pečivo.
Ještě jeden způsob, docela nenásilný, je vracet prázdné plechovky a lahve od nápojů po večírcích. Zrovna jeden jsem tady u nás pořádala v pátek, a zbylo mi po něm asi šest pytlů plechovek. Naposled jsem jen na záloze vydělala 70 DKK, jsem zvědavá, kolik to bude tentokrát. Když odečtu starosti spojené s pořádáním večírku, dřinu při uklízení den poté a strach o dostání zpět zálohy 500 DKK, tak se na tom dá docela vydělat, když přijde hodně lidí, vypijou tu svá piva a obecně nikdo se pak už o plechovky nestará :-)
Sunday, October 2, 2011
B-party, C-party, dánština a jména
Krásné mlhavé nedělní říjnové ráno...
Začnu hezky od konce- jména. Jak jsem říkala už před odjezdem, Dánové mají neuvěřitelná jména. Myslím křestní. Třeba to někomu nepřijde vtipné, ale mě třeba takový Petur nebo Jebe připadá :-) Ženský jsou samý Pia a Stine a Sinne a chlapi jsou všichni Kasper, Søren nebo Jesper. A příjmení mají všichni Jensen. Vážně, to je tu snad jako náš Novák.
Konečně jsem od čtvrtka oficiálně zapsaná v kurzu dánštiny. Tedy oficiálně ne, protože je to kurz pořádaný univerzitou jako regulerní předmět pro exchange studenty, a já a spolužák Sebastian z Německa jsme se tam natlačili trochu násilím, po termínu, navíc, extra a ještě všechny přívlatsky pro neregulernost, které se tomu dají dát. Ale profesor s tím souhlasil, je to mimochodem, dost vtipný týpek a jmenuje se Kim :-), takže jsme už zůstali, zakoupili učebnice za 300 DKK (o těch později jeden náš dánský spolužák prohlásil, že jsou "shit") a teď jen doufáme, že nebudeme muset na oficiální zkoušku a že nám nepřipíšou za ten kurz kredity- protože pak bychom jich měli až moc. Až moc kreditů??? Je to možné? Bohužel je. Ačkoli univerzita by, aspoň podle mého mínění, měla své studenty podporovat, aby získávali co nejvíc kreditů a brali si předměty navíc, tady za to člověka potrestají! Je prostě určeno, že za semestr může získat jen 30 ECTS, takže kdyby si náhodou chtěl vzít něco navíc (třeba jako dánštinu), tak musí naopak vypustit něco ze svých povinných oborových předmětů. Jenže zas by mu tohle chybělo do kurikula, takže je to pěkná matlanice... Osobně to vidím tak, že na tu zkoušku z dánštiny půjdu, ale schválně ji neudělám (nedokážu si představit sama sebe, jak schválně odpovídám špatně na otázku, na kterou znám správnou odpověď!!! To bude strašlivé a hrozivé a příšerné, ubíjející!) a tím pádem mi nepřibudou problematické kredity navíc...
Teď o C-party. Řeč je samozřejmě o Christianii, "volné čtvrti" na jednom z Kodaňských ostrovů jen kousek tady ode mě a kouse ´k od centra- a taky kousek od toho kostela s točitou věží, který mám tak ráda... Von Frelsers Kirke.
Christiania je oslavenkyně svých čtyřicátých narozenin (i když nikdo z Dánů, kterých jsem se ptala, co se to vlastně toho 26. září 1971 stalo, to nevěděl), slavit se začalo už v pondělí (byla jsem u toho) a pokračovalo se celý týden. Takže v pátek, když jsem byla z celého toho pracovního týdne už náležitě zoufalá (každý den jsem usínala ve škole, a po návratu domů do noci studovala a psala Ass a R skripty), mě spolubydlící Dennis a Nicholas přemluvili a já s nimi a ještě s jejich kamarády vyrazila asi v šest večer do nitra hipíckého doupěte... a zůstala do tří do rána, neuvěřitelné! Neuvěřitel, co tam bylo...
... Bohužel, v Christianii se nesmějí fotit fotky, a i když taťka si před pěti lety troufl, já radši nechtěla nikoho provokovat, takže mám jen takovéhle dva cvaky-
- atmosféra západu slunce nad kanálem a okraj Christianie se spoustou účastníků- ale ve skutečnosti jich bylo mnohem, mnohem víc, že se ani ulicemi nedalo projít. A všude smrděly jointy, válely se plechovky od piva a jiných nápojů, hořely tam ohně v kotlících, svíčky, lampionky, visely tam ozdobné řetězy a vlaječky, hudba nejrůznějších žánrů hrála asi na deseti místech, na některých i se světelnou a laserovou show, u stánků s nejrůznějšími jídly si mohl člověk dát úplně veganskou palačinku nebo patřičně masožravý buřt, no a taky samozřejmě něco nelegálního... a kdybysty viděli ty lidi!!! Moje oblíbené slovo "weird" na tohle fakt nestačí... to se nedá ani popsat, a jsou to přesně ti lidé, které bych se bála vyfotit, tak mi jen věřte, že byli fakt prazvláštní, lidé všeho typu, pohlaví i věků, ras... oblečení, neoblečení, vlasatí, špinaví i vmydlení, chlupatí, zubatí, s velkýma nebo naopak úplně maličkýma očima... vážně guláš.
