Právě končící týden měl být týdnem prázdnin. To znamená, že minulý pátek skončil Block 3 a zítra začíná Block 4 a s ním i můj nový předmět - Life Cycle Assessment.
Ve čtvrtek 11.4. jsme vyřešili problém fosforu v bažinách - tedy aspoň my studenti, co jsme absolvovali zkoušku z Land Use, Element Balances and Environmental Impact. Už jsem se na blogu zmínila, jak moc jsem se učila a jak moc jsem z té zkoušky měla strach???
Nakonec to šlo úplně hladce... vylosovala jsem si skvělou otázku (rovnováha dusíku na úrovni pole a farmy, rozdíl ve vlastnostech zemědělské půdy versus lesní půdy co se týče dusíkového koloběhu, a jak zmírnit ztráty dusičnanů do podzemní vody... Mňam mlask!), rozjela se a dvacet minut doslova mlela, črtala na tabuli, a dostala... troufnu si říct, celkem zaslouženou... dvanáctku :) pro české hlavy přeložím do čestiny - čistou jedničku. Je to teprve moje třetí dvanáctka a jsem za ní opravdu ráda.
Ale nebyl čas oslavovat, nebo se nad něčím pozastavovat.
Život jde totiž dál.
Hned v sobotu ráno mi přijela návštěva z Holandska, z Wageningenu, a nastaly super dva dny poznávání Kodaně (i já jsem se dostala do míst, která jsem předtím neznala!) a užívání si slunce a chill-out... moji návštěvníci totiž mají poněkud volnější tempo poznávání cizích měst než to moje horečnaté, a tak to byla vážně pohoda.
A od pondělí, v oficiálně prázdninovém týdnu, jsem měla vážně napilno! Každý den do práce (za poslední týden dělám samé přesčasy, a evidentně to ještě není dost), kde se kupí jeden úkol na druhém, nic se nestíhá a každý den odcházím s provinilým pocitem, že jsem ani zdaleka nestihla všechno, co jsem stihnout měla, a budu to muset zítra dodělat - ale tím zase nestihnu zítřejší úkoly, které dodělám příští týden... a tak dále. Samozřejmě jsem za tohle tempo vlastně vděčná, protože to člověku dává dobrý pocit, že v té práci je něco platný, místo nudění se a hledání si práce (což už se taky stalo). Ale je to docela stresující, a už tři týdny není čas ani na posezení nad kávou s kolegou Danielem, kterého bych si měla vydržovat, protože se jako jediný Dán se mnou vážně baví, a ne o pracovních věcech (protože nepracujeme na stejném projektu), ale o normálních věcech - jako kamarád. Poslední dobou jsme dokonce přepnuli do dánštiny, ale tím se naše konverzace dost zestručnila...
Ad dánština - přesně za měsíc (22.5.) máme závěrečnou zkoušku!!! Tedy její psanou část... ta ústní bude 13.6. Takže nastává poslední měsíc dánštiny, a já se začínám hrozit toho, že jakmile odpadnou pravidelné lekce dvakrát týdně, moje dánština půjde skokem dolů... snažím se číst články a pročítat učebnici, ale není na to moc času (překvapivě???). A bude hůř. Hrůza.
Tento týden probíhal festival 48 timer i Nørrebro, neboli 48 hodin v Nørrebro, což je městská část plná kebabů, arabských obchodů (i mého oblibeného tureckého bazaru!) a obyvatelstva odpovídajících národností, deset minut na kole od našeho bytu. Velice živá a alternativní čtvrť, a pořádala kulturní festival. To se nedalo propásnout, a tak jsme se tam včera vydali se dvěma kamarády. Absolvovali jsme:
- prohlídku míst s nějakým významem pro bezdomovce, vedenou bezdomovcem, Maďarem Csabou, který měl šilhavé oči, špatné zuby, ale dobrou angličtinu, velice osobitý smysl pro humor a představil nám úplně nový pohled na život na ulici
- návštěvu obchodu s vinyly, kde hrála dost skřípavá hudba, ale moji kamarádi objevili dost zajímavou sbírku vinylů, mimo jiné Toma Jonese z dob, kdy ještě na pódie tančil, a ne se šoural
- chill-out v parku na slunci za zvuků jednoho mixážního pultu, který smixoval kdeco, a kde jsme museli soupeřit s dravými Dány o poslední místa na slunci, než zapadlo
- chvilku mexického festivalu v patiu jedné kavárny, obsahující mimo jiné panák tequily zadarmo a švábí závody (fuuuj)
- a málem i sedánku u alternativního kadeřníka beze jména a salonu, který nabízel svoje kadeřnické služby zadarmo, pouze s podmínkou, že si člověk nesmí říct, co na hlavě chce, a musí si nechat dát ostříhat úplně cokoli, co kadeřníka jen napadne; doteď lituji, že na tohle nakonec z časových důvodů nedošlo.
Celkově to bylo dost zajímavé, a spolehlivě mě to rozptýlilo a odvedlo pozornost od... dneška. Dnešek byl důležitý z hlediska osobních výkonů a výzev. Rozhodla jsem se uběhnout půlmaraton, a dnes se konal, v Lyngby na severu od Kodaně. Pořádal ho deník BT, taková dánská obdoba Blesku, který samozřejmě nečtu, ale na jejich závod jsem šla ráda.
Bylo nádherné, úplně nedánské počasí, a ta atmosféra, ty tisíce lidí kolem, to všechno mě namotivovalo k výkonů lepšímu než jsem si byla ochotná dopředu představit. Čas: 1.43:35, pocit: dobrý, nohy : nebolí, ale počkejme do zítra.
No a zítra... začíná Block 4, první přednášku mám v úterý, a v pátek letíme s rodinou do Edinburghu. Život je pestrý.
No comments:
Post a Comment