Konec kapitoly 1, Roskilde a chudák kluk a trocha zamyšlení nad sportovci

Čas se nějak zrychlil a dnes, ve středu 4.7., v šest hodin večer, nasedám do autobusu Student Agency a vydávám se na dvanáctihodinovou jízdu (ať žije ježdění do Metz!) do Prahy... Všechno jsem sbalila, většinu do velkého kufru (který tady nechávám), a menšinu do menšího kufírku, který beru s sebou na měsíc do Čech. Taky jsem musela uklidit pokoj i společné prostory, ačkoli si čistoty už moc neužiju, protože zatímco tady nebudu, bude v mém pokoji bydlet jiná nájemnice. Mezitím je spousta mých kamarádů v Roskilde, kde je od zítřka čtyřdenní festival různé hudby, a oni tam budou dobrovolničit (jako jsme pracovali před měsícem na Distortion)... já jedu radši na svatbu do Čech, a tak... :-) Ale koukněte se, jak vypadá batoh připravený do Roskilde pod stan:

Kdo že je chudák kluk? Anders, můj spolubydlící. Protože je tak spoutaný konvencemi módy a musí vždy vypadat skvěle, že si tak nějak zajel jeden styl oblékání se (a gelování vlasů), že ho prostě nemůže porušit, ať se venku s počasím děje co chce. Takže už od února, pokaždé, když jde ven, musí na sobě mít to samé: Úzké džíny (bože, nikdy jsem neviděla tak úzké džíny na klukovi! Je to fuj... a ještě k tomu má pásek v rozkroku, tím chci říct, že nosí jedny z takových těch padavých kalhot, co u nás kdysi nosili skejťáci, a čemu jsem nikdy nerozuměla) Tričko Kšiltovku (nasazenou jen na zadní části hlavy, aby byly vidět vlasy nad čelem. Ty jsou samozřejmě nagelované a trčí. Prostě trčí) Zimní péřovku (jasně, je skvělá, kostičkovaná, ale moc ne vhodná do letních veder, jaká jsou v posledních dvou měsících. Plus, nikdy nesmí být zapnutá, což je zase nepraktické v zimě). Když se takhle vystrojil do třicítkového vedra včera a vyrazil na nákup, fakt jsem kroutila hlavou. Jemu muselo být strašné vedro, ale kostičkovou péřovku prostě nesundal... a ani ji nezapnul, v únoru, ačkoli musel mrznout... To mě přivedlo ještě na jednu myšlenku. To když jsem včera naposled byla běhat kolem jezera... Oni jsou totiž, podobně jako Anders, "šáhlí módou" skoro všichni Dánky, zdá se. A tak, i když se jde běhat (rozuměj, sportovat, potit se), tak musí Dánka skvěle vypadat! Takže nosí ty samé legíny, ve kterých vyráží do města, taková ta vrstvená trička, vůbec ne sportovní, samozřejmě jsou nalíčené, a ani vlásek nesmí stát jinak, než ho učesaly před zrcadlem. A spíš tak klopýtají, než by běhaly, asi aby se nezapotily a nezačervenaly. Nemůžu říct, že to tak dělají všechny, některé jsou fakt sportovní. Ale tyhle módedámy mě prostě štvou. Rozumějte, nemám nic proti tomu, aby vypadaly dobře. Ani jim nezávidím ty jejich blýskavé oblečky a dlouhé blonďaté vlasy. Ale myslím si, že móda a sport by se měly oddělovat. Skoro se mi někdy chce do jedné trochu strčit a do toho jezera ji shodit. Nebo šlápnout do louže a trochu, jen trošku ji ohodit blátem. Myslím, že by mě snad vzteky roztrhla... No nic, konec pomluv. Mám to tady i tak moc ráda, fakt. Dánsko je moc příjemná země, Kodaň skvělé místo na bydlení. Bude se mi ten měsíc stýskat, ale v srpnu se vracím a začnu výzkum - o tom někdy příště. Pro dnešek uzavírám těchto deset a půl měsíce (!), nazvu to stručně Kapitolou 1, a těším se na shledanou v Kapitole 2! :-)