Jak málo stačí, aby se všechno změnilo! Dnešek začal v 5 hodin ráno. Pokračoval přebalováním věcí z kufru do příručního zavazadla kvůli nadváze a zpožděným letem z Prahy o 45 minut. Na letišti v Kodani mě už čekala Nina, studentka univerzity, která byla mým „First Contact“, něco jako Buddy service v Čechách. Dobře že tam byla! Bez ní bych Housing Department našla jen stěží. Už tam pro mě měli připravené klíče ke koleji, Nina mě na ni doprovodila a nechala mě vlastnímu osudu. Zůstala jsem na tu budovu (a na můj pokoj!) zírat, protože je to fakt luxus, je to staré teprve pět let a celé takové moderní. Více v příspěvku O koleji.
Protože je to tady celé takové kompaktní a není tu moc soukromí, hned jsem potkala sousedku, Dánku Sisse. Vzala mě do nebližšího supermarketu a poradila s nákupem. Přes den jsem pak potkala ještě většinu ostatních spolubydlících, všichni jsou Dánové kromě jedné Američanky, která tady nelegálně bydlí s jedním z nich. Můj soused Dennis bude nejspíš velký alternativec- no, mega-alternativec, protože mi hned předvedl svou zahrádku (vážně si tu na balkóně pěstuje v několika květnících několik druhů zeleniny a bylinek, a to je ta oficiální část jeho zahrádky!), sušičku potravin, varoval mě, že si často pouští hodně nahlas hudbu a pozval mě na pouštění dokumentu „který se v televizi nedává“. Spolu s Nicholasem jsou to „raw-foodisti“, tohle fakt nevím, jak přeložit. Zkrátka si žádné jídlo neupravují, prakticky jedí jen zeleninu, bylinky a ořechy. No, jsem zvědavá, co mě tady ještě s nimi čeká!
Dán Anders mi poradil, kudy tudy nejblíž k Amager Faelled, což je přírodní rezervace, kvůli jejíž blízkosti jsem vlastně o tuhle kolej požádala. A skutečně- je tam! Takže jsem vyrazila na svůj první běh, protože bylo docela hezky. Zataženo, ale občas slunce, a tak teplo, že stačilo tričko s krátkým rukávem. Ta rezervace je docela velká, má jistě dva kilometry na délku a kilometr na šířku, protkaná je písečnými a kamenitými cestičkami, spousta stromů a divoce rostoucích bylin, i posečené louky, upravené pro děti jako hřiště, taky jedno golfové hřiště, jedna dráha pro motorky, a spooooousta vody. Skrz rezervaci jezdí spousta lidí na kolech nebo běhá, vodí tam psy a děti, je to moc příjemné.
Zítra mi začíná přípravný kurz, který bude až do 2. září.
Takže se vrátím k první větě tohoto příspěvku, stačí vážně jen pár hodin, aby se člověk ocitl v úplně jiném světě. Ještě v půl šesté ráno jsem odcházela ze svého staronového pokojíku u rodičů, ve svém domovském městě, a v půl jedenácté už jsem stála ve svém novém pokoji v novém městě sedm set kilometrů daleko...
P.S.: Ten dokument byl taky pěkně alternativní. Bylo to o konci světa :-) no jak by tohle mohlo nebýt alternativní? A pozor, nepřijde v prosinci 2012 ale už v říjnu 2011, takže rychle užívejte života!
No comments:
Post a Comment