Vzhledem k tomu, že je dnes už červen, mohu si dovolit shrnout uplynulý měsíc jediným slovem: mazec. Byl to opravdu mazec, bylo to vyčerpávající, bláznivé, rozmanité, a uběhlo to rychle - no jo, když se člověk baví...
Tak předně byla (vlastně už od Velikonoc to pořád píšu, a pořád je to pravda) v práci dost velká honička, ze dvou důvodů - za prvé se sešlo několik oficiálních dokumentů a reportů, které naše oddělení muselo vypracovat a v květnu nebo červnu odevzdat státním institucím v Británii, a bez kterých tu naši větrnou elektrárnu nesmíme postavit, a hlavně je měsíc květen pro Dány napěchovaný státními svátky a volny. Tím pádem se věčně nechodí do práce, a větišna mých kolegů si moc ráda přemosťuje jeden nebo dva pracovní dny mezi svátky volnem - zatímco já většinou do práce jdu, a naopak zůstávám přes čas, protože tu práci za mě nikdo neudělá. S mým přístupem "jasně, nalož mi toho klidně víc, všechno zvládnu" a "nikdy neříkat ne" mi práce jen a jen přibývá a už si ji beru i na víkendy domů. Ale aby to neznělo, že si stěžuji - mě to fakt baví. Hlavně to, že dostávám pořád zodpovědnější a větší úkoly - ovšem, samozřejmě, se o to víc obávám něco pokazit, protože je rozdíl mezi tím, něco špatně vytisknout, a udělat chybu v komunikaci s britským ministerstvem životního prostředí.
Naštěstí se mnou univerzita v tomhle docela "spolupracuje" a ten předmět, který teď mám (Life Cycle Assessment within Biological Production Systems) opravdu nezabírá tolik času, jako ten minulý... ach, zlatá environmentální chemie! LCA sice nechává dostatek volného času pro práci, ale za to je to nuda, nuda, nuda. Nebo tedy ne to, o čem to je, ale styl vedení toho předmětu. Nebo spíš nevedení. Dostaneme zadání na projekt a dělejte si to, jak umíte. Pomoci se člověk od profesora nedočká... Na většinu otázek říká nevím. No, už za tři týdny tomu bude pokoj.
Cože, už za tři týdny? Další zkouška???
Vždyť jsem právě jednu měla!!!...
A to je událost měsíce května č.1 - závěrečná zkouška z dánštiny... Už to tak bude. Po roce a osmi měsících nepřetržitých kurzů dánštiny, na které jsem chodila poctivě dvakrát týdně a zoufale nestíhala připravovat domácí úkoly, jsme dokončili poslední modul 5 a minulou středu (23.5.) si došli do velké zkušební síně ověřit, jestli ty kurzy na něco byly.
Ptáte-li se, jestli byly, tak ještě nevím. Výsledky dostaneme až příští týden (co jim na tom, krucinál, trvá tak dlouho opravit?!). Zkouška sestávala ze dvou Læseforståelse, neboli porozumění textu a vypracování cvičení, a jednoho Skriftligt opgave, což je psaný projev. Zabrala půl dne a vlastně mi vůbec nepřipadala složitá... nutno ovšem podotknout, že jsem na ni ráno dorazila s lehčí kocovinou, a mým spolužákům, kteří došli alkoholuprostí, přišla těžká. Tak nevím. Buď ta trocha vína předešlý večer na kolaudačce nového bytu mých kamarádů tak nějak nakopla můj mozek k většímu výkonu, nebo jsem to podcenila.
Výsledek se každopádně dozvím za čtyři dny, a pokud bude dost dobrý, půjdu ještě na ústní část. Před tou už ale pít nebudu, ačkoli, jak někdo poznamenal, mohla by to být správná taktika se před ní opít, aby se člověku chtělo zvracet - ona by potom ta dánština zněla tak nějak věrohodněji...
Co se to ještě dělo?
Předminulý víkend se roztáhla mračna nad Kodaní, zasvítilo nebývale ostré slunce (tzn opalující až spalující!) a zahřálo vzduch na neuvěřitelných 25 stupňů!!! Na půlku května skutečně vzácnost. A konal se karneval ve stylu Rio de Janeiro (my, neznalí, jsme koukali s otevřenou pusou, fotili a obdivovali, kdežto můj kamarád Brazilec ohrnoval nos).
