Wednesday, December 17, 2014

Více raw tvoření, předvánoce a jsem certifikovaná!

Tak takhle u nás vypadají Vánoce:
Taková krátká šňůrka světýlek na zácloně:
A kytky na okně dostaly vlastnoručně vyrobené ozdoby z papíru:
A ty tři svíčky na černém podstavci, to je náš vánoční svícen, pěkně prosím. Má jen tři svíčky, protože jsme s Bohoušem v Kodani prožili jen tři adventní neděle, tu čtvrtou prožijeme každý doma.
Vánoce letos slavíme dneska, tzn. týden před Štědrým dnem, z logistických důvodů. Dostala jsem velice praktický a užitečný dárek, a to novou podložku na jógu! 
Taky musím ukázat několik dalších raw jídel, která jsme tvořili se skupinkou nadšenců minulý týden na vánočním Raw setkání. 
Tyhle kuličky se staly mým favoritem, a od té doby jsem je dvakrát připravila doma (a taky hned všechny snědla)
Raw perníčky se spoustou koření
Do skupinky mě přivedl kamarád Jaime a vždy jednou za měsíc se pořádá setkání s určitou tematikou, na kterém se společně připraví několik raw jídel a pak se taky společně sní :) Zatím jsem se účastnila jen třikrát, a tentokrát bylo téma samozřejmě vánoční, takže jsme připravovali raw cukroví. 
Raw svařák (šťáva z červené řepy a borůvek) a chia semínka
A aby se neřeklo, tak taky saláty a raw "svařák". Všechno to byla mňamka a z toho množství oříšků, datlí a ovoce jsem pak v noci skoro nemohla spát.
Saláty




















Co se týče mého kurzu vedení projektů, jeho první část (ta obecnější, čistý Project Management) skončila minulé úterý. 
Poslední den jsme zakončili skvěle, a to hrou s LEGO stavebnicí. Dostali jsme za úkol postavit nové město se spoustou kritérií atd., a měli jsme tím pádem šanci vyzkoušet si všechny metody a postupy, které jsme se ty týdny předtím naučili.
Hotové město s domy, školou, letištěm, větrnou turbínou, kostelem, policejní stanicí, kioskem, autobusovou zastávkou, autobusem, auty, radnicí a obyvateli
Vůbec to nebyla jen zábava - měli jsme časovou tíseň a lektor se nám snažil různě práci ztěžovat a sabotovat, fakt jsme frčeli a stavěli jak o život! 
A nakonec jsme to město postavili, a myslím, že se nám skvěle povedlo!

Tohle mě pobavilo - letadlo a vrtulník
Byla to skvělá zkušenost. Dva dny poté pak začala druhá část kurzu, a to sice příprava na certifikaci metody na vedení projektů PRINCE2, mezinárodně uznávaný standard. To bylo dost vyčerpávající, protože celá příprava byla nacpaná jen do tří vyučovacích dnů, během kterých jsme vlastně jen opakovali to, co jsme si už předtím měli načíst z materiálů (celá učebnice a stoh dalších materiálů, plus něco na internetu). Skoro jsem to stihla, ale čas hrál proti mně, protože teď před Vánoci se pořád něco děje, pořád se někdo chce scházet a loučit, a mě se chce vyrábět raw datlové kuličky O:-).
No, kdo by v takovém městečku nechtěl žít!
Nicméně jsem studovala jako divá, a vyplatilo se - včera proběhla samotná certifikace, tzn. hodinový test se 70 otázkami, kterých člověk naštěstí musí mít jen polovinu správně, aby prošel.
Skončila jsem druhá ze třídy, se 66 správnými, a jsem ráda, že je to za mnou.

Teď už zbývá "jen" dopsat projekt přes Vánoce, odevzdat ho a 9. ledna projít ústní zkouškou z té obecnější části. Uff.

Vegetariánská verze
A ještě se musím svěřit se skvělým zážitkem z etiopské restaurace, kam jsme se šli rozloučit s kamarády o víkendu. Výborné jídlo!








Masožravá verze - že nevypadá tak dobře jako vegetariánská?!

