Výlet na jih, bouře, odevzdávání a obhajování diplomových prací, Halloween a hned Vánoce

Tak a už je listopad... no tak proč se nás, u všech všudy, supermarkety vehementně snaží přesvědčit, že už jsou Vánoce?!
Nevím, jak moc letos blázní v jiných zemích, ale tady v Dánsku vánoční náladu podstrkují člověku pod nos už asi dva týdny... v supermarketu se začalo objevovat cukroví a taky velké kartony svátečního vína a třešňové šťávy, to na to jejich tradiční vánoční ris a la mande. To se mimochodem chystám letos taky vyzkoušet, to jen tak na okraj, abych dokázala, jak moc mi už to vaření leze na mozek, více o tom bude později.
A dneska jsem snad viděla, jak na ulicích začali věšet řetězy a lucerničky... ne, to se mi snad zdálo. Ten jeřáb tam určitě musel stát jen proto, že se rozbila lampa a oni ji spravovali nebo tak něco.

A to přitom, prosím, teprve před týdnem někteří slavili Halloween. A jiní o týden dříve. Je fakt, že velké oranžové dýně jsou tu úplně všude. U nás v kuchyni taky. Ale o tom taky až později.

Taky jsme byli v pátel na party... byla jen tak napůl Halloweenská, takže naštěstí nebylo povinné přijít v převleku (což jsme ocenili zvlášť my, nebo spíš já, co fakt nemáme kostýmy a převleky rádi). Takže asi jen půlka lidí dorazila s děsivě pomalovanými obličeji bílými, černými a červenými barvami, a musím uznat, že když se sesedli ve tmě kolem stolu a svítilo na ně tlumené světlo lamp, vypadalo to dost děsivě. Jako večeře zombíků, kteří čekají na pečínku nemluvněte nebo tak něco...
Uff.

Od našeho rodinného výletu na jih Francie uplynuly skoro dva týdny a já pořád vzpomínám na to teplo (26 stupňů!), a nádherné scenérie plné zelených lesů, strmé svahy (a ty serpentiny! Ještě je mi zle), na moře a jeho vůni ve vzduchu, na vynikající francouzské dezerty a na tu jejich snídani... "Dáte si croissant nebo krajíc chleba s marmeládou?... Co, vy snad chcete i něco víc...?!" Můj post-doc Clément mi později vysvětloval, že důvod, proč Francouzi ráno nesnídají, je, že jsou vždycky ráno ještě přejezení z opulentní večeře. Prý pro typického frantíka je snídaně jen šálek kávy, maximálně jeden malý croissant k tomu. Něco na tom bude, on taky nesnídá. Ale když jsem mu takhle dopoledne kolem jedenácté nabídla směs oříšků a mandlí, dal si s chutí! Přiznal se totiž, že mu strašně kručí v břiše, že nesnídal... hmm... já bych je hnala, frantíky!
A prý Francouz by nesnědl sýr bez vína k tomu.
Tolik pravidel...

Tak se dostáváme k tomu tématu, které jsem odkládala - k té kuchyni. Už třetí nebo čtvrtý víkend jsem strávila v kuchyni, a pekla a pekla... a jak mě to bavilo! Menu tohoto víkendu byly celozrnné housky s dýňovými semínky, domácí knackebrøt s dýňovými, a slunečnicovými, sezamovými a ještě jedněmi semínky, jejichž jméno ani neznám, dva slané koláče se špenátem a rajčaty a cheesecake s dýňovou vrstvou... a pak ještě v neděli večer pizzu, ale ta byla z kupovaného těsta, protože jsem měli pozvané kamarády na návštěvu - takže ta se nepočítá...

A další víkend se blíží - hurá! Už teď přemýšlím, co zase stvořím...

Co se taky přiblížilo, a vlastně už i naplnilo, bylo odevzdávání a obhajování spousty diplomek mých kamarádů a spolužáků... a ještě jich spousta proběhne. Vždycky je to velký úspěch, my podporovatelé a fanoušci sedíme kolem stolu s vedoucím a oponentem a ani nedutáme, na nic se neptáme a na konci zuřivě aplaudujeme a slavíme...

Zdravý, ale dost hladový oběd

No a fotky jsou tentokrát z následujících událostí: Výborný (a jistě i zdravý!) oběd v jednom bio bistru (na obrázku skvělá pórková polévka a vaječný wrap plněný avokádem a salátem... zní to luxusně, ale pravda je, že to moc nezasytí, a začalo mi z toho docela kručet v břiše už asi po hodině).

Sousedská hostina číslo dvě

A historicky druhá sousedská večeře tady v Sallingvej a okolí, tentokrát u jedné spolužačky (s jejímž bratrancem Andersem jsem bydlívala, a leccos o něm bylo už napsáno, tak přidám novinku - dozvěděla jsem se, že byl jako malé dítě adoptován do Dánska z Jižní Koreje! Tak proto má ta šikmá očička... a já se ho na to nikdy neopovážila ptát...)