Intro days aka začátek školy a pár postřehů

Školní rok sice oficiálně začíná až v pondělí 3.9., ale přesto jsme se ve středu a čtvrtek 29.-30.8. ocitli na univerzitě. A to proto, že probíhaly Introduction Days, neboli úvodní dny mého nového předmětu Environmental Management in Europe.
Ten kurz bude probíhat formou e-learning, to znamená pouze na Internetu. Každý týden začíná nový modul, v rámci něhož bude každý student zodpovědně sám za sebe sledovat, co se děje, stahovat si přednášky, číst materiály a vypracovávat z nich cvičení, přispívat do diskuzí a účastnit se průběžných skupinových úkolů a tak dále... A to až do ledna. Je to trochu volnější než klasický předmět s docházkou v tom, že si člověk může naplánovat, kdy a jak dlouho chce pracovat, a taky odkud - část mých budoucích spolužáků například v Dánsku není a ani nikdy nebyla a nebude. A Intro days se účastnili online (tohle hodně oceňuju. Ačkoli účast na Intro days byla povinná, kdokoli se mohl rozhodnout zůstat v teple domova a všechny přednášky, prezentace, diskuze i exkurze byly přenášeny online webkamerou).
Ovšem, jsou tam i nevýhody. Například to, že bude přece jen občas těžké se přinutit pracovat, když je zdání "času je dost". Plus, pokud se diskuze o projektu se spolužáky odehrává pouze online, odpadá spousta vizuálních pomůcek a možností ovlivňovat tok diskuze a přesvědčovat kolegy o svých názorech. No, uvidíme, jak to půjde...
Tyhle dva dny ovšem byly dost hektické. Každý den jsme měli program od devíti od rána do osmi do večera, včera jsem odjížděla v půl dvanácté večer a to se ještě oficiálně neskončilo! Po pravdě už se akorát sedělo kolem ohně a "socializovalo", jedla se pizza a pily piva... program jako takový byl do šesti do večera. Občas to bylo trochu úmorné a únavné, ale jinak to byla skvělá příležitost znovu se vidět s některými mými spolužáky, kteří mi přes léto vážně chyběli, a taky potkat nové.
V rámci Intro days jsme byli taky na exkurzi do European Environmental Agency a jako první skupinový úkol bylo objednat si on-line večeři :-) moc příjemné... Už dnes odpoledne ovšem začíná první týdenní modul, takže je potřeba začít klikat a stahovat atd...
A v pondělí nastupuji do DONGu, kteří to asi myslí vážné, protože mi posílají přípravné informační e-maily.

Co se ještě dělo od minulého týdne a posledního zápisu - bohužel na to nemám fotky, protože jsem nějak netahala s sebou foťák... tak omluvte nudný text.
V pátek 24.8. večer jsem šla dobrovolničit na festival elektronické hudby Strøm (možná si pamatujete, že v červnu jsem byla na festivalu Distortion). Bylo to super, ale neschytala jsem úplně nejlepší práci - prodávala jsem cigarety... hmm... hmm... zrovna člověk jako já?... Ale skvělá příležitost mluvit dánsky!
Potom v sobotu a neděli byly poslední moje směny v hostelu, kde jsem všechno naposledy uklidila a vypulírovala a pak už čekala jen na výplatu... kterou se mi zaměstnavatelé rozhodli zkrátit o dva dny (první dny, což byl oficiálně trénink. Takže jsme na práci byly dvě, s kolegyní, a mělo to být zaplacené jen polovičně. Budiž, v pořádku. Ale pak se šéf rozhodl, že vlastně kvůli mému odstoupení musí teď zaškolovat zase někoho nového, a jako trest mi tedy tyhle dva dny neproplatí), a navíc mi celý srpnový honorář zaplatit až na konci září. Moc pěkný dárek na rozloučenou.
A v sobotu večer jsem si koupila lístek na jednoho z mých nejoblíbenějších interpretů, dnb DJe High Contrast, který vystupoval v rámci festivalu Strøm. Hudba byla skvělá, atmosféra dobrá, ale někdo mi z toho klubu ukradl bundu!!! Moji oblíbenou, nejoblíbenější červenou bundu Time Out, která mi teď v deštivých dnech tolik chybí!!! Ale nevzdávám se... zaktivovala jsem všechny kamarády, poslala jim fotky té bundy, a všichni po ní společně pátráme... nebo aspoň já pátrám!


A ještě ty slíbené postřehy- budou tři.
Postřeh první: Zvídavý Řek. Ukázalo se, že jeden můj spolužák, Christos z Řecka, čte můj blog! Překládá si ho do angličtiny pomocí Google Translate, takže se obávám, že tento neumělý nástroj mu občas přeloží něco, co jsem ROZHODNĚ nenapsala a napsat nechtěla, ale jinak - respekt! Christosi, jestli čteš i tohle, tak fakt palec nahoru!

Postřeh druhý: Lehký život hypochondrův v Dánsku Vyzvedávání léků na předpis od doktora, pokud k němu vlastně nepotřebujete jít na kontrolu, je tady hrozně jednoduché. Tedy pokud jste už u toho doktora alespoň jednou byli a ty léky měli předepsané. Zavoláte si do ordinace, na recepci, řeknete své CPR číslo a jméno toho léku, a během několika minut se můžete vydat do nejbližší lékárny. Lékárník si podle vašeho CPR čísla najde, co vám má vydat, hotovo a jde se dál... žádné ježdění do ordinace, čekání ve frontě na doktora, papírové recepty, atd...

Postřeh třetí: Zcestovalí Dánové Za mou krátkou kariéru v hostelu jsem potkala několik mladých Dánů, kteří pracovali na recepci. Z jejich příběhů se mi potvrdilo to, co jsem tušila podle rozhovorů s lidmi už i předtím- mladí Dánové mají z nějakého důvodu neskutečnou touhu cestovat. Naprostá většina z nich mezi gymnáziem a univerzitou (nebo mezi bakalářem a magistrem, nebo mezi univerzitou a prací) vyjíždí alespoň na rok cestovat. Oblíbené destinace: Indie, Austrálie, Thajsko. To se mi moc líbí, a hlavně jsou potom takoví otevřenější cizincům a o trochu příštupnější než průměrný Dán.