Friday, December 5, 2014

Pohovor na Ministerstvu, kurz a raw tvoření

Dneska chodí Mikuláš, že?
Tedy, určitě ne v Dánsku. Tady Mikuláše nemají, ale zato na všech pracovištích hrají takovou tu svojí "Nisse-hru" a dělají si navzájem schválnosti, případně si podstrkují dobroty.
Jelikož letos nemám žádné pracoviště, tak se mě to moc netýká. Ale skoro jsem měla!!!

Před dvěma týdny jsem totiž odpovídala na nabídku práce od dánského Ministerstva Životního Prostředí a posílala žádost. Byla to skvělá pozice - ekonom životního prostředí, který by vypracovával společenskoekonomické analýzy nových zákonů a projektů. Tedy přesně to, co jsem studovala!
Znělo to skvěle, a já jsem se v té pozici už viděla.
Zřejmě si to mysleli i oni, protože mě pozvali na pohovor - to je můj zatím druhý největší úspěch s hledáním práce doposud, a teprve třetí pohovor. Nervozita by se dala krájet, co vám mám povídat. Minulé pondělí pak pohovor začal tím, že jsem dostala úkol - analýzu, kde jsem měla něco vypočítat a pak o tom napsat krátký referát. Potom proběhl samotný rozhovor, kdy proti mě v obrovské zasedačce s výhledem na Parlament seděli čtyři lidi, z nichž některé jsem poznala podle fotografie na stránkách ministerstva. Připadala jsem si jako na zkoušce, jako na státnicích (ale na těch z bakaláře na ČZU jsme se my, studenti, aspoň mohli bavit pohledem pod stůl, kde jeden z našich profesorů měl na nohou sportovní sandály a v nich tlusté vlněné strakaté ponožky).
Našla jsem jim v tom zadání chybu, což, doufám, ocenili :) prý tam nebyla nastrčená, ale nevím.
Měli výborné otázky, velice profesionální a takové, které často ťaly do živého a donutily mě opravdu se zamyslet, tzn. nic, na co bych se bývala mohla připravit dopředu. Kámen úrazu ovšem byl, že to celé bylo v dánštině.
To bylo pro mě velké a bolestné prozření - moje dánština prostě ještě není na dost vysoké úrovni, abych zvládla pracovní pohovor. Sice všemu rozumím, knihu si dánsky přečtu a i žádost napíšu, ale pohotově reagovat a zpatra přeložit to, co jsem se učila v angličtině, do dánštiny, na to jsem prostě neměla. A tak jsem toho moc bohužel nepředvedla a odcházela s velice špatným pocitem.

Nicméně, když mi o týden později volali, aby mi řekli, že bohužel našli pro tu pozici někoho kvalifikovanějšího, moc mě chválili a tvrdili, že všemu rozuměli, že na sebe můžu být pyšná a že v dánštině vůbec nebyl problém. Dokonce vyzdvihli pár konkrétních situací, ve kterých se jim obzvlášť moje odpovědi líbily, a že prý nemám váhat se znovu přihlásit, až vypíšou další pozici.

Tak mi o fous utekla práce na Ministerstvu Životního prostředí... smolík pacholík.

Nicméně, pořád jednám z jednou jinou institucí, Copenhagen Resource Institute, kteří se zabývají mými srdečními záležitostmi (poradenství na téma odpad, udržitelná produkce a konzumace, životní styl - a v angličtině!), o možné stáži u nich od ledna do března.

Mezitím ovšem nečekám se založenýma rukama. Od poloviny listopadu mi totiž začal šestitýdenní kurz, řekla bych kvalifikační, protože se nedá říct rekvalifikační. Zkrátka mi dala A-kasse možnost si vybrat nějaký kurz, který by zvýšil moji kvalifikaci, a dokonce mi ho zaplatí. Výborná šance!
Vybrala jsem si kurz Vedení projektů v praxi a PRINCE2 certifikace (PRINCE2 je mezinárodně uznávaný standardizovaný systém vedení projektů), který nabízí jeden vzdělávací institut v Kodani (mám to půl hodiny na kole, je to až dole na Amageru, ufff! Blízko mé staré koleje...). Každý týden z těch šesti máme dva vyučovací dny (ale ty jsou intenzivní! Jede se od rána do odpoledne a hustí do nás znalosti - aby ne, když je na to tak málo času), a zbytek času bychom měli trávit samostudiem, čtením dvou bichlí, které jsme dostali a prací na projektu, který máme po Vánocích odevzdat.
Kurz je v dánštině, takže pro mě je to dvojitá výzva - uvidíme, jak si poradím na ústní zkoušce 9. ledna!

