Jak ten čas letí, když se člověk nenudí!
Od mého posledního příspěvku už je to měsíc! Byl plný událostí. Některých dobrých a pozitivních, některých vůbec ne.
K několika se vyjádřím. V neděli 20. května skutečně můj kamarád Seb zaběhl maraton ve skvělém čase 3:42!
Na to, že to byl jeho první maraton... a bylo strašné vedro, muselo to být vyčerpávající. Přitom se začal připravovat teprve v březnu! Pamatuju si, jak jsme spolu byli jedno březnové ráno běhat kolem jezer a on povídá "tak si říkám, že bych to měl zkusit"... a povedlo se! Atmosféra maratonu v Kodani je o něco lehčí než v Praze, přece jen, nezačíná ani nekončí na Staromáku, ale na nábřeží na Amageru, kousek co jsem kdysi bydlívala.
Takhle se člověk může spálit i v Dánsku:
Pak se všechno začalo točit (a už nepřestalo) kolem projektů na oba dva předměty, které teď studuju.
Na Environmental Impact Assessment jsme měli ve skupině zpracovat posudek na potenciální stavbu luxusního resortu a golfového hřiště kdesi v Keni (to je taky nápad! V tom nejsušším místě Keni, kde i tak lidé mají nedostatek vody, golfové hříště, které spotřebuje průměrně vody za jeden den tolik jako průměrná čtyřčlenná rodina za rok!!!). Hned od začátku jsem byla proti té stavbě, ale vlastní názor si musíme nechat pro sebe. Nepříjemné na tomhle projektu bylo jednak to, že ne všichni členové moje skupiny byli úplně užiteční (prakticky jsme museli vyšachovat jednoho Bangladéšana, o kterém nebudu radši nic psát, nebo se rozčílím), a jednak to, že finální zadání jsme dostali 4. června- tedy přesně 10 dní před termínem odevzdání!!! A do toho, samozřejmě, ve stejnou dobu, jsem musela psát projekt na druhý předmět, Applied Natural Resource Economics, kde byl termín odevzdání dokonce ještě o den dříve!
Naštěstí tenhle projekt byl individuální a téma jsem si vybrala sama (Economic and Environmental Principles of Forest Carbon Sequestration), takže se mi pracovalo dobře...
Ale stejně to bylo o fous. Nebudu předbíhat.
Do toho všeho se tady v Kodani konal festival pouliční hudby Distortion- hodně velká a proslulá akce, koncerty elektronické hudby, které se konají přímo v ulicích po čtyři dny. Přihlásili jsme se s kamarády, že budeme dobrovolničit (za volný vstup a kupon na pivo), a já byly přiřazena organizátory do skupiny, která strávila celý jeden den stavěním zátaras a takových těch plotů... bylo to těžké přetěžké, když člověk celý den tahá betonové bloky... kromě toho zrovna ten den byla pekelná zima a pršelo, takže večer jsem se doplazila domů a šla spát v jedenáct... ale následující den, na závěrečné párty, jsme si to zapotřebí užili!
A pak zase zeserióznět a usednout k počítači a trávit dny v knihovně (naštěstí má teď prodlouženou otevírací dobu- o všední den do devíti, o víkendu do osmi!!! To se mi vyloženě hodí a nezřídka odcházím mezi posledními). Ještě že se nám naprosto zkazilo počasí a člověka to netáhne tolik ven... díky za to!
Ještě návštěvu jsem tu měla- na šest dní přiletěla Alice s Petrem z Prahy, bohužel jsem je nemohla moc provázet po městě, protože když odletěli, tak mi zbyly poslední dva dny na dopsání obou projektů... a že to bylo o fous!
Takže ve čtvrtek 14.6. a v pátek 15.6. bylo po projektech. Musím uznat, že ty poslední dny jsem prožila fakt ve stresu, i dánštinu jsem musela zatáhnout... a to už je co říct!
No a jakmile bylo odvezdáno, přišlo to napůl-hurá. Protože teď mám jakž takž volné čtyři dny na naučení se na dvě zkoušky. Brr!
První zkoušku mám ve středu, tzn pozítří odpoledne. Druhou hned ve čtvrtek ráno. Takže zatím je ptořeba zadržet dech, nadechnu se zas až ve čtvrtek odpoledne...
A co je na tom nejhorší?... Jednoznačně to, že končí školní rok. Je neuvěřitelné, jak rychle to uběhlo. Jak říká můj bývalý spolubydlící Dennis (ten s alternativním názorem na všechno), není to náhoda, že se nám zdá, že čas letí tak nějak rychleji. Podle něho se vážně svět zrychluje a brzo skončí. Ehm, ehm... Každý bude věřit tomu, čemu věří.
Ale je fakt, že čas s mými blízkými a milými se krátí. Někteří z nich už ukončili školní rok a odjeli domů, a spousta jich odjíždí v nejbližších dnech. A Erasmus je zase zpátky... a ten samý smutek, že něco krásného a výjimečného končí. Bůhví, jestli je někdy ještě uvidím. Po některých se mi bude vážně stýskat. A pořád doufám, že se mi podaří tady zůstat, najít práci a stejně tak aspoň hrstka těch mých nejbližších...
No a rozlučkové párty samozřejmě spadají na dny, kdy jsem měla nebo budu mít nejvíc napilno!!! Grr...
A poslední novinka na závěr: dneska se stalo něco naprosto ojedinělého. Můj spolubydlící Andres, který nikdy nic neuklidil, ničím nepřispěl do domácnosti a nikdy nic společného nekoupil, dnes přinesl nové mýdlo! A to jednak do koupelny, tak i do kuchyně! (To staré vyhodil, ačkoli ještě nebylo vypotřebované... ale snaha se cení i tak. Že by se blýskalo na časy...?)
