Leden - zpátky v Kodani, v DONGu, ve škole, ve víru...

No páni, koukám, že jsem tenhle blog fakt zanedbávala, poslední měsíc a půl!
Dělo se toho tolik... tolik, že by bylo o čem psát, ale zároveň tolik, že tím pádem ani nebyl moc čas na to, psát.
Tak se pokusím to trochu shrnout: Na konci listopadu přišla pozitivní zpráva z DONGu. Nevyhodili mě :) takže jsem šťastná a vděčná, zvlášť když si vzpomenu, jak dlouhé bylo moje hledání práce - a obtížné! Práce je málo, zvlášť pro cizojazyčné studenty, co ještě k tomu mohou pracovat pouze na poloviční úvazek, a mělo by to být něco environmentálně - ekonomického...
V prosinci pořádal DONG vánoční firemní večírek, který byl fakt pecka! Byly prakticky dva - jeden jen pro oddělení (cca 20 lidí), druhý pro celou jednotku (cca 500 lidí). Na tom prvním přišel největší podraz z toho, že nám, cizincům (kromě mě tam bylo ještě pár lidí z Británie, Polska a Německa) neřekl, že na typickém Dánském "julefrokost" se jí akorát předkrm a dezert. Takže když přinesli ten předkrm (studené kusy ryb a vepřového masa s plátky chleba a různými omáčkami a remuládami), tak Dánové si nandávali, kdežto my se upejpali a čekali, jak se nadlábneme hlavního chodu. Pak odnesli předkrm (jejich tradiční "ris a la mande", neboli celkem klasická rýžová kaše s višňovou polevou - je to fakt mňam mlask!), a my se divili... ještě pořád hladoví... tak jsme si museli pořádně nandat, abychom zaplácli hladový žaludek - ale to mi vůbec nevadilo, protože ris a la mande mám fakt ráda! Jo a ještě k tomu se tam pil snaps, což je naprosto odporný silný dánský alkohol, se kterým by se klidně dal podpalovat oheň - bez sirek...
Na druhém vánočním večírku to bylo o něčem jiném. Všichni hození do gala, v šatičkách a oblecích, načančaní a nervózní na vysokých podpatcích... DONG si pronajal celou sportovní halu a na programu byl oběd, potom nějaká estráda připravovaná zaměstnanci - dobrovolníky (rozuměla jsem asi tak deset procent, ale ani lidi kolem mě se moc nesmáli, tak se jim ten humor asi moc nepovedl), a pak už jen pití a pití... bar otevřen, zadarmo, žádné jídlo k tomu, no co mám povídat - v sedm hodin večer se dámy už neudržely na podpatcích... pak v deset hodin večer přistavili k hale stánek s párky, všichni se na ně hladově vrhli a kecali si hořčici po šatech. V tu chvíli jsem se rozhodla odejít a připojila se radši do našeho univerzitního studentského baru k trochu klasičtější a inteligentnější zábavě (tam se totiž za alkohol platí, takže se lidi tolik neopíjejí. Většinou.). Mělo to ale své plusy, tenhle alkoholický DONG dýchánek. Navázala jsem kontakt se třemi novými kolegy, kteří se na mě celkem bez varování vrhli se slovy "hele já tě znám, pracuješ u nás v kanceláři, a taky vím jak se jmenuješ, ale vůbec se neznáme - pojďme se seznámit" a se sklenicí v ruce... Aneb jak se seznámit s Dány. Bez alkoholu to nejde.
Od ledna mám taky novou šéfovou, protože ta, která mě v září přijímala, byla povýšena na šéfku celého oddělení. No a jako vánoční dárek nám jedna konzultantská firma poslala do týmu velkou krabici čokoládových bonbonů, a tak když přijde během pracovního dne krize, je kam šáhnout... :)

Mimo práci:
Na konci ledna mi končí e-learningový kurz, který mám už od září - a tak se teď píšou dva projekty, které musíme odevzdat 25. ledna. Naštěstí už to nejsou skupinové, ale individuální projekty, a tak už mám jeden hotový a nad druhým aspoň přemýšlím...
Pak bude týden volno a pak, na začátku února, Blok 3, v rámci něhož jsem si celkem dobrovolně připsala nový předmět - bude to mazec.

Mimo toho ještě pořád chodím na dánštinu... Modul 5.2, a na konci modulu 5.4 (v květnu) by měla být závěřečná zkouška - už nějakou dobu nás s ní profesorka straší a snaží se nás připravovat... a já se snažím dánštinu používat jak jen to je možné, ale času na přípravu není moc...

... a to by ještě člověk měl stíhat nějaké to sociální vyžití...
K tomuto tématu by se dal napsat výčet společných večeří a večírků, ale zkrouhnu to na dvě docela významné události:
Degustaci vína, kterou v jedné místní kavárně pořádala moje mexická kamarádka, která pracuje pro dánskou společnost dovážející burgundská vína - to bylo fajn, ale dvacet vzorků vína za hodinu a půl se fakt nedalo zvládnout! Zvlášť když to člověk nechce pít jen jako limču, že, ale chce, aby to nějak vypadalo... takže vzorek hezky prozkoumat proti světlu, čichnout, zatočit sklenicí, čichnout ještě jednou, usrknout, poválet na patře, polknout a dlouho hovořit o chuti, a pak to teprve vymlasknout a jít si pro další. Nedalo se stihnout...
A druhá událost, těsně před Vánoci, byla tahle opulentní večeře, kdy jsme směstnali dvanáct lidí kolem stolu a asi dvacet druhů jídla na stůl, a byla to fakt prvotřídní hodovačka!
Na téhle fotce sice není dvanáct lidí, ale to oni ještě přišli Řekové, když už jsme byli s půlkou večeře hotovi (jako vždycky, přijdou jako poslední!). Byla to taky historicky první večeře, kdy všichni přinesli pouze vegetariánská jídla (až na ty Řeky, samozřejmě...)!
No a to bylo takové rozloučení, než jsme se všichni rozprchli na Vánoce domů.

A ještě o poslední fotku a zážitek se podělím - tohle je koláč z červené řepy!
Byl fakt dobrý... nějak se ustálila tradice, že na společné večeře vždycky připravuju sladkou tečku na závěr. Někdy cookies, někdy koláče, včera jsem dělala vařený jablečný dezert s vanilkovou zmrzlinou, a na zítřejší večeři je připraven cheesecake!