Ach, kde jsou ty dny...

... Kdy bylo tak krásně, že jsme cvičili jógu venku v přístavu v Kastrupu hned vedle starého škuneru, který parta dobrovolníků opravuje:

... Kdy jsme v centru v pátek večer mohli sedět ve venkovním baru na umělé pláži, poslouchat jazzový koncert a dávat si moules frites...

... A dva koktejly najednou...

Teď je ošklivo, ale Grontmij mi alespoň nadělil vlastní hrnek (na tu spoustu kávy, kterou asi počítají s tím, že budu muset vypít na podzim, kdy budeme prý v práci trávit běžně 60 hodin týdně).

... A B. si na mě vzpomněl, a nebo jsem mu posledních pár dní vtloukala do hlavy, že máme dneska výročí?