S koncem zkouškového přišly tři důležité přelomy. První značí oficiální půlku mého pobytu tady, tedy za předpokladu, že se v červnu vrátím do Prahy (což je předpoklad). Protože dva Bloky jsou za mnou a dva ještě přede mnou.
Druhý přelom se možná zdá malicherný, ale jeho symboličnost je nezanedbatelná. Přestalo mi svítit zadní světlo na kole, baterie se vybila. Jaká náhoda, že se vybila zrovna v půlce pobytu???
A třetí přelom... to je konec mého bydlení v Amageru na koleji, kam jsem 15. srpna ráno celá zmatená a v obavách z toho, jak to všechno tady bude probíhat, dotáhla velký kufr, našla tam první přátele, luxusní posilovnu, příliš citlivé požární senzory, nikdy nekončící party v pátém patře, alternativní sousedy, a mnoho dalších věcí... Bydlení bylo sice krásné, ale drahé a daleko od školy. Takže jsem v lednu ráda využila nabídky bratrance jedné mojí spolužačky a od prvního února jsem se oficiálně přestěhovala k němu do bytu ve Vanløse, což je zase na druhém konci Kodaně. Ne už na jihu, ale na severozápadě. Já se prostě nikdy do toho centra nedostanu! :-)
Ale do školy to mám teď o půlku blíž, a taky je to téměř o polovinu levnější bydlení. Což ám ovšem háček, protože pokoj nebyl vůbec, ale vůbec zařízený! Holčina, která tu přede mnou bydlela, odešla a odnesla si úplně všechno... nechala jen skříň, která je vestavěná. Díky bohu aspoň za ni!!!
Takže po zkouškách byly dva dny volna a oddychu a večírků, a pak jsem začala balit svoje věci a po všech čertech shánět nábytek.
Sehnala jsem postel od jednoho Fina, který se z centra sestěhovával se svou přítelkyní, za 150 DKK. Dále stolek, pro který jsem si musela dojet až do østerbro, tam ho rozmontovat, převézt do Amageru, koupit si šroubovák, odvézt stůl do Vanløse, a tam ho zas sešroubovat, to vše za 100 DKK (+ 50 DKK za šroubovák, ale ten je teda profi, s několika nástavci! Jako bych se měla pustit do velkého kutilství). Viz fotky.
Dále jsem odkoupila od jedné Němky a na rameni odnesla police na knihy za 50 DKK, což je krása.
A nakonec jsem dneska našla venku židli- takže mám konečně na čem sedět!!!
A úterý 31.1. byl velký "Moving Day". Mohla jsem se totiž z Bikuben koleje v Amageru odstěhovat jen za předpokladu, že za sebe najdu náhradu. Naštěstí jedna moje kamarádka Chorvatka zrovna taky hledala bydlení a byla už tak zoufalá, že kývla i na ten předražený pokojíček na koleji. Takže v úterý ráno si nejdřív nastěhovala věci dovnitř ona a chvilku to tam vypadalo fakt jak na bojišti.
Potom jsem se začala stěhovat já.
Nejdřív jsem za pomoci spolužáka odtáhla postel- byla to docela sranda, převážet ji v metru, kde jsme ji zasekli za madlo na stropě, ale stejně se pořád klátila a lidi se obezřetně protahovali kolem. Naštěstí ji pak spolužák v rámci posilování většinu doby nesl dokonce sám!
Potom jsem vyrazila zas na druhý konec Kodaně pro ty police, zařízla si je do ramene a donesla je do pokoje.
A pak nastala nejdelší a nejkrutější fáze. Odtahat všechny svoje věci, které (a nemile mě to překvapilo) zabraly dva velké kufry, jedno kabinové zavazadlo, dvě tašky z Ikei, jednu menší tašku, plus kolo, kytku a desku od stolu. Kdo by to byl řekl, že nashromáždím tolik krámů?!
Už po první várce mi padaly ruce, ono to taky totiž není úplně nejblíž, musí se pěšky deset minut na metro, pak až na konečnou a z ní ještě čtvrt hodiny a ty věci byly fakt těžké!
Cestou domů jsem v metru už usínala, taky bylo sedm hodin večer. Zabralo to nějak všechno víc času než mělo.
Pak se mi při druhé várce hned dole pod výtahem v Bikuben roztrhla taška, vypadlo víno a rozkřachlo se na dlaždičkách ve vstupní hale. Takže hezky pěkně všechno zas vyvézt nahoru do pokoje, mop, rukavice, a uklízet. A v tom mi naštěstí volal ten spolužák, co táhl moji postel, že měl podezření, že všechno nepůjde tak hladce, jak jsem mu odpoledne tvrdila. Měl pravdu. A přijel a pomohl mi se zbytkem, což byla moje jediná záchrana. Takže jsem si pak už jen dojela pro desku od stolu a poslední várku věcí, a druhý den pro kolo a kytku.
No, ten večer jsem dostěhovala v deset hodin a zjistila, že v pokoji není žádné světlo (to znamená žádná lampa, ne žádná žárovka), takže jsem si akorát za svitu obrazovky notebooku ustlala a šla rovnou spát.
Druhý den jsem dostala od Anderse heslo na Internet a malou lampičku k posteli, takže už si můžu večer rozsvítit!
Tohle byla, mimochodem, moje první snídaně, kterou jsem snědla na parapetu okna, protože ještě nebyl hotov ani stůl, ani židle, na kterou bych se k němu mohla posadit.
A vzhledem k tomu, že tu není konvička na čaj, tak jsem ho pila z dózy na mouku. No a co.
Takže jsem úspěšně zabydlená ve Vanløse, sice mám ještě poloprázdný pokoj, ale postupně ho budu zaplňovat...
No comments:
Post a Comment