Ukázalo se, že je to docela aktivní skupina studentů, kteří všichni pracují na stejné pozici (i když v jiných odděleních) jako já, a jednou za čas pořádají přednášky. Na té dnešní přišel sám nejvyšší CEO DONG Energy, Henrik Poulsen, a vykládal o firemní strategii.
Ta se totiž s jeho nástupem (týden přede mnou, jaká náhoda!) musela změnit, zvlášť z důvodu neuspokojivých výsledků minulého roku (kvůli kterým na podzim propouštěli 500 lidí!). Oficiálně, veřejnosti, ji oznámil na tiskovce na konci února (a vzápětí se na něj dánská média sesypala a všechno hezky proprala v novinách a televizi), a od té doby dělá kolečko po kancelářích DONGu v různých zemích a městech a debatuje s manažerskými skupinami v odděleních... až si našel čas taky na studenty.
Tenhle přístup se mi fakt líbí, protože dokazuje takovou plošší hierarchii typickou pro dánské firmy, kde si je každý sice setsakra vědom, kdo že je tu šéf a kdo tedy má poslední a rozhodující slovo, ale manažeři se nepovyšují nad podřízené a dávají všeobecně velký prostor k diskuzi a vyjádření názorů. Aneb, dokud to dokážeš říct slušně a konstruktivně, klidně kritizuj.
Bylo to docela zajímavé. Abyste rozuměli, Henrik Poulsen se na místo CEO dostal po docela turbulentních událostech kolem minulého CEO, který byl odvolán představenstvem - oficiální důvod byl ten, že celkem dost nadržoval jedné skupině manažerů, kteří brali astronomické částky za průměrnou práci. Neoficiálně (což se ovšem ví) na něj měl už dlouho pifku předseda představenstva, který si jen zamnul ruce, když tohle kamarádíčkování vyšlo najevo, protože konečně dostal objektivní důvod tohohle CEO vyšoupnout.
Henrik měl pak docela těžkou nástupní situaci, protože CEO před ním byl mezi zaměstnanci hodně oblíbený (aby taky ne, když byl tak štědrý!), kdežto Henrik je prý spíš introvert, ne příliš vřelý, a upřímně, nebyl mi nikdy sympatický. Vypadal, aspoň z fotek, jako takový had. Slizoun, hubeňour, divoké oči. Uznejte:
Ale dneska se předvedl jako docela charismatický člověk se smyslem pro humor... asi se tváří v tvář studentům, oproti manažerům a předtsavenstvu, tak nějak uvolnil, protože mu vlastně o nic nešlo. I zavtipkoval, a dobrou radu dal, a svou řeč zakončil úplně Steve-Jobs-ovským stylem, který mě, upřímně řečeno, docela namotivoval. Super zážitek. Copak asi studentíci vymyslí příště...Sněhová bouře se žene na Kodaň! Alespoň jak slibovaly kolegyně ráno u snídaně... no, nevím. Zatím se přihnal jen takový vichr, který nafouká člověku na kole do očí všechno smetí a zakymácí s ním ze strany na stranu... ale dneska mi aspoň foukal cestou z práce spíš do zad, což se hodí :) zvlášť když má člověk kolo naložené nákupem...
... Dnes jsem totiž poprvé byla místo v obligátním supermarketu nakoupit v tureckém bazaaru, který máme v Nørrebro, čtvrti přistěhovalců a kriminality, asi dvacet minut na kole od domova. Mají úžasné věci! Exotické, a všechno v obřích baleních. Třeba dvě kila cizrny (nebo tři?) za 40 DKK, 500 g kešu ořechů za 20 DKK (to je za hubičku!) a dva libovolné saláty za 10 DKK (asi nás začnu krmit jen salátem, cizrnou a ořechy!). A nejlepší z toho, čokoláda Marabou, která je obyčejně v obchodech nejméně za 25 DKK, je v bazaaru jen za 20 DKK, což znamená, že místo čtyř si jich můžu koupit pět! A to se v naší domácnosti hodně vyplatí... :)
Takže zatím vyhlížím z okna sněhovou vánici, a jako bonbónek přikládám předpověď počasí na následující dva dny (tirsdag je úterý a onsdag středa). Ta modrá čára, to znamená teplotu pod nulou, ale mnohem vtipnější (vtipnější?!) jsou ty modré sloupce, nepřetržitě jdoucí až do středečního večera... to znamená nepřetržité sněžení :)
