Začnu hezky od konce- jména. Jak jsem říkala už před odjezdem, Dánové mají neuvěřitelná jména. Myslím křestní. Třeba to někomu nepřijde vtipné, ale mě třeba takový Petur nebo Jebe připadá :-) Ženský jsou samý Pia a Stine a Sinne a chlapi jsou všichni Kasper, Søren nebo Jesper. A příjmení mají všichni Jensen. Vážně, to je tu snad jako náš Novák.
Konečně jsem od čtvrtka oficiálně zapsaná v kurzu dánštiny. Tedy oficiálně ne, protože je to kurz pořádaný univerzitou jako regulerní předmět pro exchange studenty, a já a spolužák Sebastian z Německa jsme se tam natlačili trochu násilím, po termínu, navíc, extra a ještě všechny přívlatsky pro neregulernost, které se tomu dají dát. Ale profesor s tím souhlasil, je to mimochodem, dost vtipný týpek a jmenuje se Kim :-), takže jsme už zůstali, zakoupili učebnice za 300 DKK (o těch později jeden náš dánský spolužák prohlásil, že jsou "shit") a teď jen doufáme, že nebudeme muset na oficiální zkoušku a že nám nepřipíšou za ten kurz kredity- protože pak bychom jich měli až moc. Až moc kreditů??? Je to možné? Bohužel je. Ačkoli univerzita by, aspoň podle mého mínění, měla své studenty podporovat, aby získávali co nejvíc kreditů a brali si předměty navíc, tady za to člověka potrestají! Je prostě určeno, že za semestr může získat jen 30 ECTS, takže kdyby si náhodou chtěl vzít něco navíc (třeba jako dánštinu), tak musí naopak vypustit něco ze svých povinných oborových předmětů. Jenže zas by mu tohle chybělo do kurikula, takže je to pěkná matlanice... Osobně to vidím tak, že na tu zkoušku z dánštiny půjdu, ale schválně ji neudělám (nedokážu si představit sama sebe, jak schválně odpovídám špatně na otázku, na kterou znám správnou odpověď!!! To bude strašlivé a hrozivé a příšerné, ubíjející!) a tím pádem mi nepřibudou problematické kredity navíc...
Teď o C-party. Řeč je samozřejmě o Christianii, "volné čtvrti" na jednom z Kodaňských ostrovů jen kousek tady ode mě a kouse ´k od centra- a taky kousek od toho kostela s točitou věží, který mám tak ráda... Von Frelsers Kirke.
Christiania je oslavenkyně svých čtyřicátých narozenin (i když nikdo z Dánů, kterých jsem se ptala, co se to vlastně toho 26. září 1971 stalo, to nevěděl), slavit se začalo už v pondělí (byla jsem u toho) a pokračovalo se celý týden. Takže v pátek, když jsem byla z celého toho pracovního týdne už náležitě zoufalá (každý den jsem usínala ve škole, a po návratu domů do noci studovala a psala Ass a R skripty), mě spolubydlící Dennis a Nicholas přemluvili a já s nimi a ještě s jejich kamarády vyrazila asi v šest večer do nitra hipíckého doupěte... a zůstala do tří do rána, neuvěřitelné! Neuvěřitel, co tam bylo...
... Bohužel, v Christianii se nesmějí fotit fotky, a i když taťka si před pěti lety troufl, já radši nechtěla nikoho provokovat, takže mám jen takovéhle dva cvaky-
- atmosféra západu slunce nad kanálem a okraj Christianie se spoustou účastníků- ale ve skutečnosti jich bylo mnohem, mnohem víc, že se ani ulicemi nedalo projít. A všude smrděly jointy, válely se plechovky od piva a jiných nápojů, hořely tam ohně v kotlících, svíčky, lampionky, visely tam ozdobné řetězy a vlaječky, hudba nejrůznějších žánrů hrála asi na deseti místech, na některých i se světelnou a laserovou show, u stánků s nejrůznějšími jídly si mohl člověk dát úplně veganskou palačinku nebo patřičně masožravý buřt, no a taky samozřejmě něco nelegálního... a kdybysty viděli ty lidi!!! Moje oblíbené slovo "weird" na tohle fakt nestačí... to se nedá ani popsat, a jsou to přesně ti lidé, které bych se bála vyfotit, tak mi jen věřte, že byli fakt prazvláštní, lidé všeho typu, pohlaví i věků, ras... oblečení, neoblečení, vlasatí, špinaví i vmydlení, chlupatí, zubatí, s velkýma nebo naopak úplně maličkýma očima... vážně guláš.
A v sobotu večer byla B-party, ale ta se tak jmenovala oficiálně... každý musel přijít v kostýmu něčeho na B. Banán... nebo tak.
Já jsem z nouze času vymyslela Boxer, půjčila si od souseda thaiboxera rukavice smrděly tak silně, že jsem je nejdřív musela pořádně vystříkat sprejem na boty... a i pak jsem je radši měla jen na tkaničce kolem krku), na sebe hodila sportovní oblečení a boxerky, a vyrazila. Směsice kostýmů byla fakt různorodá, a některé vážně originální a propracované.
Třeba tady Bruce Lee,
kterému někdo přikreslil cosi na obličej, aby prý vypadal víc "čínsky",
býk,
Boom box,
Bloody Mary,
pekař (baker), motýl (butterly), a vedle něj můj nejoblíbenější kostým- slečna má na sobě kapky a ve vlasech bouřku- a jde za "bad weather"
klučina byl Bed and Breakfast, má na tričku kousky slaniny a toustu,
tady papež Benedikt dává svatý chléb Bolywoodské tanečnici- jsem zvědavá, co by na to církev řekla :-D
A další... například Blind date, British Bobby, Bike (ale ty nemám bohužel vyfocené). A tady na fotce v popředí Statečné srdce (Brave heart :-) ).
Byla tam spousta lidí. Spoooousta lidí. Byla to první akce, kde jsem neznala většinu lidí a znala menšinu... Tentokrát to nebyla pártymístnost, nebo pártypatro, jak se většinou na našich kolejích dělá... byl to pártydům, protože všichni jeho obyvatelé (vesměs studenti) byli do večírku zapojeni. I kdyby ne, stejně by moc klidu neměli, protože sto padesát lidí dělalo fakt hluk... obsadili jsme schodiště až do šestého parta, všechny byty a pokoje v nich, a i zahradu... už když jsem odcházela, byl tam neuvěřitelný, ale neuvěřitelný (!) nepořádek... to jsem v životě neviděla... takže nezávidím obyvatelům dnešní uklízení... a sobě nezávidím dnešní pilnou práci na Ass no.2.
No comments:
Post a Comment