A v sobotu večer byla B-party, ale ta se tak jmenovala oficiálně... každý musel přijít v kostýmu něčeho na B. Banán... nebo tak.
Já jsem z nouze času vymyslela Boxer, půjčila si od souseda thaiboxera rukavice smrděly tak silně, že jsem je nejdřív musela pořádně vystříkat sprejem na boty... a i pak jsem je radši měla jen na tkaničce kolem krku), na sebe hodila sportovní oblečení a boxerky, a vyrazila. Směsice kostýmů byla fakt různorodá, a některé vážně originální a propracované.
Třeba tady Bruce Lee,
kterému někdo přikreslil cosi na obličej, aby prý vypadal víc "čínsky",
býk,
Boom box,
Bloody Mary,
pekař (baker), motýl (butterly), a vedle něj můj nejoblíbenější kostým- slečna má na sobě kapky a ve vlasech bouřku- a jde za "bad weather"
klučina byl Bed and Breakfast, má na tričku kousky slaniny a toustu,
tady papež Benedikt dává svatý chléb Bolywoodské tanečnici- jsem zvědavá, co by na to církev řekla :-D
A další... například Blind date, British Bobby, Bike (ale ty nemám bohužel vyfocené). A tady na fotce v popředí Statečné srdce (Brave heart :-) ).
Byla tam spousta lidí. Spoooousta lidí. Byla to první akce, kde jsem neznala většinu lidí a znala menšinu... Tentokrát to nebyla pártymístnost, nebo pártypatro, jak se většinou na našich kolejích dělá... byl to pártydům, protože všichni jeho obyvatelé (vesměs studenti) byli do večírku zapojeni. I kdyby ne, stejně by moc klidu neměli, protože sto padesát lidí dělalo fakt hluk... obsadili jsme schodiště až do šestého parta, všechny byty a pokoje v nich, a i zahradu... už když jsem odcházela, byl tam neuvěřitelný, ale neuvěřitelný (!) nepořádek... to jsem v životě neviděla... takže nezávidím obyvatelům dnešní uklízení... a sobě nezávidím dnešní pilnou práci na Ass no.2.
Začnu hezky od konce- jména. Jak jsem říkala už před odjezdem, Dánové mají neuvěřitelná jména. Myslím křestní. Třeba to někomu nepřijde vtipné, ale mě třeba takový Petur nebo Jebe připadá :-) Ženský jsou samý Pia a Stine a Sinne a chlapi jsou všichni Kasper, Søren nebo Jesper. A příjmení mají všichni Jensen. Vážně, to je tu snad jako náš Novák.
Konečně jsem od čtvrtka oficiálně zapsaná v kurzu dánštiny. Tedy oficiálně ne, protože je to kurz pořádaný univerzitou jako regulerní předmět pro exchange studenty, a já a spolužák Sebastian z Německa jsme se tam natlačili trochu násilím, po termínu, navíc, extra a ještě všechny přívlatsky pro neregulernost, které se tomu dají dát. Ale profesor s tím souhlasil, je to mimochodem, dost vtipný týpek a jmenuje se Kim :-), takže jsme už zůstali, zakoupili učebnice za 300 DKK (o těch později jeden náš dánský spolužák prohlásil, že jsou "shit") a teď jen doufáme, že nebudeme muset na oficiální zkoušku a že nám nepřipíšou za ten kurz kredity- protože pak bychom jich měli až moc. Až moc kreditů??? Je to možné? Bohužel je. Ačkoli univerzita by, aspoň podle mého mínění, měla své studenty podporovat, aby získávali co nejvíc kreditů a brali si předměty navíc, tady za to člověka potrestají! Je prostě určeno, že za semestr může získat jen 30 ECTS, takže kdyby si náhodou chtěl vzít něco navíc (třeba jako dánštinu), tak musí naopak vypustit něco ze svých povinných oborových předmětů. Jenže zas by mu tohle chybělo do kurikula, takže je to pěkná matlanice... Osobně to vidím tak, že na tu zkoušku z dánštiny půjdu, ale schválně ji neudělám (nedokážu si představit sama sebe, jak schválně odpovídám špatně na otázku, na kterou znám správnou odpověď!!! To bude strašlivé a hrozivé a příšerné, ubíjející!) a tím pádem mi nepřibudou problematické kredity navíc...