Bylo to fakt povedený den, hlavně díky tomu počasí. Loni byla zima a pršelo, což jsem moc nezáviděla těm všem spoře oděným tanečnicím, které musely tančit celý den, zubit se a vypadat šťastně. Ovšem, jak podotkl můj kamarád Brazilec, většina z nich jsou stejně muži (je to neuvěřitelné, ale údajně je v Brazílii naprosto běžné si zajít na plastickou operaci... "opálená slečna" z fotky vlevo je, například, muž. Sice jsem "ji" nezachytila zepředu, ale věřte mi, člověk by si myslel, a já si to myslela, že je to prostě jen svalnatá slečna).
Ten den proběhlo taky klání o nejlepší koláč, které pořádala jedna studentská kavárna v centru města - a všichni návštěvníci byli vlastně porotci, museli ochutnat (prostě museli!) všechny koláče (bylo jich devět) a obodovat vzhled, chuť a originalitu. Moje kamarádka, která šla do soutěže s koláčem s čokoládou, jahodami a burákovým máslem, nevyhrála (asi to bylo bezlepkovou moukou, která tomu jejímu koláči dodala zvláštní pachuť), ale musím uznat, že invence některých pekařů neznala mezí! Asi i můj mobil byl tak ohromen, že vymazal všechny moje fotky, a tak je bohužel nemohu předvést.
O pár dní později se mi naskytla úžasná a jedinečná šance se přidat ke skupině studentů z DONG Energy, kteří rezervovali pár míst na lodi, která nás vyvezla kousek od břehů Kodaně, kde stojí větrný park napůl vlastněný DONGem. Celkově je to dvacet turbín, a sice jsou už trochu zastaralé, ale i přesto to byl úžasný zážitek, dostat se prakticky až k nim! Velice motivující, a navíc náš průvodce byl opravdu znalý chlapík a docela jsme si popovídali - dokonce mi dal i tip na diplomovou práci...
Tu totiž budu muset rozepsat už za pár měsíců. Prakticky jakmile bude po zkouškách z dánštiny a poslední zkoušce z LCA na univerzitě (no dobře, ještě po prázdninách), tak přijde čas na diplomku...
A co se děje tento víkend? Distortion!!! Neboli festival pouliční zábavy a elektronické hudby. Loni jsme na něm všichni dobrovolničili, a já musela v dešti a zimě stavět celé odpoledne zátarasy (už nikdy!), letos jsme šli jen jako diváci - byla to divoká jízda!!! Tolik lidí na jednom místě... a skvělá hudba, že člověk ani neví, ke které stage dřív jít a co poslouchat.
Tyhle fotky jsou z prvního dne, ze středy, z ulic Nørrebro tady kousek od nás. Ulice byly uzavřeny pro auta a všude spousta lidí, skvělá hudba, bylo super počasí, atmosféra!
A tím jsme uzavřeli květen - jak jsem řekla - od začátku do konce to byla jízda!
Je to neuvěřitelné, těžko se na to zvyká, že ubydou úkoly a čtení článků a hodiny se slovníkem v ruce. Před dvěma dny jsem úspěšně prošla i ústní částí zkoušky, s výsledkem 12 - pro ty, co nemají dánský bodovací systém úplně v malíku, je to ta nejvyšší známka. Takže teoreticky je hotovo. Prakticky ovšem pořád nemám úplně dobrý pocit a dělá mi problémy "small talk" - jako třeba dneska, když začínalo pršet a já si to běžela kolem jezera, jede kolem na kole stařík, ukáže na mě a povídá "Budeš mokrá." A já se v té rychlosti zmohla jen na úsměv a pokrčení ramen, což si mohl vysvětlit tím, že nerozumím, že se s ním nechci bavit, nebo že mě urazil - a nebo, doufám, pochopil, že prostě neumím rychle odpovědět... budu na tom pracovat! 
Co ještě dánského se dělo... minulou sobotu jsme měli slezinu se spolužáky z dánštiny (už se mi po některých z nich docela stýská - vidět někoho rok a půl dvakrát týdně, a pak najednou vůbec, je docela šok). Bylo to na terase bytu jednoho spolužáka v nejvyšším patře bytového domu na Amageru - kousek od mé bývalé koleje - a takhle nádherně slunečno bylo v sobotu v osm hodin večer...!
