Svátky, tradice, práce... A večer na výlet!

Pořád se něco děje... Naposled jsem psala příspěvek v pátek 27.4., hned v sobotu potom se v Kodani v parku u Malé Mořské víly pořádal Sakura festival. Tuším, že kromě Prahy a Kodaně se asi pořádá ještě na více místech světa, každopádně jsme vyrazili. Ale pršelo a byla dost zima, takže jsme si poslechli bubeníky, prošli se kolem stánků, podivili se nad outfitem některých účastníků (holky stylizované dokonale do japonského stylu- sukýnky, volánky, pantoflíčky, mašličky, deštníčky... na to, že lilo jak z konve a byla fakt zima... ty musely druhý den lehnout!) a mazali se domů ohřát a pracovat... Hned ten večer byla oslava narozenin jednoho Francouzského Erasmáka, na které byla takhle skončena jedna židle: Následující dny byly (a ještě jsou) pořád slušně rozjeté. Prakticky každé pondělí propadám beznaději po přednášce Environmental Impact Assessment, kdy se ukáže, co všechno si profesor představuje, že zvládneme do středy a pak do pátku (to je většinou deadline projektu), a pak zase do příštího pondělí... Potom mi náladu moc nezlepší dánština, kde nás profesorka pořád nutí zrychlovat, abychom stihli všechno probrat před velkým závěrečným testem z Modulu 2 (čeká mě v pondělí). A hned v úterý ráno mě obvykle ještě dorazilo Applied Environmental and Natural Resources Economics a nesplnitelné úkoly typu Lesní koloběh živin nebo FSC kritéria udržitelného rozvoje lesnictví... Ještě že má člověk občas čas vyběhnout ven k jezeru a pročistit hlavu, a ve čtvrtek aspoň na hodinu nemyslí na nic jiného než na to, jak se neutopit v bazénu při pětistém kraulu... to přeháním. Ale kraulujeme hodně. Což je dobře! Minulý pátek jsem pro samé úkoly a povinnosti a učení úplně zaspala dánský svátek, který má, samozřejmě, své náležitosti a tradice: kdysi, za bůhvíjak starých časů, byl květen plný svátků, nejrůznějších svatých. V důsledku toho Dánové během května téměř nepracovali, a tak se vláda rozhodla sloučit všechny svátky do jednoho univerzálního- přeložitelného asi jako Den modlení. A to je 4. května. Obyčejně v tenhle den zavírají pekařství, proto obchody ve čtvrtek nabízí speciální typ chleba, kterému se říká "pšenice" (Hveder). Každý by si ho měl ve čtvrtek koupit a v pátek ohřít v troubě a sníst s máslem a sýrem, ale teda, je to jen taková obyčejná bílá pšeničná bulka, že i když jsem to viděla v pátek v supermarketu a rozpomněla se, že jsem si to měla koupit o den dřív, nechala jsem to tam... tmavý rugbrød, plný semínek a zrníček, je mnohem lepší! A naučila jsem se ho rozpékat v toustovači a to je teprv něco- nechápu, že jsem ho celou dobu v Bikuben jedla studený! No nic... hveder jsem tedy prošvihla, a stejně tak jsem si zapomněla zapálit v okně svíčku ve čtvrtek večer. To na památku toho, že za války po setmění nikdo nesměl mít doma rozsvíceno, a když, tak hodně hutné záclony, aby Britové, bombardující Dánsko, nemohli ze vzduchu určit polohu Kodaně. Tak na památku toho, že už se tohle dělat nemusí, vláda určila jeden den v roce (3. květen), kdy by se měla zapálit svíčka v okně. Ne všichni to dodržují, a já jsem tradici bohužel nepřidala. Jediné, co jsem rozsvítila, byl plynový sporák, když jsem si večer po plavání vařila "chilli con soya carne", neboli sojové maso a fazole s čili kořením :-) Na prvního máje se Dánové moc láskyplně nechovají. Tradičně se téměř celá Kodaň (nebo alespoň ta mladá generace) schází v Faelledparku (něco jako Lidový park), aby poslouchali projevy politiků, nepolitiků a dalších řečníků, kteří mají potřebu pronášet projevy. Potom následují koncerty pod širým nebem, večer party, a během celého dne se všechno bohatě zapíjí alkoholem. ne všichni jsme si mohli dovolit v úterý jen tak nasávat. Někteří z nás se šli do parku učit (a slunit), a když jsem našla rozkvetlý strom a nechala si od spolužáků dát pusu, byla jsem spokojená! V neděli, před třemi dny, měla další Francouzská Erasmačka na návštěvě rodiče, kteří přivezli spoustu sýra, víno, a... uvařili nám fondue!!! Byla to lahoda lahodná, fondue jsem neměla fakt dlouho, a bylo sice vařené v hrnci na sporáku, ale výborné! Fotky bohužel nemám, protože člověk měl v rukou vidličku, skleničku, salát, chleba, a tak, a nezbyla kapacita na foťák. A včera jsem, doufejme, udělala zásadní důležitý krok ke svojí kariéře, sebrala svů rádoby profesionálně sesmolený životopis a motivační dopis, a došla do Červeného Kříže, kde každé úterý sedí dobrovolníci a radí lidem, jak ten životopis a motivační dopis napsat a jak hledat práci (už jsem se někdy zmínia, že Dánové jsou zbláznění do dobrovolnictví? Ne? Tak je to tak, vážně, skoro každý někdy kěkde něco dělá zadarmo... v Červeném Kříži, nebo v neziskovkách, nebo s dětmi, s nemocnými, atd...). S takovým brýlatým mladíkem, kterému jsem se asi líbila (ale jinak hlavní HR z DONG, což je velká energetická firma, takže mu věřím), jsem strávila dvě hodiny a překopal mi úplně celý motivační dopis (prý hrozná nuda), k životopisu měl jen pár výhrad (ale trval na fotce a na stavu- vdaná, svobodná... asi ho to samotného zajímalo). A já už se těším, až tyhle svoje vymazlené dokumenty budu posílat do nějaké velké důležité firmy, a tam mě, ohromeni, přijmou! A konečně, finální téma- dnes večer (přesně za tři hodiny) nasedám v centru na autobus Eurolines a drandím přes noc do Hamburku! Budeme tam se spolužáky z oboru na tři dny na exkurzi- snad to přinese spoustu zážitků, obohacení, fotek, a tak... Až na tu jízdu. V 5:30 bych měla být v Hamburku, brrr! Naštěstí... nebo, naštěstí- jsem do jedné hodiny v noci četla materiály na dnešek, a pak jsme dneska do pozdního odpoledne pracovali na docela vyčerpávajícím projektu na EIA(opět deadline v pátek v půlnoci, takže to musí být víceméně dneska hotovo), takže nemám obavu, že bych snad neusnula...

A vzhledem k tomu, že hned po příjezdu z Hamburku píšeme závěrečný test z dánštiny a hned druhý den mám prezentovat projekt, na který jsem ještě ani nesáhla, tak příští příspěvek bude asi za dlouho...