Zkouška z fosforu v bažinách, (ne)prázdniny, 48 hodin v Nørrebro a BT Halv-marathon

Právě končící týden měl být týdnem prázdnin. To znamená, že minulý pátek skončil Block 3 a zítra začíná Block 4 a s ním i můj nový předmět - Life Cycle Assessment.
Ve čtvrtek 11.4. jsme vyřešili problém fosforu v bažinách - tedy aspoň my studenti, co jsme absolvovali zkoušku z Land Use, Element Balances and Environmental Impact. Už jsem se na blogu zmínila, jak moc jsem se učila a jak moc jsem z té zkoušky měla strach???
Nakonec to šlo úplně hladce... vylosovala jsem si skvělou otázku (rovnováha dusíku na úrovni pole a farmy, rozdíl ve vlastnostech zemědělské půdy versus lesní půdy co se týče dusíkového koloběhu, a jak zmírnit ztráty dusičnanů do podzemní vody... Mňam mlask!), rozjela se a dvacet minut doslova mlela, črtala na tabuli, a dostala... troufnu si říct, celkem zaslouženou... dvanáctku :) pro české hlavy přeložím do čestiny - čistou jedničku. Je to teprve moje třetí dvanáctka a jsem za ní opravdu ráda.
Ale nebyl čas oslavovat, nebo se nad něčím pozastavovat.
Život jde totiž dál.
Hned v sobotu ráno mi přijela návštěva z Holandska, z Wageningenu, a nastaly super dva dny poznávání Kodaně (i já jsem se dostala do míst, která jsem předtím neznala!) a užívání si slunce a chill-out... moji návštěvníci totiž mají poněkud volnější tempo poznávání cizích měst než to moje horečnaté, a tak to byla vážně pohoda.
A od pondělí, v oficiálně prázdninovém týdnu, jsem měla vážně napilno! Každý den do práce (za poslední týden dělám samé přesčasy, a evidentně to ještě není dost), kde se kupí jeden úkol na druhém, nic se nestíhá a každý den odcházím s provinilým pocitem, že jsem ani zdaleka nestihla všechno, co jsem stihnout měla, a budu to muset zítra dodělat - ale tím zase nestihnu zítřejší úkoly, které dodělám příští týden... a tak dále. Samozřejmě jsem za tohle tempo vlastně vděčná, protože to člověku dává dobrý pocit, že v té práci je něco platný, místo nudění se a hledání si práce (což už se taky stalo). Ale je to docela stresující, a už tři týdny není čas ani na posezení nad kávou s kolegou Danielem, kterého bych si měla vydržovat, protože se jako jediný Dán se mnou vážně baví, a ne o pracovních věcech (protože nepracujeme na stejném projektu), ale o normálních věcech - jako kamarád. Poslední dobou jsme dokonce přepnuli do dánštiny, ale tím se naše konverzace dost zestručnila...
Ad dánština - přesně za měsíc (22.5.) máme závěrečnou zkoušku!!! Tedy její psanou část... ta ústní bude 13.6. Takže nastává poslední měsíc dánštiny, a já se začínám hrozit toho, že jakmile odpadnou pravidelné lekce dvakrát týdně, moje dánština půjde skokem dolů... snažím se číst články a pročítat učebnici, ale není na to moc času (překvapivě???). A bude hůř. Hrůza.
Tento týden probíhal festival 48 timer i Nørrebro, neboli 48 hodin v Nørrebro, což je městská část plná kebabů, arabských obchodů (i mého oblibeného tureckého bazaru!) a obyvatelstva odpovídajících národností, deset minut na kole od našeho bytu. Velice živá a alternativní čtvrť, a pořádala kulturní festival. To se nedalo propásnout, a tak jsme se tam včera vydali se dvěma kamarády. Absolvovali jsme:
- prohlídku míst s nějakým významem pro bezdomovce, vedenou bezdomovcem, Maďarem Csabou, který měl šilhavé oči, špatné zuby, ale dobrou angličtinu, velice osobitý smysl pro humor a představil nám úplně nový pohled na život na ulici
- návštěvu obchodu s vinyly, kde hrála dost skřípavá hudba, ale moji kamarádi objevili dost zajímavou sbírku vinylů, mimo jiné Toma Jonese z dob, kdy ještě na pódie tančil, a ne se šoural
- chill-out v parku na slunci za zvuků jednoho mixážního pultu, který smixoval kdeco, a kde jsme museli soupeřit s dravými Dány o poslední místa na slunci, než zapadlo
- chvilku mexického festivalu v patiu jedné kavárny, obsahující mimo jiné panák tequily zadarmo a švábí závody (fuuuj)
- a málem i sedánku u alternativního kadeřníka beze jména a salonu, který nabízel svoje kadeřnické služby zadarmo, pouze s podmínkou, že si člověk nesmí říct, co na hlavě chce, a musí si nechat dát ostříhat úplně cokoli, co kadeřníka jen napadne; doteď lituji, že na tohle nakonec z časových důvodů nedošlo.

