Je to už týden, co jsem psala naposled, a není tomu divu- vážně mi tu dává zabrat... ŠKOLA!!! Je to poprvé v životě, co mám fakt obtíže studovat univerzitu. Z ČZU jsem rozhodně na takové nasazení nebyla zvyklá.
Už stokrát jsem naši starou ČZU proklela za to, že nechává základy Ekonometrie až na magisterské studium... tím jsem se dostala asi tak o sto úrovní pod své nynější spolužáky, kteří už nějakou tou ekonometričkou prošli a teď se skřípějícími zuby jen tak tak stíhají výklad o těch složitejších částech, aplikovaných...
Já, naproti tomu, jsem fakt země nezoraná a na hodinách Applied Econometrics jen sedím, tupě zapisuju, co slyším a vidím na tabuli, a zoufale se v tom snažím najít něco, co by jen vzdáleně připomínalo cokoli, co jsem v životě už slyšela nebo viděla...
A co je horší, ten druhý předmět (Natural Resources Economics), co kterého jsem vkládala své naděje jako do "toho lehčího a zajímavějšího", mě hořce zklamal. Protože je to prachsprostá matematika (a tady proklínám profesora Kvajsara, který na gymnáziu prohlásil, že jsme stejně všechny kadeřnice- nebo to byl profesor Purnoch na hudebku?- a že teda nemá cenu s námi probírat derivace, integrály a logaritmy... a ty bych teď tak potřebovala!!!), přehršel vzorečků a vzorců, rovnic, které se prolínají, doplňují, začínají a končí v nedohlednu, výrazy, které se libovloně substituují, derivují a exponují podle děsivě znějících řeckých písmen... možná se zdá, že přeháním, ale je to pro mě opravdu jedna velká, velká, velká španělská vesnice.
A ještě ke všemu tuhle lahůdku učí profesor Frank, kterého jsem hned na první pohled překřtila na "váguse", protože byste ho klidně mohli sesbírat někde z trávníku u Hlavního nádraží, vytrhnout mu z ruky obligátní igelitku s lahváči, trochu ho oholit (ale pozor! nechat mastné vlasy, smrdutý dech po cigaretách, šedivou pleť s velkými póry a zmačkané umolousané oblečení) a postavit ho k tabuli... ještě že má aspoň smysl pro humor. A dává spoustu přestávek ve svých hodinách, protože musí často chodit kouřit.
Snažím se pořád prokousávat knihou Ekonometrie, už jsem v šesté kapitole, hurá!!! Takže jich zbývá ještě... třináct? A do toho samozřejmě cvičení a první domácí úkol, jehož řešení vymyslet mě stojí víc energie než oběhnout Amagerfælledparken třikrát dokola!!!
Jinak,na návštěvu přiletěli rodiče a velice se povedla! Klidně bych bývala po jižním Dánsku, ze kterého taky pochází fotky, jezdila ještě pár dní!
A k završení všech dobrodružství se mi včera rozbil mobil, prostě mu přestala fungovat klávesnice, takže už nejde ani zapnout a zadat PIN. No a i klávesnice na počítači se mnou odmítá spolupracovat, zasekla se na francouzštině a nechce se nechat přepnout.
Když se prostě občas daří...
No comments:
Post a Comment