Ráno jsem si přivstala o hodinu dřív a před odchodem do školy připravila pro mé spolubydlící kopec palačinek a ovocnou náplň do nich, místo narozeninového dortu. Tady je totiž zvykem, že oslavenec hostí, ne ostatní jeho. Palačinky byly spolubydlícími velice příznivě přivítány, do odpoledne nezbyla ani jedna :-)
Na první hodině ve škole mě čekalo překvapení- těsně před začátkem hodiny přišla do třídy moje německá kamarádka Mariane, nesla čokoládový koláč s 23 svíčkama a všichni vstali a zazpívali mi "Happy birthday", což mě moc potěšilo! O koláč jsem se rozdělila, i když nerada, byl fakt hutné čokoládový!!! A ještě jsem měla připravené dva sáčky gumových bonbonů, které si spolužáci posílali po třídě a dychtivě v nich hrabali a vybírali, což asi dost nelibě nesla profesorka, která se nám snažila vysvětlit zásady "Academic writing" a "plagiarism", a asi ji trochu rušilo to šustění sáčků. No ale ono to stejně bylo dost nudné a zbytečné, jako ostatně přes polovinu těch lekcí, co jsme v rámci IGOPu měli.
Jestli jsem to ještě neříkala, tak celý IGOP mi přišel ve výsledku dost zbytečný, a dost lituju toho všeho ztraceného času. Celý program by se býval dal nacpat do týdne a půl, trochu intenzivněji, bez zbytečných řečí o "Intercultural Communication" a "Culture shock"- proboha, všem nám je kolem 25! My přece víme, co to je kulturní šok!!!
Taky že jsem jim to pak napsala do závěrečného hodnocení... v pátek ráno. To totiž byl poslední, závěrečný den IGOPu a zároveň začátek semestru.
Začínali jsme ráno takovýmhle lahodným brunchem v dánském stylu:
Následovalo slavností zahájení semestru ve fakultní hale, přivítání proděkankou, potom setkání se se všemi novými spolužáky- je nás asi dvacet a všichni jsou strašně zajímaví!!! To ještě poznám během semstru, samozřejmě, ale už teď... Lidé, kteří žili v několika zemích, nebo umí několik jazyků, mají různonárodnostní rodiny, různé zkušenosti ze všech koutů světa... zajímavé!
No a s těmito novými spolužáky jsme hráli celé odpoledne hry organizované studentskou unií, a to byla dost zábava, protože jsme například museli vymyslet, jak se pomocí plastových beden od piva dostat přes louku, samozřejmě žádné šlupnutí na zem, v rekordním čase, a ještě k tomu zpívat :-) nebo seřadit asi dvacet světových měst od západu k východu a od severu v jihu- samozřejmě bez mapy. Zdá se, že je to jednoduché, ale nebylo... je třeba Peking jižněji než Paříž? Nebo San Francisco?
No a závěrem... úklid!!! Ano, i to naše hnízdo neřesti a rawfoodismu (to jako kolej) někdy někdo uklízí. I když, většinou to tak vážně nevypadá! A tento týden byla řada na mě, takže jsem tomu obvětovala sobotní dopoledne, poprala se s pračkou a vyprala všechny špinavé utěrky spolu se svým oblečením (ale pračka dlouho vzdorovala mým příkazům!!!), vyluxovala a setřela podlahu, uklidila všechno nádobí a utřela všechny stoly, skříňky, umyla troubu a mikrovlnku... uch. Byla to fuška!!! V některých koutech vážně ještě v životě nikdo nebyl!!! Rozhodně nebyl, byl to občas vážně ekl!
A zcela nepřekvapivě, největší špína vedla cestičkou z větviček, hlíny a cákanců džusu mezi Dennisovým pokojem a kuchyní!
No comments:
Post a Comment