Exkurze v Hamburgu

Od středy 9. května večer do neděle 13. května měla naše ENRE třída naplánovanou exkurzi do Hamburgu... plánovali jsme to my sami studenti, protože naše univerzita s tím nepočítá, pro náš program- nespravedlnost! Náš ENRE program jako jediný nemá exkurze automaticky v plánu... Nicméně, schopní Němci z naší třídy byli ochotni a zorganizovali na čtvrtek a pátek nějaké exkurze, vesměs po ekologicko-ekonomických projektech: ve čtvrtek jsme se byli podívat na Hafen City, novou čtvrť, kterou staví hamburská radnice za přispění různých investorů na místě bývalého ošklivého přístavu. Je to v rámci projektu znovuvyužívání plochy, která byla kdysi využívána pro něco jiného. Staví se tam spousta nových, špičkových budov, plus nějaká ta infrastruktura, plugy na nabíjení elektrických aut, zeleň na střechách domů, moderní školka, atd... všechno z ekologických materiálů a s minimální spotřebou zdrojů... super!

V pátek jsme se pak byli podívat v místní univerzitě a poslechnout si o jejich projektech, a pak v centrálním depu hamburských autobusů, kde v rámci zezeleňování města vyvíjí a provozují nové autobusy- diesel-hybridní a poháněné vodíkem... dokonce jsme se v nich mohli i projet a vyzkoušet si i vodíkem poháněné auto!

Bylo to moc zajímavé, ale bylo toho na mě jaksi málo... jako vždy, kdy je pohromadě velká skupina, přesuny trvají strašně dlouho, všechno je zdlouhavé a pomalé, nerozhodné a nejasné... takže pomalá chůze, dlouhé prostoje a čekání... hrůza! Nesnáším to, a mám k tomu dobrý důvod- bolí mě z toho záda (a navíc je to nuda a otrava a tak dále... uměla byc čas využít stoprocentně lépe!). Až jsem se večer nemohla ani ohnout k botám a rozvázat si tkaničky, tak moc mě ta záda bolela. Tady snídaně v hostelu:

Celkově to ale byla s mými spolužáky sranda- vždycky je... je to kupa veselých lidí, odevšad ze světa, a mají různě nastavený smysl pro humor a pro vtip... není s nimi nikdy nuda!

Až na jednoho, na profesora, který s námi jel... příšerný člověk, karikatura. Vypadá strašně staře, ačkoli je docela mladý- je mu teprve 45... a to proto, že je to alkoholik, kouří jednu cigaretu za druhou, má úplně šedý popelavý povislý obličej s velkými póry a kruhy pod očima, napuchlý nos, mastné vlasy a v koutcích úst pořád sliny... navíc je zavalitý, velké břicho, přes které si nevidí a na které si věčně něco cintá, pomalu se pohybuje, pomalu a špatně mluví anglicky, má hodně vlezlé chování a pořád potřebu se na někoho upnout, hypnotizovat ho pohledem a nechat se vodit z jednoho místa na druhé- nikdy by sám ani nepřešel ulici... zkrátka, fakt potěšení ho mít! (Musí to půdobit až neskutečně, co jsem popsala, ale věřte mi, takový on přesně je!) Nesnáším ho už od prvního bloku, kdy nás měl na první předmět, a ten mi úplně zprotivil... pak jsem se radovala, že už od něj máme pokoj, ale v tomhle bloku bohužel spoluvede jiný předmět... no což. Brzy se ho zbavíme. Tady je jediná fotka, kde ho mám... omylem... vyfoceného. Je to ten staře a nezdravě vypadající:

