Takže v neděli 30.10. odpoledne jsme se v kodaňském přístavu nalodili na obří zaoceánskou loď Crown of Scandinavia:
Na lodi je, myslím, dvanáct pater, do kterých se může. Pět pater z toho je zábava- restaurace, bary, dokonce bazén, kino a diskotéka. Všechno samozřejmě drahé dánsko-norsky. A naše nejlevnější pokoje byly v tom nejspodnějším patře lodi, dokonce pod auty a pod vodou! Nebyl to zrovna příjemný pocit, vědět, že je nejdřív několik metrů vody a pak teprve my, a kdyby nás to náhodou nenapadlo intuitivně, tak samozřejmě co chvíli někdo připomenul, že na Titaniku lidé v těchhle kabinách pro chudinu zemřeli nejdřív... Vážně úlevné, když tam člověk má spát. Navíc tam samozřejmě nebyla žádná okna (což je možná dobře- nechtěla bych z okna koukat jen na temno, temno, temno a vědět, že to je moře).
Kabiny byly malé, a kdyby tam vážně spala maximální kapacita čtyř lidí, nebylo by tam moc k hnutí. My jsme naštěstí spali jen po dvou- já s Mariane. Jenže ona se mi svěřila, že možná v noci začne ze spánku křičet, protože když se občas v noci probudí na neznámém místě, dostává panické záchvaty... do toho zvuk motoru, špatná ventilace a špatný vzduch, a to neustálé houpání... které koneckonců cítím doteď!
Jinak si ovšem nemůžu stěžovat, i tak jsem se vyspala pohodlně a zábava na lodi také byla. A pěkně větrno!
V pondělí ráno kolem deváté jsme dorazili do Osla. Navzdory předpovědi (tj. jedenáct stupňů a zataženo) bylo nádherně, teplo a slunečno... na říjnové Norsko vážně div. Takže z toho vyvozuju, že všechny skandinávské předpovědi počasí jsou nespolehlivé. Oslo je krásné město a my tam bohužel měli jen sedm hodin, než loď zase odjížděla do Kodaně.
Navíc, moji spolucestovatelé jsou bohužel dost pomalí- takové šrmákovské tempo nemá každý. Takže jsem neviděla ani půlku toho, co jsem původně měla naplánováno- protože jako jediná z nich jsem si taky dopředu zjistila, co v Oslu stojí za to vidět a sepsala si seznam- ten jsem potom musela vyhodit s pouze čtyřmi položkami z deseti zaškrtnutými. Smutné.
Viděli jsme Vigelandspark, což je park plný soch- ale jakých!!! Zvláštních... podezřelých... až divných. Moc toho o panu Vigelandovi nevím, ale určitě s ním muselo něco být, protože všechny jeho sochy jsou lidské, nahé, některé o vztahu rodičů a dětí a některé o vztahu lidí a přírody- ale nahá žena sedící jelenovi v paroží nebo muž setřásající ze sebe čtyři malá dítka a kůň vykopávající dítě do vzduchu mi trochu hrabou v hlavě... jako zřejmě panu Vigelandovi.
Prošli jsme se centrem i rezidenčními čtvrtěmi, plnými ambasád a barevných domů- všechno je tam takové uhlazené a spořádané a čisté, jako bratr Kodaně... to se mi tolik líbí na Skandinávii! Pokračovali jsme na pevnost Akershus s impozantním výhledem na oselský fjord, a sešli dolů do přístavu k Nobelově Mírovému centru- které bylo bohužel zavřené- a k úžasné Opeře, před kterou, bůhvíproč, stojí dva tanky natřené na bílo, a po její svažikící se střeše se dá vystoupat až na ochoz a opět se pokochat výhledem na záliv a na naši loď, čekající na nás.
Ve čtyři hodiny odpoledne jsme se nalodili, nakoupili v Duty Free shopu za naše vouchery na 200 DKK, a v pět hodin, s odplutím lodě z Osla, nastala největší podívaná! Bylo to úchvatné, slunce zapadalo nad fjordem a na úplně bezmračné obloze byly takové scenérie, že jsem nevěděla, co dřív fotit!
Taťka by byl v sedmém nebi :-)
Odvezla jsem si z Osla spoustu dojmů, výborný hnědý sýr, kterého je už po jednom dni půlka pryč (a to jsem si k němu ještě ani nestačila koupit jahodovou marmeládu!!!), spoustu fotek a chuť se tam ještě nejméně jednou vrátit a doprohlédnout... Stojí to za to!
No comments:
Post a Comment