Tak se nám trochu vyjasnila situace kolem bydlení - ukázalo se, že byt v našem domě, který jsme včera viděli a chválili, bude k dispozici - takže buď o tomto víkendu, nebo v polovině října se budeme stěhovat! (To se ještě musí rozhodnout... takže vidíte, nic není jasno :-) )
Jaká že to byla porce bizarnosti? ... kniha. Lépe řečeno knihy. V rámci kurzu dánštiny musíme v každém modulu přečíst pár dánských knih - naštěstí jsou docela tenké, psané velkými písmeny (až má člověk pocit, že autor pochybuje o jeho gramotnosti, a chce se mu dělat ťuťu ňuňu, jako u dětské knižky), a vesměs všechny, co jsem zatím četla byly podivné... podivné příběhy na vyloženě neveselá témata - loupeže, znásilnění, vloupání, vraždy... ta nejnovější, kterou jsem přelouskala za dvě hodiny ve středu večer (tak je tenká a písmena velká!), líčila dlouhou historii jedné rodiny, která byla prokletá jablky (ano, je to přesně tak bizarní, jak to zní - pokaždé, když se v rodině objevilo jablko, někdo zemřel, nebo tak)... do konce modulu mám přečíst ještě dvě knihy, tak už se teda "těším", o čem budou!
A to zamyšlení... to mě napadlo dneska, když jsem se zamyslela (ano) při jízdě na kole z dánštiny... tolik lidí kolem mě urputně šlapalo, dralo se kupředu, proplétalo mezo ostatními cyklisty, zvonilo na zvonek, překračovalo dopravní předpisy... Tak mě napadlo, jak samozřejmě jsme já a moji kamarádi přijali při příjezdu do Kodaně fakt, že tady se prostě jezdí na kole, vždy a všude.
Co mají ale říkat nebo dělat lidi, kteří na kole neumí?... Jsou vystrčeni ze společnosti? Musí se to naučit? Ale ostatní cyklisté podle mě moc pochopení pro cyklisty-začátečníky nemají (ani já ne - obyčejně, když jedu na kole, tak spěchám - takže když se nmi někdo motá, tak ho zuřivě prozvoním a počastuji nevraživým pohledem, když ho míjím...). Takže pro necyklistu nebo cyklistu-začátečníka je transport v Kodani asi dost utrpení...
No comments:
Post a Comment