Na to, že to byl jeho první maraton... a bylo strašné vedro, muselo to být vyčerpávající. Přitom se začal připravovat teprve v březnu! Pamatuju si, jak jsme spolu byli jedno březnové ráno běhat kolem jezer a on povídá "tak si říkám, že bych to měl zkusit"... a povedlo se! Atmosféra maratonu v Kodani je o něco lehčí než v Praze, přece jen, nezačíná ani nekončí na Staromáku, ale na nábřeží na Amageru, kousek co jsem kdysi bydlívala.
Takhle se člověk může spálit i v Dánsku:
Pak se všechno začalo točit (a už nepřestalo) kolem projektů na oba dva předměty, které teď studuju.
Na Environmental Impact Assessment jsme měli ve skupině zpracovat posudek na potenciální stavbu luxusního resortu a golfového hřiště kdesi v Keni (to je taky nápad! V tom nejsušším místě Keni, kde i tak lidé mají nedostatek vody, golfové hříště, které spotřebuje průměrně vody za jeden den tolik jako průměrná čtyřčlenná rodina za rok!!!). Hned od začátku jsem byla proti té stavbě, ale vlastní názor si musíme nechat pro sebe. Nepříjemné na tomhle projektu bylo jednak to, že ne všichni členové moje skupiny byli úplně užiteční (prakticky jsme museli vyšachovat jednoho Bangladéšana, o kterém nebudu radši nic psát, nebo se rozčílím), a jednak to, že finální zadání jsme dostali 4. června- tedy přesně 10 dní před termínem odevzdání!!! A do toho, samozřejmě, ve stejnou dobu, jsem musela psát projekt na druhý předmět, Applied Natural Resource Economics, kde byl termín odevzdání dokonce ještě o den dříve!
Naštěstí tenhle projekt byl individuální a téma jsem si vybrala sama (Economic and Environmental Principles of Forest Carbon Sequestration), takže se mi pracovalo dobře...
Ale stejně to bylo o fous. Nebudu předbíhat.
Do toho všeho se tady v Kodani konal festival pouliční hudby Distortion- hodně velká a proslulá akce, koncerty elektronické hudby, které se konají přímo v ulicích po čtyři dny. Přihlásili jsme se s kamarády, že budeme dobrovolničit (za volný vstup a kupon na pivo), a já byly přiřazena organizátory do skupiny, která strávila celý jeden den stavěním zátaras a takových těch plotů... bylo to těžké přetěžké, když člověk celý den tahá betonové bloky... kromě toho zrovna ten den byla pekelná zima a pršelo, takže večer jsem se doplazila domů a šla spát v jedenáct... ale následující den, na závěrečné párty, jsme si to zapotřebí užili!
A pak zase zeserióznět a usednout k počítači a trávit dny v knihovně (naštěstí má teď prodlouženou otevírací dobu- o všední den do devíti, o víkendu do osmi!!! To se mi vyloženě hodí a nezřídka odcházím mezi posledními). Ještě že se nám naprosto zkazilo počasí a člověka to netáhne tolik ven... díky za to!
Ještě návštěvu jsem tu měla- na šest dní přiletěla Alice s Petrem z Prahy, bohužel jsem je nemohla moc provázet po městě, protože když odletěli, tak mi zbyly poslední dva dny na dopsání obou projektů... a že to bylo o fous!
Takže ve čtvrtek 14.6. a v pátek 15.6. bylo po projektech. Musím uznat, že ty poslední dny jsem prožila fakt ve stresu, i dánštinu jsem musela zatáhnout... a to už je co říct!
No a jakmile bylo odvezdáno, přišlo to napůl-hurá. Protože teď mám jakž takž volné čtyři dny na naučení se na dvě zkoušky. Brr!
První zkoušku mám ve středu, tzn pozítří odpoledne. Druhou hned ve čtvrtek ráno. Takže zatím je ptořeba zadržet dech, nadechnu se zas až ve čtvrtek odpoledne...
A co je na tom nejhorší?... Jednoznačně to, že končí školní rok. Je neuvěřitelné, jak rychle to uběhlo. Jak říká můj bývalý spolubydlící Dennis (ten s alternativním názorem na všechno), není to náhoda, že se nám zdá, že čas letí tak nějak rychleji. Podle něho se vážně svět zrychluje a brzo skončí. Ehm, ehm... Každý bude věřit tomu, čemu věří.
Ale je fakt, že čas s mými blízkými a milými se krátí. Někteří z nich už ukončili školní rok a odjeli domů, a spousta jich odjíždí v nejbližších dnech. A Erasmus je zase zpátky... a ten samý smutek, že něco krásného a výjimečného končí. Bůhví, jestli je někdy ještě uvidím. Po některých se mi bude vážně stýskat. A pořád doufám, že se mi podaří tady zůstat, najít práci a stejně tak aspoň hrstka těch mých nejbližších...
No a rozlučkové párty samozřejmě spadají na dny, kdy jsem měla nebo budu mít nejvíc napilno!!! Grr...
A poslední novinka na závěr: dneska se stalo něco naprosto ojedinělého. Můj spolubydlící Andres, který nikdy nic neuklidil, ničím nepřispěl do domácnosti a nikdy nic společného nekoupil, dnes přinesl nové mýdlo! A to jednak do koupelny, tak i do kuchyně! (To staré vyhodil, ačkoli ještě nebylo vypotřebované... ale snaha se cení i tak. Že by se blýskalo na časy...?)
No comments:
Post a Comment