V posledním bodě se svěřím s mojí novou zálibou - experimentováním s raw, tedy vitariánským, jídlem. Nemohla bych o takovém jídle asi přežít, ale čas od času něco vytvořím (nedá se říct uvařím) a ono je to dobré!
Tak třeba jsem stvořila několikero datlových nebo kokosových kuliček, takové raw Raffaelo a Ferrero Rocher, a spoustu druhů raw koláčů, raw zmrzlinu, dneska to byl raw cheesecake a datlové koule a v úterý jsme oba s Bohouškem večeřeli raw těstoviny s rajčatovou omáčkou (ale ta byla!)... obrázky bohužel nejsou nic moc, protože mi těsně předtím došla baterie ve foťáku, a musela jsem fotit mobilem.
Raw tagliatelle s raw rajčatovou omáčkou a posypkou z kešu místo sýra


Takhle to vypadalo, když se to jedlo

Bohužel jsem nestihla vyfotit ani datlové koule, ani avokádový cheesecake včas

Tuhle čtu před spaním
Raw Raffaelo. Obrázek není můj, ale takhle vypadaly! Mňam!

Thursday, November 13, 2014

Týden v Esbjergu, zazimování lodi a dobrůtky

Pobřeží Esbjergu v nečekaně dobrém počasí
Celý minulý týden, od pondělka až do pátka, jsem strávila v městě Esbjerg. Leží na jihozápadě Jutského poloostrova a má kolem 50.000 obyvatel.

Proč by se obyvatel Kodaně vydal do takové "díry"? Protože tamní univerzita pořádala seminář pro studenty o energetickém řešení budoucnosti, tzv. Smart Grid. V Dánsku je to velké téma, protože do něj krásně zapadají jednak snahy Dánska o snížení emisí CO2 a "zelenou" ekonomiku, a jednak se v tomto řešení počítá s ještě větším využitím větrných, solárních a geotermálních elektráren.

To všechno mě hodně zajímá, a tak se mi podařilo přemluvit organizátory, aby mě udělali účastníkem, ačkoli už vlastně nejsem student.
Sedící muži
A byla jsem tam jediná nestudentka, a skoro jediná neinženýrka.

Tím pádem byl celý seminář veden v duch spíše technicko-inženýrském, a většině z toho, co se probíralo, jsem nerozuměla, ale aspoň jsem se toho dost naučila. A potkala spoustu zajímavých lidí, což byl, upřímně, asi největší přínos.

Počasí nám nevídaně přálo - téměř nepršelo a ani nefoukalo! Na listopad opravdu anomálie, zvlášť na západním pobřeží Dánska, které je pověstné mnohem horším počasím než tady v Kodani. Užili jsme si to například při návštěvě přístavu, který se v příštích pěti až deseti letech stane energetickým centrem. Kousek od něj stojí (jediný) monument Esbjergu, tzv. sedící muži.
Alespoň jsem si ten týden trochu prohlédla Esbjerg - po pravdě už jsem tam předtím byla dvakrát, ale vždycky na turnaj, takže nebylo ani pět minut času na objevování města. A teď, když jsem ten čas konečně měla, už vím, že není o co stát - není co objevovat. Město je maličké, centrum zanedbatelné.


Esbjerg

I přesto se nás ale organizátoři snažili všemožně nalákat na vidinu práce pro nadějné talenty v oboru energetiky, snadné hledání bytů, široké kulturní a sportovní vyžití, levnější ceny než v Kodani... nevím, jestli někoho přemluvili stěhovat se do Esbjergu.










Loď Mai se sundaným stěžněm
O víkendu poté jsem se vrátila zpátky do Kodaně a stihli jsme asi poslední letošní výjezd na moře na plachetnici našeho známého, kterou jsme následně začali připravovat na zimu. První krok bylo sundání stěžně velkým jeřábem, aby byla loď připravená na vytažení z vody. Ten den bylo krásně, i když zima - přece jen, už je půlka listopadu.







