HELL in Copenhagen: Obrazová zpráva z Bulharska

Takhle to vypadá, když Bulhaři hodují na praseti

Po rozloučení s CRI minulý čtvrtek jsme zabalili kufry a na týden se vydali do Bulharska. Plán byl, strávit první tři dny (sobota, neděle, pondělí) v lyžařském středisku Chepelare, čím jiným než lyžováním; pak den a půl v malebném městečku Koprivshtitsa a okolí, a nakonec se stavit na jeden den v Sofii, než já v pátek (dnes) letěla zpátky do Kodaně, zatímco B. zůstává ještě týden.
Tolik tedy plán.

A pořád sněží...

Byli jsme nuceni všechno úplně přeorganizovat a přeplánovat, protože počasí s námi opravdu, ale opravdu nespolupracovalo, ani další okolnosti.

V Chepelare sněžilo tak moc, že se nedalo lyžovat! Ano, zní to divně, ale je to tak. Vypadávala elektřina, padaly stromy, nešly lanovky a rolby nestíhaly upravovat sjezdovku. Takže jsme hned v neděli využili příležitost dostat se s rolbou zpátky do údolí a mazali do Koprivshtitsi o den dříve.
Nejdřív jsme ovšem museli vyhrabat auta, která byla po dvou a půl dnech na parkovišti pokrytá dobře dvoumetrovou vrstvou sněhu!

B. se svým kmotřencem

Koprivshtitsa je krásné malé městečko, plné starodávných malovaných domů, nádhera. Ovšem je tak malá, že po půl dni nebylo, co už poznávat, a tak jsme se vydali do Sofie. Koneckonců, mají tam hned za městem lyžování na hoře Vitosha, tak že bychom tomu dali ještě šanci?

Koupili jsme si k tomu s B. oba nové lyžařské vybavení, to by bylo, abychom ho neozkoušeli!

Neozkoušeli.

Nejzlatější dítě, co znám!

Hned první den na B. sedla chřipka, venku byla zima, sníh a na ulici břečka, a na mě nakonec ta nemoc taky přeskočila. A tak jsme strávili tři dny víceméně vařením čaje a uzdravováním se. S tím to ovšem zas taková sláva nebyla, protože osobně pořád nejsem zdravá. Každý den jsem si k tomu dala svižnou procházku jinou částí Sofie (a několikrát se na různě dlouhou dobu ztratila, ale osvědčil se mi můj smysl pro orientaci), půl litru čerstvého pomerančového freshe z místní ovoce-zeleniny stojí jen tři leva a u B. doma jdou celkem lehce streamovat filmy, to se to dobře uzdravuje.

A sněží...

Ovšem dnešek tomu všemu nasadil korunu. Prakticky mě čekala "jen" cesta zpátky do Kodaně a odpoledne poslední kolo pohovoru na práci do Grontmij. Ráno jsem ovšem musela vstávat ve 2:45 (ano, tři čtvrtě na tři!), abych v 5 hodin stihla letadlo do Malmö, ze kterého mě autobus v 8 vzal do Kodaně a vyplivnul na hlavním nádraží. Unavená a nemocná jsem se dotrmácela domů, hodila se do gala a šla si poslechnout, co mi poví v Grontmij.

Chcete odjet? Tak vemte lopaty a hrabejte

Moc dobré povídání se mnou určitě nebylo, spíš jsem tam tak seděla a poslouchala a snažila se při každém nádechu nekašlat. Doufám, že jsem nenakazila svoji budoucí šéfku - ano, šéfku! Pokud v pondělí odsouhlasím podmínky a podepíšu smlouvu (nevidím důvod, proč ne), začnu za týden pracovat v Grontmij!!!
Takže nakonec má tenhle týden docela šťastné zakončení...