Přidávám pár fotek z prvního týdne- naše krásná škola a její prohlídka, studentská kavárna ve skleníku, účastníci orientačního programu a oběd z vlastních zásob venku na lavičkách...
Tak nám skončil první pracovní týden- byl docela nabitý. Každý den zhruba od devíti do čtyř škola, potom obíhačka úřadů, telefonních operátorů a bank a následné zjištění, že fakt se nic nikde nedá zařídit a žádnou smlouvu podepsat,k dokud "nebudete mít vaše CPR-nummer". No a o CPR můžeme zažádat až zhruba za dva týdny, až dostaneme povolení k pobytu. (O to jsme naštěstí již zažádali).
Je to docela zklamání, protože zatím tady všechno docela vycházelo a ten orientační program mají dost dobře připravený, všechny materiály, a tak... včetně lekce na používání knihovny, lekce IT systémů, atd... A jediné, co nám "zapomněli" říct, je, že musíme mít to povolení k pobytu. Přitom to se dá vyřídit už dopředu, ve své domovské zemi, a tady už pak stačí ho vzít na úřad a dostat CPR. A bez toho tady fakt jako by člověk neexistoval... nemůže si otevřít účet v bance, a tak platí nesmyslné poplatky za platbu zahraniční kartou v supermarketu, za výběr z automatu i za rozměnění peněz. Nemůže si koupit SIMku žádného dánského operátora, takže musí utrácet nehorázné peníze za SMS, neřkuli volání, i když se třeba jen potřebuje domluvit se spolužáky na místu srazu.
Jinak, vzhledem k tomu, že ve čtvrtek jsem měla svátek, a samozřejmě o něm nikdo nevěděl, dostali jsme se k diskuzi na téma "jak je to ve které zemi". Tak například Bulhaři mají svátků jen několik, a to ještě samé svaté :-) Němci a Dánové, oproti tomu, mají něco jako my- na každý den je připsané jedno jméno. A prý to někteří slaví i víc než narozeniny!
Ve čtvrtek mě spolubydlící pozvaki na rozlučkovou párty jednoho z nich, který za měsíc odjíždí na čtvrtletí do Mosambiku, dělat architekturu. Vzala jsem ještě spolužačku Mariane a nechaly jsme se vést Dennisem, mým alternativním spolubydlícím, který tušil, kde se party koná. Mělo to být trochu underground, s hlasitou hudbou a ohňostrojem, někde venku u pláže na odlehlém místě... takže jsme jezdili na kole v industriální zóně kolem nějaké rafinerie nebo co a hledali díru v plotě... našli, prolezli, zamkli kola a byli jsme na pobřeží. Je to krása, slunce právě zapadalo a osvětlovalo moře se spoustou lodí a lodiček, v dálce most do Malmö a v blízkosti větrné mlýny... jenže kolem nás spousta vysoké trávy a bylin, a dost mokřadů až bažin, kterýma jsme se prodírali a smáli se, jaké nevšední místo si Anders na rozlučku vybral. No a bažiny, to znamená spousta komárů, takže jsme byli zeštípaní na nejrůznějších místech, boty a kalhoty samozřejmě obalené bahnem, a po půl hodině prodírání jsme zjistili, že jsme tam široko daleko úplně sami, protože to vůbec nebylo to místo...
Už týden tady probíhá Strom festival elektronické hudby a včera večer jsme se se spolužáky domluvili, že na něm půjdeme. Podle mapy na googlu jsme našli park, ve kterém festival měl být. Ten park vypadal plný soch a my jsme našli jednu, kterou jsme překřtili "gay statue" a dali si sraz u ní. Samozřejmě tam nakonec v reálu žádná taková sochya nestála, nevím jak je to možné, nebo jsme ji prostě nenašli. Takže nakonec jsme se stejně všichni sešli u pódia a stopovali, jak která národnost přijde pozdě- samozřejmě, jako první jsem přišla já a dva Němci :-) po nás Bulharka, potom dva Řekové a Italka, a jako poslední Mexičan. Zajímavé utvrzování stereotypů, že?
No a dnes, za chvilku, pojedu na letiště, čekat na Aleše, který konečně využil jednu ze svých zaměstnaneckých letenek a sedí už v letadle PRG- CPH!!!
No comments:
Post a Comment