HELL in Copenhagen: (Ne)plánovaná návštěva Malmö a rozloučení se s CRI

Točí se, točí... protože foukalo jako blázen

Včera jsem si vzala půl dne volna z práce, abych mohla jet do Malmö, setkat se s jedním známým, co vlastní větrnou elektrárnu - nebo aspoň to jsem očekávala, celá ohromená. Větrná elektrárna se ukázala sestávat ze tří turbín, stojících na poli jejich majitele, což mi trochu sebralo vítr z plachet. Chtěla jsem probírat, jak těžké je získat souhlas majitelů pozemků a sousedů.
Nicméně to i tak bylo superzajímavé! Je úžasné mít možnost promluvit si s někým, kdo sám stál za procesem získávání všech možných povolení, plánování a stavby turbín (plánování a získávání povolení prý trvalo 5 let, kdežto stavba samotných turbín tři dny!!!). Dotyčný se navíc ukázal mít široké znalosti témat jako obnovitelné zdroje energie, problém třídění odpadů a recyklace atd, takže jsme si opravdu měli o čem povídat!

Po návštěvě turbín jsem si pak udělala (ne)dobrovolnou prohlídku Malmö. Totiž, když jsem si kupovala v Kodani na nádraží lístek, z nějakého důvodu nebylo možné koupit ho jen na předměstí Malmö, kde jsme měli sraz s majitelem turbín, ale musela jsem koupit až do Malmö, Hl.n. A tak, než abych promrhala příležitost, jsem si to město trochu prošla.

Bohužel jsme se nemohli podívat dovnitř

Překvapilo mě, jak málo si toho pamatuji (prakticky nic) z doby před pár lety, kdy jsme tam na jeden večer skočili s rodinou z Kodaně. Vlastně jsem si pamatovala jen Turning Torso, a to je stejně za dobrého počasí vidět i z Kodaně, takže to člověka nepřekvapí, že tam stojí.

Povedlo se mi i počasí - jakmile jsme odjeli od turbín, kde padaly kroupy a foukal silný vítr, vyčasilo se a chvílemi svítilo takové slunce, že jsem až musela rozepnout kabát!

Takhle ony si tam stojí, a pan majitel za námi zavírá bránu, zatímco já fotím jako Americký turista z auta

Skvělý výlet. Do Malmö se ale určitě musím někdy vrátit a doprozkoumat ho, protože mě po dvou hodinách chůze zaskočilo další silné krupobití, vzdala jsem to a sedla na vlak zpátky do Kodaně.

Z Malmö

No a dneska byl můj poslední den v CRI, který proběhl pln emocí, objetí, děkování, ujišťování, že jsem byla jejich nejlepší stážista, kterého kdy měli, že moje práce byly přínosná, a že kdyby jen trochu mohli, zaměstnají mne.
Kromě toho jsem dostala i dárek na rozloučenou (šálu a šperky od mojí oblíbené značky Pilgrim! Dojatá jsem se jich ptala "Copak vy jste si všimli, že ráda nosím Pilgrim?" Chlapi vrtěli hlavami, ženy kývaly a mrkaly) a dechberoucí doporučující dopis, do kterého evidentně museli všichni přispívat.
Obecně to bylo opravdu hodně přínosných osm týdnů, a vůbec by mi nevadilo se v pondělí ráno zase sebrat, sbalit si oběd do krabičky a jet do centra Kodaně do té naší staré honosné budovy s výhledem na Ministerstvo ŽP a Parlament, ale život jde dál...