Fakt intenzivní den!
Za prvé, samozřejmě, první noc na nevém místě, takže cokoli se zdá, se vyplní- a to teda budete koukat, až se to bude plnit, protože se mi zdály neuvěřitelné věci!!! :-) Ale jinak je postýlkogauč moc pohodlný a dá se dokonce rozložit na dvojpostel, až na to, že se pak těžko dá složit do jednopostele, neřkuli zpátky do gauče.
Ráno mi začal třítýdenní IGOP- neboli International Graduate Orientation Programme, což je přípravný kurz pro nové MSc. studenty ze zahraničí. Bylo nás osmdesát, celkem z 42 národností!!! Češka samozřejmě jen jedna :-) ale vesměs dobrá skladba národů, včetně Nepálu, Bangladéše, Malajsie, Litvy a Lotyšska, Kazachstánu a Surinamu.
Takže dneska samé představování se, procházka po kampusu a pak ještě do školní kavárny s nejnovějšími spolužáky. Cestou domů jsme se s Němkou Mariane rozhodly, že si okamžitě pořídíme kola.
To, totiž, je tady fakt nezbytnost. Doteď jsem žádné neměla a ranní cesta do školy pěšky mi zabrala hodinu (protože, kdo mě zná, ví, že ráda chodím a je mi od srdce utrácet peníze za městskou dopravu). Byla to pěkná procházka skrz centrum, ale nechtěla bych to chodit každý den. Kromě toho, na kole tady jezdí úplně všichni, oběšení taškami, dětskými sedačkami a nákupy, s telefonem u ucha, sluchátky na uších, s vysokými podpatky, v sakách i v minisukních...
Je zbytečné kupovat nové kolo, protože se dá celkem levně sehnat nějaké z druhé ruky, například po studentech, kteří odjíždějí. Takže jsem po návštěvě několika bazarů konečně jedno vybrala, u jakéhosi Íránce, který se uměl anglicky maximálně tak usmát... Sehnala jsem kolo i se zámkem a helmou dohromady za 1130 DKK, což je dobrá cena. Ovšem hned po cestě domů na kolej jsem objevila vadu na řetězu, což mě docela vyděsilo a hned zítra zkusím požádat Íránce o nápravu nebo vrácení peněz.
Jinak, Dán na kole je dost nebezpečné zvíře a je lepší se mu fakt vyhnout, protože nedá přednost ani chodci na přechodu a někteří se řítí fakt dost zběsile a nedávají znamení rukou, když chtějí zabočit nebo zastavit. Je to džungle, tady :-)
Jak už jsem se asi zmínila, moji spolubydlící jsou raw-foodisté. A zvláště Dennis fakt rád filozofuje a mluví a rád přesvědčuje lidi o svojí pravdě (což je mi vcelku blízké), takže už mi stihl vyklopit "všechno o raw food konceptu". Zajímavá teorie... může tělo fungovat jen na bázi ovoce, zeleniny, ořechů a bylinek? Já si samozřejmě myslím, že ani náhodou, ale měli byste vidět raw-foodistovy Nicholasovy svaly!!! Tomuhle klukovi evidentně žádné živiny nechybí... Navíc se oba shodli, že po prvním měsíci téhle stravy cítili velkou změnu ve své hladině energie (tohle už mi zní dost abstraktně) a svět byl tak nějak hezčí... tomu se trochu směju, ale je fakt, že vypadají dost spokojeně a včera jsem byla svědkem jejich večeře- rozpůlené papriky a rajčata, naplněné avokádovým guacamole, syrovou cibulí a bylinkami. Všechno samozřejmě syrové. K tomu zakousli jablko. Já bych po tomhle měla hlad jak blázen a likvidovala ledničku, ale oni byli spokojení. Neuvěřitelné!
Takže jsme dnes s Dennisem připravili "raw cake"- rozmixovali datle, ořechy, vanilkový prášek, kokosový olej a raw kakaový prášek a nechali to ztuhnout v lednici... Bylo to úžasné!!! Božské, fakt... skoro jako čokoláda, možná lepší! To mě dostalo... ale na raw food se fakt nedám. Kluci měli dneska k večeři jen šťávu z mísy zeleniny. Měla jsem za ně hlad :-)
No comments:
Post a Comment