Teď o C-party. Řeč je samozřejmě o Christianii, "volné čtvrti" na jednom z Kodaňských ostrovů jen kousek tady ode mě a kouse ´k od centra- a taky kousek od toho kostela s točitou věží, který mám tak ráda... Von Frelsers Kirke.
Christiania je oslavenkyně svých čtyřicátých narozenin (i když nikdo z Dánů, kterých jsem se ptala, co se to vlastně toho 26. září 1971 stalo, to nevěděl), slavit se začalo už v pondělí (byla jsem u toho) a pokračovalo se celý týden. Takže v pátek, když jsem byla z celého toho pracovního týdne už náležitě zoufalá (každý den jsem usínala ve škole, a po návratu domů do noci studovala a psala Ass a R skripty), mě spolubydlící Dennis a Nicholas přemluvili a já s nimi a ještě s jejich kamarády vyrazila asi v šest večer do nitra hipíckého doupěte... a zůstala do tří do rána, neuvěřitelné! Neuvěřitel, co tam bylo...
... Bohužel, v Christianii se nesmějí fotit fotky, a i když taťka si před pěti lety troufl, já radši nechtěla nikoho provokovat, takže mám jen takovéhle dva cvaky-
- atmosféra západu slunce nad kanálem a okraj Christianie se spoustou účastníků- ale ve skutečnosti jich bylo mnohem, mnohem víc, že se ani ulicemi nedalo projít. A všude smrděly jointy, válely se plechovky od piva a jiných nápojů, hořely tam ohně v kotlících, svíčky, lampionky, visely tam ozdobné řetězy a vlaječky, hudba nejrůznějších žánrů hrála asi na deseti místech, na některých i se světelnou a laserovou show, u stánků s nejrůznějšími jídly si mohl člověk dát úplně veganskou palačinku nebo patřičně masožravý buřt, no a taky samozřejmě něco nelegálního... a kdybysty viděli ty lidi!!! Moje oblíbené slovo "weird" na tohle fakt nestačí... to se nedá ani popsat, a jsou to přesně ti lidé, které bych se bála vyfotit, tak mi jen věřte, že byli fakt prazvláštní, lidé všeho typu, pohlaví i věků, ras... oblečení, neoblečení, vlasatí, špinaví i vmydlení, chlupatí, zubatí, s velkýma nebo naopak úplně maličkýma očima... vážně guláš.
A v sobotu večer byla B-party, ale ta se tak jmenovala oficiálně... každý musel přijít v kostýmu něčeho na B. Banán... nebo tak.
Já jsem z nouze času vymyslela Boxer, půjčila si od souseda thaiboxera rukavice smrděly tak silně, že jsem je nejdřív musela pořádně vystříkat sprejem na boty... a i pak jsem je radši měla jen na tkaničce kolem krku), na sebe hodila sportovní oblečení a boxerky, a vyrazila. Směsice kostýmů byla fakt různorodá, a některé vážně originální a propracované.
Třeba tady Bruce Lee,
kterému někdo přikreslil cosi na obličej, aby prý vypadal víc "čínsky",
býk,
Boom box,
Bloody Mary,
pekař (baker), motýl (butterly), a vedle něj můj nejoblíbenější kostým- slečna má na sobě kapky a ve vlasech bouřku- a jde za "bad weather"
klučina byl Bed and Breakfast, má na tričku kousky slaniny a toustu,
tady papež Benedikt dává svatý chléb Bolywoodské tanečnici- jsem zvědavá, co by na to církev řekla :-D
A další... například Blind date, British Bobby, Bike (ale ty nemám bohužel vyfocené). A tady na fotce v popředí Statečné srdce (Brave heart :-) ).
Byla tam spousta lidí. Spoooousta lidí. Byla to první akce, kde jsem neznala většinu lidí a znala menšinu... Tentokrát to nebyla pártymístnost, nebo pártypatro, jak se většinou na našich kolejích dělá... byl to pártydům, protože všichni jeho obyvatelé (vesměs studenti) byli do večírku zapojeni. I kdyby ne, stejně by moc klidu neměli, protože sto padesát lidí dělalo fakt hluk... obsadili jsme schodiště až do šestého parta, všechny byty a pokoje v nich, a i zahradu... už když jsem odcházela, byl tam neuvěřitelný, ale neuvěřitelný (!) nepořádek... to jsem v životě neviděla... takže nezávidím obyvatelům dnešní uklízení... a sobě nezávidím dnešní pilnou práci na Ass no.2.
Subscribe to:
Posts (Atom)