... Ale že se tedy s námi nikdo nemazlí!
Jak je super být zase zpátky v Kodani, a jak jsem se těšila na zapdnutí zpátky do rutiny všedního dne a boje, do kolotoče povinností a na snahu všechno zvládat časově i kapacitně... a pořád mě to baví. Ale je pravda, že občas to člověku trochu přerůstá přes hlavu.
Zvlášť za poslední dva týdny, kdy fakt přituhlo vzhledem ke školním povinnostem.
E-learning, který sledujeme už od září, končí v pátek. To je taky poslední den zkouškového období Bloku 2 (pamatujete? Loni touhle dobou jsem byla nejvíc vystresovaná, nespala a prakticky žila v knihovně, připravovala se na dvě zkoušky - Economic Valuation Methods And cost-Benefit Analysis a Economic Theory of Environmental Policy. Já se na to tedy rozhodně pamatuju, až moc dobře! Pro změnu si ovšem už nic nepamatuju z té látky...).
V ten den tudíž musíme odevzdat dva projekty, které budou místo zkoušky - témata jsme si mohli vybrat z krátkého seznamu, takže potud nám projekty vyšly vstříc. Ovšem, co se absolutně nedá dodržet, je počet slov - tak široká témata se prostě do 2000 slov nevměstnají!...
Jeden projekt už mám hotov, to byl ten jednodušší. Zabral mi asi tři plné dny práce (moc příjemné dny, mimochodem... začala jsem četbou materiálů ještě o vánočních prázdninách v roce 2012 v Itálii na horách... pokračovala zoufale neproduktivními dny doma, kde se vždycky musí něco uklidit nebo uvařit, a finišovala docela slušným tempem během dvou celých dnů v knihovně (můj rekord - v sobotu až do osmi hodin do večera, musím uznat, že nás tam v tu dobu už nebylo moc. Z těch, co zbyli, jsem byla asi nejmíň zoufalá, a to o něčem vypovídá). Takže první projekt je hotov, a teď mám dva celé volné dny (zítra, tzn středu, a pátek, kdy nejdu do práce) na napsání toho druhého.
Uvidíme.
Jedno je ale jisté - musím ho dopsat do pátku do 19:00, protože potom už bude bezpodmínečně nutné sednout na metro a jet na letiště... v pátek večer bychom totiž měli letět na čtyři dny do Londýna!
Budou to čtyři dny prázdnin (školních - ovšem, v DONGu žádné prázdniny nebudou), po kterých mi 5. února zase začne škola - Blok 3, a v jeho rámci si zase vyzkouším, jaké to je dvakrát týdně na univerzitě na přednáškách a cvičeních... super!
Přiostřuje se i v práci, kde jsem se stala jediným uživatelem důležitého programu na řízené celého našeho projektu - jmenuje se to Primavera, a je to vcelku nový program, který ohlídá návaznost aktivit a úkolů, a musí se průběžně udržovat a kontrolovat... a je to docela zábavné, s tím zacházet, a nejzábavnější na tom je, že nikdo z mých kolegů s tím neumí a strašně mě obdivují, jak s tím umím... a nevědí, že je to vlastně jednoduché a vcelku intuitivní... psst, nemusí to vědět!
A na dánštině - nevím, jak to profesorka zvládne, ale každý Modul se zdá být těžší a těžší, časově i kapacitně náročnější! Jednou se jí na ty domácí úkoly vykašlu...
No comments:
Post a Comment