Tak, to bylo obecně o exkurzi. A teď z té zajímavější stránky- co všechno se tam událo! Začalo to cestou... Abyste rozumněli, jela jsem sama ve středu večer autobusem. Trvá to šest hodin, takže ráno v pět jsem měla dorazit do Hamburku, trochu se dospat v hostelu s ostatními a vyrazit na exkurze... ostatní totiž jeli už ve středu odpoledne vlakem. Ale to se mi nechtělo, protože jsem potřebovala zůstat v Kodani co nejdéle a pracovat se skupinou na projektu z EIA (což jsme taky udělali. Pak jsem stihla ještě si zaběhat těsně než začalo prešet, v klidu si zabalit, dát si večeři, uklidit tady a umýt nádobí- to jsem pak v neděli odpoledne našla ještě pořád v odkapávači, protože můj spolubydlící... jak to říct... no, nědochází mu moc věcí... a úklid už vůbec ne). Takže zatímco zbytek třídy dorazil ve středu večer do hostelu a šel spát, já stála v jedenáct připravená na stanici. Autobus dorazil na poslední chvíli, v 23:45 (plánovaný odjezd), několik lidí včetně mě nasedlo a autobus pak stál ještě půl hodiny a čekal... bůhví na co. Pak jsme konečně vyjeli. Já byla unavená, a tak jsem okamžitě usnula- než mě probudil neskutečný smrad... no, jako hodně koncentrovaná kadibudka. Řidič se totiž rozhodl vyčerpat obsah záchodu... proč to dělal uprostřed noci na odpočívadle u dálnice, bůhví. Ale smrad to byl fakt intenzivní! Potom jsme jeli dál a já znova usnula, ale úplně jsem zapomněla, že zhruba po dvou hodinách dorazí autobus do přístavu a nalodí se na trajekt do Německa, a všichni cestující musí z autobusu ven na palubu... takže mě v půl třetí ráno vzbudil řidič, já se vypotácela ven a sedla na palubě na nějakou stoličku, a na ní se klátila 45 minut, a snažila se neusnout- abych pak nezapomněla zase nasednout do busu... povedlo se. V půl čtvrté jsme drandili zase dál. Byla bych ráda pokračovala ve spaní, ale kdesi vzadu v autobusu seděla skupinka Arabů, kteří měli zřejmě bílý den. Hlasitě se bavili a smáli, pouštěli si nahlas rádio, a navíc měli pistácie a ty zuřivě loupali a jedli- takže jsem slyšela šustění a praskání skořápek... grrr! Jeden chlapík přede mnou chrápal, ale to mi zas tak nevadí. No... v pět jsme dorazili do Hamburku, já se došla ubytovat do hostelu k ostatním a do devíti jsem to trochu dohnala. Bída... Jeden zážitek z pobytu v Hamburku- v pátek večer, kolem sedmé, se najednou v hostelu rozezněl poplach, siréna houkala a světla blikala, a hostelem se rozlehlo varování před "technickými potížemi", takže všichni jsme byli vyhozeni ven na ulici... a přijela tři hasičská auta a policie! Stáli jsme tam jak diví a koukali, co se bude dít... ale po asi dvaceti minutách byl konec, auta odjela a my se mohli vrátit do pokojů. Nikdo neřekl žádné oficiální vysvětlení, ale my jsme vyvodili, že původcem poplachu byl jeden náš italský spolužák- předtím odpoledne totiž už rozbil vlak. Jak rozbil vlak?... No... jeli jsme vlakem na exkurzi do továrny na hybridní autobusy, a když se otevíraly dveře (do strany, jako v metru), tak mu jedno křídlo dveří skříplo batoh... pak se dveře zase zavřely a propustily batoh, ale vlak se nerozjel. Rozhlas nám řekl, že nastala technická porucha a musíme vystoupit a počkat na další... všechny dveře se otevřely a my vystoupili, kromě těch, u kterých stál ten Ital... a řidič je přišel prozkoumávat, ale to už jsme se klidili odtad, aby na nás nepadla vina... Největší zážitek ale byla cesta zpátky! V neděli ráno v 8 jsem měla odjezd autobusu zase zpátky do Kodaně... začalo to špatně. Autobus měl hodinu zpoždění! Moji spolucestující vypadali vesměs jako dost podezřelá cháska... samí cizinci s divokým pohledem a rozličným původem... A uprostřed Německa nás zastavila policie! Že prý pasová kontrola... OK. Proč ne. Procházeli autobusem a kontrolovali pasy. Ale já si všimla, že před námi jednou policejní motorky a navádějí autobus pryč z dálnice, na parkoviště u jednoho Lidlu, kde byla velká policejní stanice- a začala taky osobní kontrola... Jeden po druhém jsme museli vystoupit z autobusu, dát svá zavazadla ke kontrole a odpovídat na otázky typu Odkud kam... V takových chvílách si připadám strašně nudná, protože na mě toho tolik zase není... Jsem z České Republiky, jedu z Hamburku do Kodaně, kde žiju. Hm. Nemám nic k proclení, nevezu alkohol, drogy, cigarety ani velké množství jídla. Děkuju, nashledanou. Můžu si odskočit na malou? Děkuju. Tady je váš pas, v pořádku... A pak už jsem musela jen čekat na ostatní a nestačila se divit- opravdu se něco našlo! Jedna paní měla asi sedm velkých kufrů a bylo jí řidičem pohrozeno, že ji i s kufry nechá na místě, nebo aby si vybrala jen jeden, který poveze, a zbytek musí nechat... tak se trochu pohádali a nakonec pokračovala se všemi kufry... ale policie je musela prohledat a ona pak nebyla schopná napěchovat tam věci nazpátek a potřebovala izolepu na oblepení zavazadel, aby se jí nerozjely švy... No a jeden neuvěřitelně ošklivý tmavý chlap neměl vůbec povolení k pobytu v Evropě, tak ho sebrali a odvedli na stanici, a bůhví co s ním bude... No, celkově, můžu vám říct, že když se ukázalo, že budeme kontrolovaní, tak asi polovina autobusu se začala tvářit nervózně a panicky- zjevně neměli čisté svědomí...

Každopádně, stálo nás to spoustu zdržení, a nakonec jsme do Kodaně dorazili se zpožděním- ale se zážitky! A že je Hamburg vcelku hezké město, se přesvědčte na následujících: