Tolika štěstí najednou!!!!

Proč to tak vždycky musí být... že dobré věci chodí ve shlucích, najednou, takže člověk si jich pořádně neužije a neváží, ba ještě musí mezi nimi vybírat! Mluvím teď o práci... čtenáři jistě ví, že jsem se nějakou snažila najít už od února. A žádná nebyla... když nepočítám dvě interview - Maersk a Rockwool... která stejně skončila neúspěchem. Přes velkou demotivaci (a po prěvdě větší a větší) jsem celé léto pilně odpovídala na inzeráty a... vyplatilo se :-) Hned po příletu před dvěma týdny jsem měla tři interview ve tři po sobě jdoucí dny. Do první práce mě přijali rovnou - uklízení hostelu... Jistě, asi je nutno to brát tak, jak to je - i s vysokoškolským diplomem má člověk ze střední / východní Evropy na západě šanci najít ve většině případů maximálně takovouhle podřadnější práci. Umývání nádobí, uklízení... ale já si nestěžovala, jak mi řekla kamarádka Honey - je to aspoň o to větší motivace se snažit ve škole, když si člověk projde takovouhle prací! Začala jsem v tom hostelu pracovat, ale vydrželo to jen dva týdny. Nebyla to rozhodně práce snů, ačkoli si nestěžuju. Nebylo to bůhvíjak náročné (i když samozřejmě fyzická práce a ne až tak dobře placená), super přátelský kolektiv a nejlepší šéfová, jakou jsem kdy zažila! ... Ale proč to nevydrželo... protože v pátek 17.8. mi přišel e-mail z World Climate Ltd, že mě berou na pozici Communications Intern - v podstatě je WCL organizátorem World Climate summitu, který se letos bude konat v Kataru. A moje práce by byla obvolávat řečníky, bookovat letenky, zkrátka spoluorganizovat summit! Prý bych se i do toho Kataru dostala!... Páni! Pro člověka v tomhle oboru, který studuji, je příležitost účasti na organizaci tohohle světového summitu vážně velká výzva! Takže jsem skončila v hostelu... a přislíbila začít pracovat ve WCL. Kvůli tomu jsem musela skončit i ve výzkumném centru RISO, kde jsem stihla začít pracovat na projektu verifikace metod počítání Ecological Footprint (stejně jsem se necítila ve své kůži... uznejte, já a vědec? To sotva!). Tenhle výzkum přenechávám spolužákovi, který si v číslech a počítání libuje o trochu víc... ... A už už jsem měla nastoupit do WCL, když přišel další převrat. Ozvali se mi z DONGu, což bylo to třetí interview (po pravdě, z 88 kandidátů na pozici ´Student Worker for environmental consents and issues regarding offshore wind project´prý vybrali pět do prvního kola pohovorů... tři do druhého... a z nich mě!). A tam mám začít v pondělí 3. září... Jak je tohle možné? Takový zájem najednou! A přitom... doteď nic moc... Nicméně, dávám přednost DONGu před WCL, protože 1) Budu tam moci použít přece jen víc z toho, co jsem se naučila ve škole, a navíc - DONG má prsty ve spoustě projektů obnovitelných zdrojů energie, a tak se tam možná člověk dostane k ledasčemu 2) Je to jen na poloviční úvazek. Což znamená, že k tomu budu stíhat i kurzy dánštiny a e-learning kurz, kterým si dodělám povinnou školní docházku 3) Je to lépe placené 4) Evidentně o mě stojí, protože mě celý den přemlouvali, ať dám košem WCL a jdu k nim. Tak... to byly novinky o práci. Samozřejmě se moji milí čtenáři dozví i, jak to jde, až začnu skutečně pracovat :-)