Jak se Česká Republika (a moje příslušnost k ní) zapsala do povědomí Dánů, jak na nás zima hraje fórky a jak funguje zákaznický servis v dánském elektru

Snad každý, kdo někdy po nějakou dobu pobýval v zahraničí, zažil tuhle zkušenost - cizinci neví, odkud jsme. Neví, že existuje Česká Republika, a když, tak jí říkají Československo, nebo různými zkomoleninami. V dánštině se navíc Česká Republika, "Tjekkiet", vyslovuje skoro jako Turecko, "Turkiet", a tak mám občas pocit, že na mě lidé při představování nevěřícně koukají a přemýšlí, jak může být Turkyně tak blonďatá...
Ovšem ve čtvrtek hrál dánský mužský házenkářský tým proti českému, a evidentně to bylo o postup na Mistrovství Evropy - co já o tom vím - dozvěděla jsem se to od své dánské spolusedící z kanceláře, která se ovšem ještě opatrně ujíšťovala, že "Tjekkiet" je skutečně ta "Czech Republic", že já odtamtud opravdu jsem a že "Czechoslovakia" už skutečně neexistuje. Tsss, a to spolu sedíme v jedné kanceláři a každý den spolu mluvíme už dva měsíce!!!
Ukázalo se, že házená je v Dánsku velký sport - podobně jako v Čechách fotbal - ne že by ho tolik lidí hrálo, ale všichni podporují národní tým a když se hraje, tak všichni fandí.
Takže i trenér večer spěchal po tréninku domů, že si musí zapnout televizi, aby viděl, jak ty "Čechy rozdrtíme!!!". A když jsem se k tomu vyslovila, že tedy asi ano, protože určitě jsou lepší než my, tak se i ostatní začali zajímat, jestli náhodou jejich podezření, že nejsem Turkyně, ale Češka, je správné. A ještě  pro jiné bylo největším překvapením, že nejsem Švédka, což mě velice potěšilo!!!
Mimochodem, "rozdrtíme" se řekne "smadrer", a to s použitím toho jejích měkkého d je opravdu onomatopoické. Člověk si drtí jazyk už jen při vyslovování.
A rozdrtili.

Podobně jako leckde jinde v Evropě, ani tady ještě nezačala ta opravdová zima. Teploty se drží nad nulou, a když už přijdou přeháňky, tak dešťové. Ale v průběhu posledního týdne začala zima poněkud vystrkovat růžky - ale to ona spíš jen tak škádlí, než že by opravdu přišla. Vždycky na den spadne teplota téměř na nulu, jen tak akorát, aby padal sníh, ale ne na dost dlouho, aby se udržel. Výsledkem je permanentní břečka a mokrý sníh padající při jízdě na kole do obličeje a rozmazávající všechna líčidla... ach jo... takhle to třeba vypadalo včera na univerzitě.



A ještě se podělím o příjemnou zkušenost s jedním elektro řetězcem, jmenuje se Elgiganten, a před pár měsíci jsem si tam koupila mobil a sluchátka. Jako na potvoru přestalo jedno sluchátko fungovat společně s displejem toho mobilu, a tak jsem tam oboje nesla vyreklamovat - samozřejmě bez účtu, který... nebyl k nalezení. Očekávala jsem, že bez účtu mě rovnou pošlou domů. Ale naopak - pomocí telefonního čísla, které jsem jim při nákupu dala, si chlapík zjistil, že jsem skutečně v březnu zakoupila mobil a sluchátka (ale jak, u všech všudy, mohl vědět, že to byly zrovna tyhle?!), bez reptání je ode mě vzal, mobil nechal opravit a sluchátka mi dal rovnou zbrusu nová. Tomu říkám, umět si zavázat zákazníka...! Je tohle normální i v Čechách?

A vzhledem k tomu, že mě teď čeká trénink a po něm čokoládová masáž, tak utíkám, a vám přeji hezký den! :)