Celkově to bylo dost zajímavé, a spolehlivě mě to rozptýlilo a odvedlo pozornost od... dneška. Dnešek byl důležitý z hlediska osobních výkonů a výzev. Rozhodla jsem se uběhnout půlmaraton, a dnes se konal, v Lyngby na severu od Kodaně. Pořádal ho deník BT, taková dánská obdoba Blesku, který samozřejmě nečtu, ale na jejich závod jsem šla ráda.
Bylo nádherné, úplně nedánské počasí, a ta atmosféra, ty tisíce lidí kolem, to všechno mě namotivovalo k výkonů lepšímu než jsem si byla ochotná dopředu představit. Čas: 1.43:35, pocit: dobrý, nohy : nebolí, ale počkejme do zítra.
No a zítra... začíná Block 4, první přednášku mám v úterý, a v pátek letíme s rodinou do Edinburghu. Život je pestrý.

Jaro!, Velikonoce, trénink na půlmaraton, problémy fosforu v bažinách a jak na ně, farvel, Birgithe!

Tak nám, doufejme, přišlo jaro... teď to nechci zakřiknout. Ale jisté je, že až do Velikonoc sněžilo (viz obrázek) a teplota nestoupla nad nulu. To je vážně neobvyklé, ale je to dáno souhrou dvou okolností - málokdy trvá zima tak dlouho a málokdy jsou Velikonoce už v březnu!
Zatímco teď to vypadá na svítivější zítřky (opět, nechci zakřiknout!). Ráno UŽ je světlo, když vstávám do práce, a večer JEŠTĚ je světlo, když jedu z práce - nebo dánštiny - nebo školy... což je moc příjemné... a taky se dá běhat venku navečer po škole nebo práci, což je výhodné vzhledem k mému smělému plánu uběhnout za dva týdny půlmaraton.
Je pořádaný takovou dánskou obdobou Blesku, tady se to jmenuje BT a v životě jsem si to nekoupila, ba ani nenahlédla, a neplánuji to... stejně tam asi pomlouvají dánské celebrity, o jejichž existenci nemám ani ponětí. Ale na jejich závod jsem se přihlásila, v euforii z prvního uběhnutého půlmaratonu v životě (minulé pondělí po práci, ve fitku) a druhého o tři dny později u nás ve Vanløse. Jinak žádný speciální trénink nepraktikuji, on na to nebyl ani moc čas a kapacita se soustředit. Protože se nějak skokově přiblížilo zkouškové období!
Mám pocit, že jsem sotva začala studovat ten můj předmět Land Use, Element Balances and Environmental Impact, a ono už je prakticky po něm a zbývá jen ta zkouška, ve čtvrtek 11.4.! Klidně bych brala ještě pár týdnů přednášek, protože byly fakt zajímavé (některé víc než ty ostatní), zvlášť o chemických procesech fosforu v různých typech půd a proč je potřeba dát pozor při zavodňování pole, které byla původně bažina, a z nařízení Water Framework Directive (Evropská legislativa) se rozhodlo, že se pole vrátí do původního stavu... já vám to tedy řeknu. Protože je velká pravděpodobnost, že atomy fosforu, které byly na to pole přidánz s hnojivy, jsou navázené na oxidy železa a hliníku, které je ovšem drží pouze za oxických podmínek (přístupu vzduchu, což je jednoduché udržet na poli, které je dobře odvodněno a oráno). Jakmile se vytvoří anoxické podmínky, třeba právě zaplavením, oxidy hliníku a železa pouštějí fosfor, a ten pak může plynout s řekou nebo podzemní vodou až do jezera... a tam způsobit docela paseku, protože na fosforu si moc rády pochutnají všechny možné řasy, a pak se z jezera stane tzv "řasnatá polévka", kdy je celé zelené a kalné. Ty řasy navíc spotřebují všechen kyslík, a ryby masově hynou... takže, až se příště budete chystat restaurovat pole do bažiny, dvakrát si to rozmyslete.
