V sobotu dvě dlouhé procházky po Hanspaulce a Dejvicích, abych zkontrolovala, co je kde nového (je toho dost! Každé čtyři, pět měsíců se tam spousta věcí změní! Neuvěřitelné...) a večer strávený s mojí partou. V neděli slavnostní oběd u babičky, popovídání s kamarádkou a rodinný večer. V pondělí čtyři kontroly u doktorů (!), oběd s kamarádkou a ještě večer aerobik v Sokole. A v úterý zase do letadla a frrr zpátky do Kodaně. Byl to výborný víkend, se vším všudy. A jak bylo krásně! Jarně, teplo, slunečno, chodila jsem venku jen v krátkém rukávu a letních botkách... kdežto tady v Dánsku je zase sychravo, deštivo a větrno. Ach jo. A to už to vypadalo na jaro! To jen dokazuje, jak se člověk nesmí nechat ukolébat a zmást jedním, dvěma hezkými dny. Jedna vlaštovka ani jeden slunečný den jaro nedělají.
Po návratu do Kodaně mě opět čekalo naskočení do toho rozjetého kolotoče - diplomka, dánština, setkávání se s přáteli, a tak dále. Ve čtvrtek byl důležitý den, kdy jsem zaskočila do DONG Energy, k mému bývalému zaměstnavateli, kde se opět ucházím o pozici. Čtvrtek byl den, kdy si všechny potenciální kandidáty pozvali na tzv. Assessment Day a proklepávali si je (nás). Bylo to den plný aktivit, a moc si držím palce, aby usoudili, že jsem ta pravá kandidátka, ale uznávám, že tam byla spousta výborných a talentovaných soků. Uvidíme.
Ten samý večer jsme s kamarády taky navštívili restauraci Rub og Stub, ze které bohužel nemám fotky, ale je to výborný koncept. V restauraci pracují pouze dobrovolníci a veškerý výdělek jde na sponzorování dobročinné činnosti. Zároveň restaurace nenakupuje suroviny, ale odebírá je od různých supermarketů, které se chystají je vyhodit, protože jim prochází záruční doba. Ale samozřejmě ještě nejsou prošlé! Jen je například potřeba je zpracovat ten samý den, a tak kuchaři v Rub og Stub každý den dostanou něco jiného a musí na místě vymyslet, co s tím udělají. Připraví třeba jen dvě nebo tři různá jídla, a z těch si člověk musí vybrat. Zrovna ve čtvrtek měli tedy výběr výborný, moc jsme si pochutnali a určitě to nebylo naposled, co jsme tam byli.
 |
| Hora jídla za pakatel |
A že mi pokaždé přihodí něco navíc, jak ho to zrovna napadne - třeba chci pár banánů, a on mi jich nandá dvakrát tolik, a ještě třeba pár hrušek na ochutnání. No tak v pátek se ale předal!!!
Všechno na obrázku (samozřejmě ně kávovar) bylo za 120 korun, tzn. ekvivalent zhruba 600 českých. A za to bych v obchodě koupila tak třetinu toho všeho!
Původně jsem kupovala dýni, balíček mrkví, kokosový olej, datle a vlašské ořechy, a to bylo za těch 120. To je férová cena. A on povídá "nechceš ještě nějaké ovoce? Já bych to jinak neprodal a musel bych to vyhodit..." On totiž ví, že tohle na mě zabírá. Nic se nesmí vyhodit!
A tak kývám, že jo, a on mě zahrnul jablky a mandarinkami, a přidal dvě hrušky, co byly trochu otlučené. Naskládala jsem to do tašky, a on povídá "ještě ty banány, ty si vem", a dal mi šest banánů. A ještě balíček nějaké zvláštní řepy, ať to vyzkouším, že je to dobré. Už jsem byla na odchodu, a on povídá "počkej", a podal mi čtyři avokáda - že prý potřebují rychle zpracovat. Nakládám to na kolo, a on ještě přišel s blumami, hroznovým vínem a balíčkem malin navrch. Už jsem nasedala na kolo, a ještě přihodil balíček lusků. Jen tak tak jsem to dotáhla domů, byla toho plná taška.
A tak jsem jablka a hrušky zpracovala do džusu, banány, datle, trochu kokosového oleje a maliny do koláče, dýni do polévky, trochu hrozna ke svačině, a ještě mi zbývá plná lednice ovoce a zeleniny!!! Úžasné.
Musím mu přinést za to kus koláče, zaslouží si to. Vlastně by si zasloužil celý koláč, obrovský a dobrý, za tohle!
No comments:
Post a Comment