Zrovna jsem přemýšlela, v čem mě ty dva a půl (brzy tři!) roky života tady v Dánsku změnily, v čem jsem se tak nějak "podánštila", a v čem naopak ne, v čem jsem se možná ještě o to víc vůči "tomu dánskému" vymezila...
Nabídnu skromný výčet.
V čem jsem se stala více Dánskou:
- Už mi nepřipadá smutné, nudné ani bez fantazie chodit oblečená jen v černé barvě. Ona je to vlastně taky barva, a docela rafinovaná! Ale ne každý den, a vždycky k tomu musí být taky něco malého barevného, třeba boty nebo náramek.
- Přestala jsem nosit velké křiklavé náušnice a náramky... ale hodinky ano. Na ty velké plastikové nedám dopustit.
- kamkoli, všude a vždycky jezdím zásadně na kole. Ať prší, fouká, sněží. Pamatuji si, jak jsem při své první návštěvě jednoho sychravého listopadu vyšla o deštivém a větrném večeru ven z hotelu a divila se, že v tom nečase lidé frčí kolem na kolech, jako by se nechumelilo. Teď sklízím nechápavé pohledy turistů (občas i místních, kteří přece jen vezmou autobus) já.
- A mimochodem, to kolo - než jsem se přijela, považovala jsem vždycky typ kola "bedstemorscykel", nebo "babiččino kolo" za strašně zženštilé, pro padavky a fifleny. Takové to, jak na něm sedí člověk s rovnými zády jako na záchodě a lokty má u těla. Ale už rok na jednom z nich jezdím, a je to báseň!!! Člověk má hezky rozhled a záda si vážně oddychla... a nebýt pořád v předklonu, aby člověka nebolelo za krkem, to je taky fajn. Plus ten košíček před řídítky, do kterého se dává taška! Bájo.
- Konzumuji stejné kvantity sladkostí, jako Dánové. Ha, to byl chyták. Je přece jasné, že to jsem dělala vždycky, nezávisle na tom, ve které zemi. Pokud někdo naučil někoho mlsat, tak to nebyli Dánové mě, ale já Dány.
A v čem tedy rozhodně Dánkou nejsem ani náhodou:
- Naprosto nepochopím ty jejich stravovací návyky! Obrátit do sebe v sedm ráno misku ovesných vloček s mlékem (a někdy i cukrem), obědvat v půl dvanácté (!) krajíc žitného chleba s plátkem sýra, šunky, paštikou nebo slanou rybou, syrovou okurku a mrkev, a v šest hodin (!) povečeřet nějakou pořádnou flákotu s bramborami nebo vepřovou pečeni s křupavou kůží, to mi - opravdu - absolutně - nic - neříká. A nezdá se mi to ani moc zdravé. Vločky s mlékem a cukrem k snídani, vážně???
- A ty jejich účesy! Mužské - půlka tenisáku nasazená zvrchu na hlavě a ulízaná do pěšinek nebo takového kožíšku s dlouhým chlupem. Ženské - dlouhé, celkem přirozené vlasy, stažené na temeni hlavy do takového bobu (není to bobek, ten by byl pěkně pevný a upravený. Tohle je rozevlátý bob) a některé k tomu i naprosto rovnou ofinu dlouhou až k očím. Minulý pátek jsme byli na jednom veletrhu, kde u informačního stánku stály tři Dánky vedle sebe, všechny blonďaté, s bobem a ofinou přesně té samé délky. Vážně jsem uvažovala, jestli se ráno domluvily, nebo to snad byly tři paruky.
- To jejich přílišné pití. Abstinovat celý týden a v pátek začít pít v pět hodin odpoledne, úplně se zrušit a naplánovat si na druhý den kocovinu (jak vtipně a naprosto přesně vystihla jedna Američanka žijící v Kodani: Dánové si plánují dny kocoviny stylem "ne, v neděli se s tebou nemůžu setkat, protože budu mít kocovinu ještě z pátku), v sobotu zase vyrazit ven a v pět ráno úplně opilý si počkat ve frontě na pořádný kebab... ne, děkuji. Nepřipadá mi to vhodné, vtipné ani moc sympatické, a výmluva, že jim alkohol pomáhá překonat zábrany a začít se bavit s cizinci, mi taky připadá ubohá.
- Ta jejich hrozná tendence si balit obědy do staniolu nebo do fólie. Kdyby jen věděli, jak velký dopad na životní prostředí to má, použít každé ráno dobře metr (!) staniolu na to, aby každý plátek chleba a každý kousek okurky byl individuálně zabalený ve třech vrstvách, a po snězení se staniol, ano, samozřejmě vyhodí do koše. Hrůza.
- V pátek se pracuje jen do tří. Nebo do dvou. Nebo se hned po obědě vyráží na víkend... Proč? Pátek je přece taky pracovní den. Pro mě je pátek vlastně dlouhý pracovní den, protože nemusím z kanceláře v pět kvůli tréninku, ani v půl sedmé kvůli dánštině. Zvlášť, protože celé oddělení začíná společnou snídani v půl desáté. Tak pracovat do dvou mi vážně připadá, že to snad ani nemá cenu tam jezdit.
Tak to byl trochu delší seznam věcí, které mě odlišují, než věcí, které mě dělají Dánům podobnou. Tak to vypadá, že proces přeměny ještě není ukončen, a ani být nemusí. Člověk si vždycky musí vybrat to dobré z vlastností a charakteristik národa, a to špatné, to ať si klidně nechají.
Přeji hezký den.
No comments:
Post a Comment