Přístav v Sundby kousek od kodaňského letiště















Přístav a pilíře dánského energetického systému - větrné mlýny

A tyhle dobrůtky jsem upekla u příležitosti zítřejší návštěvy! Nebudou se mít špatně, mohu-li říct...








Dobrůtky nachystané na víkend - domácí müsli, dýňovo-čokoládové brownies a "blondies" jako muffiny


Fotka z archivu - v kavárně v Reykjavíku natáčeli dokument, zatímco jsem si tam pila svoje kafíčko
Fotka z archivu z poslední cesty do Kodaně - vidíte problém?

Sunday, November 2, 2014

Návštěva z Prahy, Mexické zklamání a seminář

S holkami v Nyhavnu
Minulý víkend mě poctily návštěvou dvě kamarádky z Prahy - Eva a Luisa. Měla jsem je od pátka od rána až do neděle večer, a klidně bych ještě nějakou návštěvu uvítala - naštěstí jedna přijede příští víkend!
A tak jsem dostala možnost zase jednou po čase si projít Kodaň jako turista... včetně návštěvy Halloweensky vyzdobeného Tivoli. To totiž má přes podzim zavřeno, a otevírá jen na tři týdny kolem Halloweenu, celé napěchované dýněmi v nejrůznějších podobách a velikostech. Strávily jsme tam celé odpoledne a nechaly se "bavit" dánskými estrádami, které byly spíše slabomyslné a spíše taky asi myšlené pro děti. Večer jsme pak shlédly vystoupení "zombie tanec", a to tedy určitě pro děti nebylo, protože tanečníci byli skvěle namaskovaní, ještě k tomu se opravdu jako zombíci pohybovali, skákali a lezli různě možně a "přepadali nevinné spoluobčany" na pódiu.

S Luisou u Malé mořské víly
Druhý den jsme dokončili prohlídku Kodaně včetně spanilé jízdy na vypůjčených kolech. Večer jsme zašly do baru a byly "loveny" nějakými dánskými mladíky, kteří nevěřili, že v půlnoci půjdeme domů a spát. Vždyť je sobota, a ještě k tomu zrovna tu noc díky změně času na zimní bude o hodinu víc času na paření!

Neděle byla celá ve znamení shoppingu, ale všimla jsem si, že ta černo-šedo-usedlá dánská XXL móda holkám moc nevoní... o to víc jsme se ale rozplývaly v oddělení doplňků do domácnosti, nábytku a dekorací. Dánský design se prostě nezapře!

Tenhle víkend byl ve znamení Halloweenu - takže v pátek jsem šla na obligátní Halloweenskou párty i s převleky (já převleky nemusím - opravdu ne - a tak jsem se spokojila s tím, že jsem kolem sebe omotala drát s připevněnými malými papírovými netopýry, kterým se ovšem evidentně nechtělo mi jen dělat ozdobu, a tak se všichni během večera odtrhli a poroučeli na zem).
Byla mlha, že by se dala krájet

Včera, v sobotu, visela celý den nad Kodaní takováhle mlha.

Večer nás pak kamarádi Mexičané vzali do Národního Muzea na velký mexický svátek Dia de Muertos, neboli Den mrtvých, neboli Dušičky. Navzdory slibům Muzea to byla nuda nad nudu, a velké zklamání.

Aspoň jsem to brzy zabalila a šla domů spát a připravit se na příští týden, který strávím v Esbjergu na semináři Smart Grid - neboli energetického řešení budoucnosti. Odjíždím dnes večer a čeká mě pět dní napěchovaných aktivitami, socializováním a setkáními s různými firmami podnikajícími v oboru energetiky, které se nás budou snažit nalákat pracovat do Esbjergu.
To jsem se zase jednou zavřela na celé odpoledne do kuchyně a pekla a pekla...



