Dánština, a dánské počasí...

Tak nám, po několika týdnech vysloveně nedánského počasí (bylo nádherně, slunečno, teplo, a ani nesprchlo! Věc to nevídaná!), bylo připomenuto, kde to vlastně žijeme a ať si nemyslíme, že to takhle bude napořád! Zataženo, větrno, a ten nejhustější déšť zrovna když jsem vyběhla z domova na svůj okruh kolem jezera ve Vanløse... ale nechtělo se mi to hned vzdávat, takže jsem uběhla hodinu pod prudkým lijákem, a je vážně zajímavé, jak se člověku ke konci špatně běží, protože ponožky nacucané vodou strašně zatěžují nohy...
Vlastně se to docela hodí, protože i celková situace je taková... dánská... a to hlavně proto, že po roce a osmi měsících kurzů dánštiny je konečně hotovo. Hotovo v tom smyslu, že závěrečná zkouška je za mnou!
Je to neuvěřitelné, těžko se na to zvyká, že ubydou úkoly a čtení článků a hodiny se slovníkem v ruce. Před dvěma dny jsem úspěšně prošla i ústní částí zkoušky, s výsledkem 12 - pro ty, co nemají dánský bodovací systém úplně v malíku, je to ta nejvyšší známka. Takže teoreticky je hotovo. Prakticky ovšem pořád nemám úplně dobrý pocit a dělá mi problémy "small talk" - jako třeba dneska, když začínalo pršet a já si to běžela kolem jezera, jede kolem na kole stařík, ukáže na mě a povídá "Budeš mokrá." A já se v té rychlosti zmohla jen na úsměv a pokrčení ramen, což si mohl vysvětlit tím, že nerozumím, že se s ním nechci bavit, nebo že mě urazil - a nebo, doufám, pochopil, že prostě neumím rychle odpovědět... budu na tom pracovat!

Co ještě dánského se dělo... minulou sobotu jsme měli slezinu se spolužáky z dánštiny (už se mi po některých z nich docela stýská - vidět někoho rok a půl dvakrát týdně, a pak najednou vůbec, je docela šok). Bylo to na terase bytu jednoho spolužáka v nejvyšším patře bytového domu na Amageru - kousek od mé bývalé koleje -  a takhle nádherně slunečno bylo v sobotu v osm hodin večer...!

Současně s přípravou na dánštinu ještě probíhalo zuřivé psaní projektu na LCA na univerzitu - který jsme odevzdali se skupinou ve čtvrtek těsně před půlnocí (limit byl v půlnoci). A teď už zbývá jen se naučit na úterní zkoušku, a tím bude LCA uzavřena, a vlastně i povinná školní docházka. Možná navždy... brrr!
 A mezitím je, jako vždy, hooodně co dělat v práci - vlastně tam už pravidelně jsem přesčas, a už si toho všimla i šéfová, a prohlásila že si musíme promluvit, jestli náhodou nemám až moc práce.  Tahle šéfová, ovšem, si našla novou práci a v létě odchází! Spolu s tím se ostatní kolegové začali ohlížet taky po zadních vrátkách... abyste rozuměli, naše oddělení Environment and Consents, je velice malé - je nás, v kodaňské kanceláři DONGu, asi dvacet. A tendence je, celkem logická, spíš zakládat regionální kanceláře - v Hamburgu pro německé projekty, v Londýně pro britské. A tím přestávají být lidé potřeba v dánské kanceláři, protože dánských projektů moc není. A tak, když mi to takhle všechno pěkně secvaklo, ve mně docela dost hrklo, protože poprvé, úplně poprvé, jsem si uvědomila, že možná budoucnost v DONG Energy není tak jasná, jak se zdálo... že možná nevyjde ten můj smělý plán se tam ucházet o regulerní místo, jakmile dokončím diplomku. A safra!
No uvidíme... co se stane. Náš britský projekt je ještě daleko od konce, teprve v září se začne budovat a konstrukce by měla trvat až do ledna 2015.