Teď to skoro vypadá, že jsem napumpovaná znalostmi a zralá jít ke zkoušce - ale po pravdě, ještě to nějaký ten den zabere, všechno to dostat do hlavy... takže včera jsem strávila krásnou sobotu v knihovně, a v úterý a středu místo do práce tam půjdu znova. Ve čtvrtek po zkoušce pak do práce, to samé v pátek, a v sobotu mi přiletí z Nizozemí návštěva!!!
Poslední dobou mám hodně napilno, taky kvůli Velikonocům. Ty jsou pro Dány lahůdkou, naprostá většina z nich si udělá ne jeden, ale dva týdny prázdnin - začali už v pátek 22.3. a vrátili se do práce až v úterý 2.4. Byla jsem tam, od pondělí 25.3. do středy 27.3., téměř úplně sama. Čtyři pětiny kolegů byly pryč, a nejvíc lidí pohromadě jsem potkala v kantýně na obědě. Bylo to fajn, protože než odjely na prázdniny, kolegyně mi naložily spoustu práce, a tak jsem si všechno hezky v klidu zpracovávala. Ve středu bylo vtipné, že všechen personál kantýny a úklidu odešel už ve dvě hodiny odpoledne, a vypli taky automaty na kávu, jako kdyby říkali "Žádné kafe už nedostanete - přestaňte pracovat, všichni, a běžte domů!"

A pak nastalo pět dní neočekávaných prázdnin a pohody... z mého původního plánu pilně studovat moc nezbylo, protože každý den jsme prostě museli na obědy, výlety, večeře, a tak...


V neděli jsme opět šli na alternativní mši do alternativního kostela Brorsons Kirke (vzali jsme dokonce Tajwance Edwarda, který předtím nikdy nebyl v křesťanském kostele, hlavu si mohl ukroutit, nerozuměl ani slovo a nafotil spousty fotek), a pak na kolovém výletě do Nordhavnu na severu Kodaně, užít si trochu toho slunečního svitu.

 Taky jsme pořádali velikonoční večeři pro spolužáky z univerzity, a barvili vajíčka nezvyklým způsobem - ukazuje se, že tuhle tradici v Dánsku neznají, a tak jsme nemohli nikde sehnat barvy. A tak jsme je vařili s cibulí, kari a červenou řepou... no, ne že by byla zářivá a krásná, ale tak jsme je potom ještě dozdobili lakem na nehty :) improvizace.

No a poslední novinka je taková, že moje milovaná profesorka dánštiny Birgithe, která byla mou velkou motivací, přestává na rok učit a bude se soustředit na psaní nové knihy. Takže na poslední modul (5.4, odteď až do půlky května, než bude závěřečná zkouška) dostaneme nějakou novou... to jsem na ni zvědavá! Má laťku nasazenou dost vysoko. Birgithe na poslední hodinu přinesla spoustu fakt dobrých koláčů a dortů, aby nám vynahradila, že nás opouští... tak hodně štěstí!

A toto je moje nové kolo - nakonec jsem podlehla a koupila si to "záchodové", a oproti počátečnímu skeptismu musím uznat, že se na tom jede fakt pohodově a záda si pochvalují!