Zpráva z poloviny stáže a ochutnávka

Tak jsem se konečně, po čtyřech (!) týdnech v CRI, tzn v polovině (!) mého celkového plánovaného pobytu tam, rozhoupala a vyfotila, jak to tam vlastně vypadá. Taky je potřeba říct, že to byl jediný den, kdy takhle po ránu, kdy jsem tam byla první (což se stává celkem často), bylo krásně slunečno. Taky tam většinou bývám jako poslední, a zřídka se mi povede odcházet za světla, ale je znát, jak se to každým dnem lepší.
Teď, když ráno vyjíždím z domova, už vychází slunce, a povím vám, to se hned lépe jede!

Takže tohle je hlavní kancelář, můj stůl (není můj, ale jeho vlastník tam nebyl) je ten s otočenou židlí

Kancelář CRI leží přímo v centru města, mezi Nyhavnem, parlamentem, Ministerstvem Životního prostředí, Ministerstvem zahraničí, starou burzou, u kanálů vinoucích se centrem města jako hadi... nádherná lokalita, a asi za ni taky pěkně platí.

Výhled z okna u "mého" stolu

O nájem se dělíme s ještě jednou firmou, která, za boha, nevím, čím se zabývá. Poradenství, to ano, ale v čem...?

Takhle to vypadá od "mého" stolu, průhled do druhé kanceláře

Naše kancelář má jen recepci, kuchyňku, koupelnu a dvě kanceláře, z nichž vlastně všichni sedíme v té jedné (zřídka kdy je zaplněná, protože CRI má teď volněji a ne moc projektů najednou), a ve druhé sedávají studenti a administrativní personál, kteří chodí dost sporadicky... takže většinou jsme čtyři. A já okupuji stůl jednoho doktoranda, který teď moc do práce nechodí, protože dodělává doktorát.

Jinak, jak že to šlo?

Ze začátku (první týden) jsem byla zklamaná. Rozčarovaná. Znuděná. A nepotřebná... moc tam pro mě nebyla práce, a tak jsem dělala věci jako vyhledávání informací na internetu, o kterých si nikdo nebyl jistý, jestli se vlastně dají najít, a tak...

Výhled z jednoho okna

Druhý týden jsem dostala další úkoly, z druhého projektu v řadě. Třetí týden to bylo podobné, a tenhle týden, čtvrtý, se to konečně rozjelo!

Mám teď tři projekty, z nichž ten třetí tak nějak visí na mě, protože se jedná o Českou Republiku a Slovensko, a nikdo jiný než já neumí česky ani slovensky.

A ještě by mi mohl přibýt čtvrtý projekt. Takže nudit se už snad nebudu!

Kuchyňka, kde se jedí společně obědy

Jen je špatná zpráva ta, že CRI se teď tak úplně moc nedaří z hlediska projektů - pár tendrů ztratili, pár projektů jim dojíždí a nemají moc světlé vyhlídky. Žádná jistá budoucnost. A tak nepřipadá ani v úvahu moje další setrvání tam, bohužel. Zkrátka by pro mě neměli práci, kterou možná nebudou mít ani pro svoje stávající zaměstnance. No, samozřejmě jim držím palce! Uvidíme za ty čtyři týdny...

Takhle to vypadá, když se přijde zvenčí do recepce, doprava kuchyňka, rovně do kanceláře

A vzhledem k tomu, že B. měl před týdnem narozeniny, ale neslavil je, protože jsem ho vzala do Berlína (více o tom napíšu příště i s fotkami), tak slavíme dneska - takže jsem se včera večer po návratu z práce a jógy v 21 hodin vrhla na pečení a upekla mu jednak cookies, jednak slané krekry a jednak jeho (a vlastně i můj, a většiny našich kamarádů) nejoblíbenější koláč, tzv. Snickers koláč. Musím se s ním pochlubit na obrázku.
A ačkoli se jmenuje Snickers, tak v něm nejsou nalámané tyčinky Snickers :) to by byl podvod - kdepak, tenhle je pěkně poctivě z vajec, másla, cukru, čokolády, karamelu a buráků - samé mňamky! A samé zdravé! :)