Zombie show v Tivoli

S Evou v Tivoli

Žádný učený z... kola nespad

Uvnitř Halloweensky vyzdobeného Tivoli


Tivoli o Halloweenu

Saturday, October 11, 2014

Kulturní noc

Včera se v Kodani konala tradiční Kulturní noc - Kulturnatten. Je to vždycky na začátku října, a - jako i v ostatních evropských městech, pokud vím - v tuto noc mají skoro všechny instituce otevřeno do půlnoci, provádějí lidi, pořádají aktivity, ochutnávky, koncerty, výstavy atd. Vstup si zaplatí člověk jednorázový, za celkem lidovou cenu, připne si placičku Kulturpass a může dokonce používat veřejnou dopravu celou noc zadarmo. Výhoda je, že se člověk dostane i do míst, kam se jinak absolutně nedostane.
První rok, co jsem tu byla, jsem Kulturní noc nějak ignorovala - myslím, že jsme zrovna odevzdávali úkol na Ekonometrii a já jsem i v pátek večer pracovala.
Druhý rok, neboli loni, jsem ohrnula nos nad placenými atrakcemi a prošmejdila s kamarádkou pár těch zadarmo - a pamatuji si, jak nás štvaly fronty lidí všude, ale že jsme za to neplatily, tak nám to tolik nevadilo.
Letos jsme se s B. rozhodli si Kulturpass koupit - 90 DKK. Taky proto, že letos vůbec nic zadarmo nebylo. A musím hořce politovat těch peněz a hlavně času - nebyla to dobrá zkušenost.
Všude byly mraky lidí (samozřejmě - všichni to chtějí vidět, s tím se nedá nic dělat) a zdaleka nejvíc času jsme strávili čekáním v nekonečných frontách. Samotná návštěva míst pak zabrala zlomek času. A že to byla zajímavá místa - například firma, která zásobuje celou Kodaň teplem a vodou, nás vzala dolů do labyrintu trubek a rour; a ve slavné staré krásné budově Burzy, která jinak absolutně není přístupná veřejnosti, nás prováděl dokonce sám šéf Burzy!
Příští rok už asi nepůjdu...

Ale ze včerejška máme doma dvě novinky, které musím ukázat - vyrobil je Bogomil vlastníma rukama na jednom workshopu pořádaném Ministerstvem Životního prostředí a myslím si, že se v našem obýváku budou skvěle vyjímat!

Wednesday, October 8, 2014

Island

Minulý týden jsem podnikla svou zatím poslední cestu, a to na šest dní na Island.
Navštívila jsem svoji kamarádku, která studuje pět měsíců v rámci programu Erasmus v Akureyri na severu ostrova. Společně jsme taky podnikly menší výlet půjčeným autem po okolí Akueyri, a dostaly se na několik opravdu dechberoucích míst.
Samozřejmostí byly návštěvy sopek a hlavně horkých pramenů, ve kterých se senzačně koupe, zvlášť když kolem je zima, fučí studený vítr a občas i sněží. Takové totiž bylo počasí, typický Islandský podzim se spoustou silného větru, občas deštěm a hlavně prvním sněhem!
Celkově to byla výborná zkušenost a Island mě naprosto uchvátil. Rozhodně to nebylo naposled, co jsem tam zavítala - dávám si předsevzetí ho příště prozkoumat o něco důkladněji, pokud možno na konci léta, a sjezdit ho opravdu křížem krážem - rozhodně by si to zasloužil.
Fascinující země!
Zde přikládám pár fotek, místo dalšího zdlouhavého vyprávění:
S kamarádkou Zuzkou před prvním trekem do hor nad Akureyri

Hory nad Akureyri

"Vodopád Bohů" neboli Godafoss

Vulkanická krajina kolem silnice

Jezero Mývatn

Jezero Mývatn a podivné sopečné útvary v něm

Obrovský kráter Hverfjall

Rybářské městečko Húsavík

Krajina poblíž Húsavíku

Moře bylo pořádně rozbouřené

Krajina kolem Mývatnu

Vodopád Dettifoss

Při našem druhém treku už všude ležel sníh

Přecházíme řeku po jediném mostu - ostatní řeky jsme přeskakovaly

Palubní vstupenka na minilet Akureyri-Reykjavík

Kostel v Reykjavíku

V centru Reykjavíku

Obligátní fotka s vikinskou lodí v Reykjavíku

Na výhledu na Perlanu